Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Rada bezpečnosti OSN (UN Security council)

 

Podle Charty OSN má Rada bezpečnosti hlavní odpovědnost za zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Rada bezpečnosti má 15 členů: pět stálých (Čínu, Francii, Ruskou federaci, Spojené království a USA) a 10 nestálých členů volených Valným shromážděním na dvouleté funkční období (každý rok je volena polovina z nich).

Rada bezpečnosti věnuje hlavní pozornost otázkám míru a bezpečnosti. Průběžně sleduje situaci v krizových oblastech, rozhoduje o vyslání mírových misí OSN a stanoví jejich mandát. Vyhlašuje sankce zahrnující zbrojní embarga, zmražení vkladů, omezení cestování apod. a zřizuje výbory k dohledu nad jejich dodržováním. V posledních letech probíhají v Radě bezpečnosti též tematické diskuse k celé řadě aktuálních otázek – budování míru, postavení žen, děti v ozbrojených konfliktech, nešíření zbraní hromadného ničení apod. Rada bezpečnosti rozhoduje (spolu s Valným shromážděním OSN) o přijímání nových členů a podílí se na výběru generálního tajemníka.

Každý člen Rady bezpečnosti má jeden hlas. Ke schválení rozhodnutí o procedurálních otázkách je třeba, aby nejméně devět z jejích 15 členů hlasovalo kladně. Rozhodnutí o podstatných záležitostech vyžadují devět hlasů včetně kladných hlasů všech pěti stálých členů – tzv. pravidlo „jednomyslnosti velmocí“ často označované jako právo „veta“. Práva veta již v minulosti využil každý z pěti stálých členů. Postupně se vyvinula praxe, umožňující zdržení se hlasování některého ze stálých členů Rady bezpečnosti, aniž by to znemožnilo přijetí rezoluce. Zatímco jiné orgány OSN předkládají vládám pouze doporučení, Rada bezpečnosti má výlučné právo činit rozhodnutí, jež jsou členské státy podle Charty OSN povinny plnit. V posledních letech sílí tlaky na reformu Rady bezpečnosti - jak na její rozšíření, tak na změnu rozhodovacího mechanismu včetně práva veta a jejích pracovních metod.

Mírové operace OSN (UN Peacekeeping)

Mírové operace OSN (Peacekeeping Operations) patří k nejviditelnějším aktivitám OSN. Rozhoduje o nich Rada bezpečnosti OSN, která má pravomoc posoudit zda došlo k „ohrožení míru, porušení míru nebo agresi“ a jakými prostředky mají být světový mír a stabilita případně obnoveny. Od června 1948, kdy byla vyslána první mise na Blízký východ, vyslala OSN do celého světa již více než 60 mírových operací.

V současné době probíhají ve světě následující mírové operace pod mandátem RB OSN: AFRIKA – UNMISS (Jižní Súdán)a UNAMID (Súdán-Dárfúr), UNOCI (Pobřeží slonoviny), UNMIL (Libérie), MONUSCO (DRK), MINURSO (Západní Sahara), UNISFA (region Abyei - Súdán) AMERIKA – MINUSTAH (Haiti) ASIE+PACIFIK – UNMIT (Východní Timor), UNMOGIP (Indie/Pákistán) EVROPA – UNMIK – (Kosovo), UNFICYP (Kypr) BLÍZKÝ VÝCHOD – UNIFIL (Libanon), UNDOF (Golanské Výšiny), UNTSO (spolupráce s UNIFIL a UNDOF), UNSMIS (Sýrie).

Sankce (UN SC Sanctions Committees)

Na základě kapitoly VII Charty OSN může Rada bezpečnosti vyzvat členské státy k opatřením nevojenského charakteru za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Běžně se těmto opatřením říká sankce. Ty mají mnoho forem, např. plošné ekonomické a obchodní sankce nebo zbrojní embarga, zákazy cestování či finanční a diplomatická omezení. Smyslem sankcí je přimět příslušný stát, aby postupoval v souladu s cíli stanovenými Radou bezpečnosti, aniž by bylo nutné použít násilí.

Rada bezpečnosti se k jejich uvalení rozhodla ve více než desítce případů, mimo jiné šlo či jde o sankce uvalené na Afghánistán, Angolu, Demokratickou republiku Kongo, Svazovou republiku Jugoslávii, KLDR, Haiti, Irák, Írán, Libérii, Libyi, Pobřeží Slonoviny, Rwandu, Sierra Leone, Somálsko, Jihoafrickou republiku, bývalou Jižní Rhodesii nebo Súdán; v některých případech (například Haiti, Jihoafrická republika, Jižní Rhodesie či bývalá Jugoslávie) byly sankce odvolány, v jiných modifikovány. Mezi nejaktuálnější sankční opatření Rady bezpečnosti patří sankce vůči Íránu.

ČR jako člen EU implementuje příslušné rezoluce Rady bezpečnosti prostřednictvím unijních právních předpisů. Dnem 1.4.2006 nabyl v České republice účinnosti zákon č. 69/2006 Sb. o provádění mezinárodních sankcí. Zákon nově vymezuje kompetence v otázkách implementace sankcí do českého právního řádu, přičemž příslušným orgánem je Finanční analytický útvar Ministerstva financí České republiky.

Zvláštní politické mise a kanceláře OSN k budování míru

Jedním z dalších nástrojů, které může generální tajemník OSN cestou Rady bezpečnosti využít, zejména ve fázi urovnání konfliktu/mírového procesu k potřebě stabilizace situace v dané zemi, je vyslání tzv. zvláštní politické mise (Special Political Missions) pod vedením zvláštního představitele generálního tajemníka OSN. Činnost těchto misí/kanceláři má především preventivní a asistenční charakter. Činnost těchto misí/kanceláři má především preventivní a asistenční charakter. V současné době tyto mise působí mimo jiné v Afghánistánu, v Iráku, na Blízkém východě, v Libanonu a nově v Libyi. Řada misí tohoto typu působí také na africkém kontinentu.

Nestálé členství ČR v Radě bezpečnosti OSN (1994 – 1995)

Česká republika byla zvolena nestálým členem Rady bezpečnosti v roce 1993, tedy hned v prvním roce svého členství v OSN. V daném období se Rada bezpečnosti intenzivně věnovala zhruba dvěma desítkám konfliktů ve světě a dalším otázkám (vedení mírových operací, nešíření jaderných zbraní a dalších zbraní hromadného ničení, ale i zlepšení pracovních metod Rady bezpečnosti). Delegace České republiky, vedená stálým představitelem České republiky při OSN velvyslancem Karlem Kovandou, vystupovala v průběhu členství v Radě bezpečnosti velmi aktivně, přičemž svoji činnost soustředila především na situaci v bývalé Jugoslávii,  Iráku, Libyi, Gruzii, Libérii, Rwandě a Burundi. Pozice a vystupování české delegace postavilo Českou republiku po bok západních demokracií. Dvakrát v daném období na Českou republiku připadlo předsednictví Radě bezpečnosti (v lednu 1994 a v dubnu 1995). Po celé dva roky ČR předsedala sankčnímu výboru Rady bezpečnosti vůči Libyi. Podílela se rovněž na činnosti všech ostatních sankčních výborů, přičemž se soustředila především na otázky projednávané v sankčních výborech k bývalé Jugoslávii a Iráku.

Česká republika usilovala o nestálé členství v Radě bezpečnosti také na funkční období 2008 - 2009. Ve volbách v rámci 62. zasedání Valného shromáždění OSN, které se uskutečnily v říjnu 2007, uspěl protikandidát ČR - Chorvatsko.

.