Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Mezinárodní den divadla

 

(Archivní článek, platnost skončena 28.03.2014.)

MDD byl ustanoven v roce 1961 Mezinárodní divadelním institutem. Tento den slaví každoročně 27. března všechna národní střediska a spolu s nimi celá mezinárodní obec.

POSELSTVÍ Daria Fo k MEZINÁRODNÍMU DNI DIVADLA V dávné minulosti mocní tohoto světa dali najevo svou nesnášenlivost tím, že vypudili z naší země herce COMMEDIA DELL'ARTE. Dnes v důsledku krize nacházejí herci a divadelní soubory jenom svízelně jeviště, divadla a diváky. Proto dnešní vládci nemusejí hledat způsob, jak kontrolovat osoby, které se vyjadřují ironicky a se sarkasmem, - neboť herci už nemají kde oslovit diváky. Ovšem v renesanční Itálii museli vládci vyvinout značné úsilí, aby udrželi „komedianty“ na uzdě, protože ti měli velmi početné publikum. Je obecně známo, že k hromadnému exodu herců COMMEDIA DELL'ARTE došlo ve století protireformace, které požadovalo uzavření všech divadelních sálů, především v Římě, neboť herci byli obviněni, že znesvěcují Svaté město. Roku 1697 papež Inocenc XII. nařídil, pod značným tlakem konzervativnější části měšťanstva a představitelů kléru, zbourání divadla TORDINONA, které podle názoru moralistů uvedlo největší počet obscénních představení. V období protireformace kardinál Karel Boromejský, který působil v severní Itálii, si vzal za úkol spasit “milánské děti“ a proto stanovil jasný rozdíl mezi uměním, nejvyšší formou duchovního vzdělání, a divadlem jako projevem rouhání a marnosti. V dopise svým spolupracovníkům, který cituji spatra, se vyjádřil víceméně takto: „Proto nám leží na srdci vykořenění hanebného plevele, a učinili jsme vše, abychom spálili texty obsahující hanebné řeči, abychom je vymazali z paměti lidí a zároveň abychom pronásledovali osoby, které šíří takové texty tiskem. Je však zřejmé, že zatímco jsme spali, ďábel pracoval s ještě větší mazaností. Do duše pronikne mnohem lépe, co oko vidí, než co si lze přečíst v knihách! Pro mysl dospívajících chlapců a mladých dívek je mnohem zhoubnější mluvené slovo, provázené odpovídajícími gesty než mrtvá slova vytištěná v knihách. Je proto nezbytně nutné zbavit naše města divadelníků právě tak, jako se zbavujeme nežádoucích duší.“ Jediné řešení dnešní krize tedy spočívá v naději, že bude uspořádán velký hon na nás, divadelníky a zejména pak proti mladým, kteří chtějí dělat divadlo a vznikne nová diaspora „komediantů“, divadelníků, kteří z tohoto omezení nepochybně vytěží dosud nepředstavitelné výhody a inspiraci pro nová divadelní představení, pro nové divadlo . překlad Dagmar Steinová Dario Fo & Franca Rame Photo by Guido Harari ŽIVOTOPIS Dario Fo, narozen 24. března 1926, italský satirik, dramatik, divadelní režisér, herec a skladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu 1997. Často úzce spolupracuje na svých hrách s manželkou Francou Rameovou a ve své dramatické tvorbě využívá komediální metody italské commedia dell´arte / divadelního stylu oblíbeného u dělnických tříd/. Je známý svou politickou a společenskou satirou a levicovou politickou angažovaností a jeho dílo je příznačné kritikou organizovaného zločinu, politické korupce, atentátů, doktrín katolické církve a konfliktu na Blízkém východě. Jeho první divadelní zkušeností byla spolupráce na satirické revue pro malé kabarety a varieté. Posléze v r. 1959 s manželkou založili Campagnia Dario Fo-Franca Rame a jejich humorné skeče v show „Canzonissima“ televize RAI z něj brzy učinily populární osobnost veřejného života. Postupně rozvíjel propagační divadlo, politické, často rouhačské a skatologické, ale vycházející z tradice commedie dell´arte a smíšené s tím, co sám Fo nazval „neoficiální levičáctví“. V r. 1968 Fo a Rameová založili další skupinu – Nuova Scena/Nová scéna/, s vazbami na italskou komunistickou stranu a v r. 1970 odstartovali s Collettivo Teatrale La Comuna turné po továrnách, parcích a tělocvičnách. Fo napsal asi 70 divadelních her, spoluautorkou některých je Rameová. Mezi jeho nejpopulárnější patří: Morte accidentale di un anarchico (1974 – Náhodná smrt anarchisty) a Non si paga, non si paga! (1974 – Nemůžeme platit, nebudeme platit!). Jako interpret je Fo nejznámější svou sólovou fraškou Mistero buffo (1973, Mysteria buffa) vycházející ze středověkých pašijových her, ale vždy aktualizovanou, resp. aktuálně proměněnou improvizací a na základě reakcí publika. Mezi jeho další práce, některé vytvořené s Rameovou, patří: Gli arcangeli non giocano al flipper (1959, Archandělé nehrají biliár), Isabella, tre caravelle e un cacciaballe (1963, Isabella, tři karavely a podfukář),Settimo :ruba un po´meno (1964, Nepokradeš), Lu Santo jullare Francesco (1997, Svatý komediant František), ad. Jeho hry, zejména Mysteria buffa, byly přeloženy do více než 30 jazyků, a pokud jsou uváděny mimo Itálii, jsou často upravovány tak, aby odrážely místní politické a společenské problémy – Fo sám vybízí překladatele a režiséry k úpravám svých her, jak uznají za vhodné, když usoudí, že to bude v souladu s tradicí jevištní improvizace commmedia dell´arte a aktualizací. V současné době Fo s Rameovou vlastní a řídí divadelní společnost. Při udílení Nobelovy ceny za literaturu 1997 výbor zdůraznil, že Fo jako spisovatel „napodobuje středověké šašky v jejich bičování autorit a podpoře důstojnosti utlačovaných“. Mezinárodní divadelní ústav SVĚTOVÝ DEN DIVADLA – 27. března Ustavení Světového dne divadla navrhl nejdříve v Helsinkách a potom ve Vídni na 9. světovém kongresu Mezinárodního divadelního ústavu v červnu 1961 jménem Finského střediska Mezinárodního divadelního ústavu prezident Arvi Kivimaa. Tento návrh, podporovaný skandinávskými středisky, byl schválen aklamací. Národní střediska Mezinárodního divadelního ústavu ITI, jichž je dnes téměř 100 na celém světě, slaví od té doby každý rok 27. březen (datum zahájení sezony "Divadla národů" v roce 1962 v Paříži) jako Světový den divadla mnohočetným a nejrůznějším způsobem. Mezinárodní divadelní ústav, založený v roce 1948 organizací UNESCO a světově proslulými divadelními osobnostmi, je nejvýznamnější mezinárodní nevládní organizací v oblasti performing arts, která má formální příbuzenské vztahy s UNESCO (vztahy poradenství a přidružení). ITI usiluje o "prosazování mezinárodní výměny poznatků a praxe v oblasti reprodukčního umění, podněcování tvorby a zvyšování spolupráce mezi divadelníky, vytváření povědomí veřejného mínění o nezbytnosti počítat s uměleckou tvorbou v oblasti rozvoje, prohlubování vzájemného porozumění za účelem účasti na posilování míru a přátelství mezi národy, připojení se k obraně ideálů a cílů organizace UNESCO." Akce, pořádané na oslavu Světového dne divadla, se snaží výše zmíněné cíle naplňovat. Každý rok je přizvána význačná divadelní osobnost nebo osoba vyznačující se silou srdce a ducha z jiné oblasti, aby se podělila o své úvahy o divadle a souladu mezi národy. To, co je známé jako Mezinárodní poselství, se překládá do více než 20 jazyků, předčítá pro desítky tisíc diváků před představeními v divadlech na celém světě a tiskne ve stovkách deníků. Kolegové v audiovizuální oblasti bratrsky pomáhají a více než stovka rozhlasových a televizních stanic vysílá Poselství posluchačům ve všech koutech všech pěti kontinentů. Jean Cocteau byl autorem prvního Mezinárodního poselství v roce 1962. V roce 1993 vydalo Venezuelské středisko ITI dvě antologie, jednu obsahující všechna poselství od roku 1962 do roku 1993 v originálních jazykových verzích a druhou sbírku ve španělštině. Světový den divadla je příležitostí pro divadelníky, aby oslavili sílu reprodukčního umění spojovat lidi, je to příležitost podělit se se svými diváky o určitou vizi svého umění a jeho schopnost přispívat k porozumění a míru mezi národy. Spolu s širokým rozšířením Mezinárodního poselství, které je ústředním znakem Světového dne divadla od jeho zavedení v roce 1961, zahrnuje Světový den divadla četné akce ve všech částech světa od téměř intimních projevů až po velké lidové slavnosti. Mezi speciální akce, které se konají na znamení Světového dne divadla, patří: • Čtení Poselství v divadlech před večerními představeními 27. března. • Mezinárodní festivaly v tento den nebo během týdne nebo měsíce obsahujícího 27. březen, např. Japonsko, Kamerun, Burkina Faso, Kuvajt. • Speciální představení: např. Belgie, Filipíny, Kypr, Tunisko, Rumunsko, Švédsko, Monako, Španělsko, Zaire a jinde. • Sympozia, kolokvia a konference u kulatého stolu o různých aspektech role divadla ve společnosti, např. Řecko, Bangladéš, Chorvatsko, Rumunsko, Makedonie, Indie. • Speciální ceny za vynikající výkony v divadelním a tanečním umění – zvláště ceny udělené jako uznání mezinárodního vlivu činnosti oceněných osobností, např. střediska ITI ve Finsku, Maďarsku, Velké Británii, Izraeli, Polsku, Ugandě, Rusku, Německu, Slovinsku a jinde. • Otevření nových divadel, divadelních muzeí a divadelních výstav; dny otevřených dveří a prohlídky divadel s průvodcem. • Národní poselství v mnoha zemích, např. Rumunsku, Zimbabwe, skandinávských zemích a některých latinskoamerických zemích. • Články v tisku o divadle a komentáře o Mezinárodním poselství. • Rozhlasové a televizní pořady o divadle, včetně pořadů pro speciální okruh diváků, např. Indie, Rumunsko, Libanon, Sierra Leone a jiné země. • Speciální vysílání dramatických pořadů na národních a regionálních televizních a rozhlasových stanicích. • Bezplatná představení nebo volné lístky do divadla, které jsou tradičně k dispozici v některých zemích, např. v Maďarsku, Egyptě, Chille, Španělsku, Řecku, Belgii, Turecku atd. • Projevy významných národních osobností, např. v USA, skandinávských zemích. • Výzdoba divadel, lidové plesy, veletrhy a průvody. • Speciální plakáty vydané středisky ITI k této příležitosti. • Speciální známka byla vydána ve Francii při prvním Světovém dni divadla, v roce 1962 indická pošta zrušila známky na dopisech a nahradila je nápisem oslavujícím divadlo a mír. I v dalších letech v mnoha zemích vydávány příležitostné známky s divadelní tematikou k tomuto Dni. • Představení na pomoc divadelním charitativním organizacím, např. skandinávské země, Velká Británie. Zdá se, že mnohé akce plní řadu funkcí. Zatímco všechny akce manifestují mezinárodní aspekt, oslavy Světového dne divadla často poskytují příležitost, aby se městská a provinciální divadla v určité zemi více sblížila. Pomocí bezplatných představení a rozhlasových a televizních pořadů, které mohou dojít jak k dlouholetým milovníkům divadla, tak k těm, kteří nikdy žádnou hru neviděli, divadelní profesionálové také rozvíjejí a zlepšují vztahy se svými diváky. Četné akce jsou mnohostranného rázu a často je pořádají střediska, která mají k dispozici jen omezené prostředky. Na příklad Bangladéšské středisko ITI a Federace divadelních skupin Bangladéše oslavují Světový den divadla za účasti celé divadelní komunity. V průvodu ulicemi Dháky se sejde více než 1000 herců a hereček v divadelních kostýmech. Pořádají se divadelní výstavy a večer následuje tradiční přednáška o divadle v Bangladéši a divadelní představení různých divadelních společností. ITI – Provolání k Mezinárodnímu Dni divadla – 27. března Autoři Poselství: 1. 1962: Jean COCTEAU 2. 1963: Arthur MILER 3. 1964: Laurence OLIVIER – Jean-Louis BARRAULT 4. 1965: Anonym 5. 1966: René MAHEU, generální ředitel UNESCO 6. 1967: Helen WEIGEL 7. 1968: Miguel Angel ASTURIAS 8. 1969: Peter BROOK 9. 1970: Dimitrij ŠOSTAKOVIČ 10. 1971: Pablo NERUDA 11. 1972: Maurice BEJART 12. 1973: Luchino VISCONTI 13. 1974: Richard BURTON 14. 1975: Ellen STEWART 15. 1976: Eugene IONESCO 16. 1977: Radu BELIGAN 17. 1978: národní poselství 18. 1979: národní poselství 19. 1980: Janusz WARMINSKI 20. 1981: národní poselství 21. 1982: Lars af MALMBORG 22. 1983: Amadou Mahtar M´BOW, generální ředitel UNESCO 23. 1984: Michail CARJEV 24. 1985: Abndré-Louis PERINETTI 25. 1986: Wole SOYINKA 26. 1987: Antonio GALA 27. 1988: Peter BROOK 28. 1989: Martin ESSLIN 29. 1990: Kirill LAVROV 30. 1991: Federico MAYOR – generální ředitel UNESCO 31. 1992: Jorge LAVELLI – Arturo USLAR PIETRI 32. 1993: Edward ALBEE 33. 1994: Václav HAVEL 34. 1995: Humberto ORSINI 35. 1996: Saadalla WANNOUS 36. 1997: Jeong Ok KIM 37. 1998: 50. výročí ITI – speciální poselství 38. 1999: Vigdís FINNBOGADÓTTIR 39. 2000: Michel TREMBLAY 40. 2001: Iakovos KAMPANELLIS 41. 2002: Girish KARNAD 42. 2003: Tankred DORST 43. 2004: Fathia EL ASSAL 44. 2005: Ariane MNOUCHKINE 45. 2006: Victor Hugo RASCON BANDA 46. 2007: Jeho Výsost šejk Dr. Sultan Bin Mohammed AL-QASIMI 47. 2008: Robert LEPAGE 48. 2009: Augusto BOAL 49. 2010: Judi DENCH 50. 2011: Jessica A. KAAHWA 51. 2012: John MALKOVICH 52. 2013 : Dario FO
.