Nové řádné zasedání Valného shromáždění začíná vždy druhé úterý v září a trvá jeden rok; jeho hlavní (podzimní) část bývá obvykle ukončena kolem 20. prosince. Počátkem řádného zasedání ve Valném shromáždění probíhá všeobecná rozprava, v níž vystupují nejvyšší představitelé států a vlád a ministři zahraničních věcí, kteří vyjadřují své názory na aktuální otázky mezinárodního zájmu a činnosti OSN. Kromě řádných zasedání může Valné shromáždění konat zvláštní zasedání, a to na žádost Rady bezpečnosti, většiny členských států OSN nebo jednoho člena, pokud s tím většina členských států souhlasí. Pro každé řádné zasedání volí Valné shromáždění nového předsedu, 21 místopředsedů a předsedy šesti hlavních výborů. Ve funkcích se pravidelně střídají zástupci pěti regionálních skupin.

Vzhledem k velkému počtu témat, jejichž projednání se po Valném shromáždění požaduje, přiděluje Valné shromáždění většinu otázek k projednání svým šesti hlavním výborům:

• První výbor: výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost
• Druhý výbor: hospodářský a finanční výbor
• Třetí výbor: sociální, humanitární a kulturní výbor
• Čtvrtý výbor: zvláštní výbor pro politické otázky a otázky dekolonizace
• Pátý výbor: administrativní a rozpočtový výbor
• Šestý výbor: právní výbor

Rezoluce Valného shromáždění OSN jsou významné tím, že vyjadřují názor mezinárodního společenství na nejdůležitější mezinárodní otázky.

Předsednictví 57. Valného shromáždění OSN (2002 – 2003)

Velmi významnou roli v OSN zastávala Česká republika jako předsednická země 57. Valného shromáždění OSN. Jeho předsedou byl dne 8. července 2002 zvolen Jan Kavan, který tuto funkci vykonával v období od 10. září 2002 do 15. září 2003. Ve výkonu funkce jej podporoval tým složený především z českých diplomatů a doplněný o několik specialistů ze sekretariátu OSN.

České předsednictví zahrnulo do svých priorit mimo jiné boj proti terorismu, prevenci konfliktů, následné aktivity konference Financování pro rozvoj a Světového summitu pro udržitelný rozvoj, posílení spolupráce OSN s partnerskými organizacemi (Světová banka, IMF, WTO), soukromým sektorem a občanskou společností a prosazování reforem v OSN.

Pod taktovkou českého předsednictví byla například sjednána a ve Valném shromáždění následně přijata významná rezoluce k prevenci ozbrojených konfliktů, která mimo jiné zdůrazňuje vzájemnou provázanost příčin konfliktů a potřebu spolupráce všech aktérů zapojených do prevence ozbrojených konfliktů, zejména OSN, jejích specializovaných agencií a občanské společnosti. Z iniciativy předsedy Valného shromáždění byl rovněž uspořádán neformální panel na téma „Role občanské společnosti v prevenci ozbrojených konfliktů“.

Jan Kavan také vedl pracovní skupinu, jejímž výsledkem byla rezoluce k integrovanému a koordinovanému naplňování závěrů konferencí a summitů OSN s řadou opatření směřujících k lepší dělbě práce mezi jednotlivými orgány a k ucelenějšímu hodnocení realizace závěrů dílčích konferencí OSN. České předsednictví se dále aktivně podílelo na reformním úsilí OSN v jeho třech základních oblastech – posílení a zefektivnění práce systému OSN, revitalizaci Valného shromáždění a reformě Rady bezpečnosti.