Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Základní přehled humanitární pomoci

 

Cílem tohoto materiálu je na pozadí obecné definice humanitární pomoci předložit základní, mezinárodně uznávanou klasifikaci druhů a fází humanitárních krizí a humanitárních potřeb. Takové vyjasnění může posloužit jak při koncipování a vyhodnocování humanitárních dotačních projektů, tak při celkovém seznamování s oblastí humanitární pomoci.

Humanitární POMOC – základní přehled

Úvod

Cílem tohoto materiálu je na pozadí obecné definice humanitární pomoci předložit základní, mezinárodně uznávanou klasifikaci druhů a fází humanitárních krizí a humanitárních potřeb. Takové vyjasnění může posloužit jak při koncipování a vyhodnocování humanitárních dotačních projektů, tak při celkovém seznamování s oblastí humanitární pomoci.

1. Vymezení humanitární pomoci

1.1. Definice humanitární pomoci

„Humanitární pomocí poskytovanou do zahraničí se rozumí souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je zamezit ztrátám na životech a újmě na zdraví, zmírnit utrpení a obnovit základní životní podmínky lidí po vzniku mimořádných událostí, jakož i zmírňovat dlouhodobě trvající následky mimořádných událostí a předcházet jejich vzniku a negativním následkům.“

Takto je humanitární pomoc (HP) definována v novém Zákonu o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí. Tato definice navazuje na uznávaná mezinárodní vymezení humanitární pomoci, z nichž vyplývá, že HP zahrnuje jak reakci na ad hoc přírodní či lidmi způsobené katastrofy, tak pomoc v dlouhodobých (komplexních) humanitárních krizích i při prevenci katastrof.

1.2 Zásady dobrého humanitárního dárcovství

Deklarace Dobrého humanitárního dárcovství (GHD), k níž se ČR přihlásila v roce 2006, představuje základní vodítko pro humanitární praxi vyspělých donorů. V rámci celkové identifikace zásad kvalitního poskytování HP zakotvuje čtyři základní principy, jimiž se má řídit humanitární intervence:

·        lidskost: zásadním cílem HP je záchrana životů a snížení utrpení lidí;

·        nestrannost: HP se poskytuje výhradně na základě identifikovaných potřeb, bez rozlišování mezi příjemci podle jiných kritérií;

·        neutralita: v ozbrojených či jiných konfliktech se pomoc nepřiklání k žádné ze sporných stran;

·        nezávislost: cíle pomoci nejsou pod vlivem politických, ekonomických ani jiných zájmů dárce ani příjemce.

Deklarace dále vyjmenovává základní potřeby, které humanitární intervence má pokrývat: ochrana civilního obyvatelstva, poskytování jídla, vody, sanitárního zázemí, přístřeší, zdravotní péče a další pomoci zaměřené ve prospěch obětí katastrofy s cílem zajistit obnovu jejich normálních životních podmínek. Do humanitární pomoci zahrnuje také prevenci katastrof.

Pro vlastní implementaci HP stanoví GHD zásady včasné a efektivní akce založené na vyhodnocení potřeb a zaměřené kromě obnovy životních podmínek na další rozvoj i podporu vlastních kapacit příjemců. Uznává nutnost flexibilního poskytování pomoci dle měnících se podmínek a potřeb v jednotlivých fázích humanitární krize. Podporuje co největší zapojení příjemců do přípravy, implementace i vyhodnocení pomoci. 

2. Druhy a fáze humanitárních krizí

 

2.1. Přírodní či lidmi způsobená katastrofa

Humanitární katastrofa je ad hoc, nenadálá krize, která zasáhne geograficky vymezenou oblast (obydlenou aglomeraci, část země, evt. části několika zemí) a zanechá po sobě oběti na životech, zraněné, nezvěstné či jinak trpící lidi i značné materiální škody.

V tomto druhu krize je důležité rozlišení různých fází pomoci:

  • Okamžitá pomoc se vztahuje na první dny až týdny po katastrofě a zahrnuje zejména elementární pomoc zaměřenou na záchranu životů (záchranáři, zdravotníci a zdrav. materiál) a prvotní podporu přeživších (jídlo, voda, nouzová přístřeší, generátory, nouzová sanitace). Dle rozsahu krize a funkčnosti orgánů postižené země se v této fázi uplatňují struktury civilního i případně vojenského krizového řízení. OSN se v rámci této první fáze ujímá elementární koordinace, uvolňuje prostředky z krizových fondů a evt. vydává tzv. okamžitou humanitární výzvu (flash appeal) na pokrytí základních potřeb pomoci. Důležitou roli může hrát systém Červeného kříže (IFRC/ICRC a národní ČK), zejména v místech s horší dostupností pomoci a s výraznou potřebou humanitární ochrany.
  • Další je fáze časné rehabilitace, období cca 2 týdny – 3 měsíce po katastrofě. Zahrnuje především péči o lidi vysídlené v důsledku katastrofy (náhradní přístřeší, potraviny, voda, zdrav. a psycho-sociální péče) a snahu o rychlou obnovu elementární infrastruktury (voda, elektřina, sanitace, dopravní spojení, zdravotnická zařízení, školy). Zároveň v této fázi probíhá vyhodnocování škod a potřeb obnovy, které při katastrofách většího rozsahu ústí do zpracování komplexního plánu obnovy a evt. svolání dárcovské konference. Koordinace pomoci probíhá zpravidla v rámci tzv. clusterového systému. Důležitá je role nevládních organizací, které implementují pomoc z mezinárodních, vládních i soukromých zdrojů.
  • Navazuje fáze obnovy (a rozvoje), v kontextu humanitární pomoci se počítá zpravidla do dvou let od katastrofy. Kromě komplexní obnovy přístřeší, veřejných institucí,  infrastruktury i zdrojů obživy obyvatel v postižených oblastech zahrnuje často aspekt „building back better“, tj. obnovy směrem k vyšší úrovni rozvoje než před katastrofou, zejména u méně rozvinutých zemí. Důležitá je v rámci obnovy také prevence dalších katastrof, zejména v oblastech s častým výskytem extrémních klimatických jevů (JV Asie, Střední Asie, Africký roh, Západní Afrika, Karibská oblast a Střední Amerika). V této fázi je důležitá role přijímající země, dělba práce mezi donory i návaznost humanitárních a rozvojových aktivit.

2.2. Humanitární krize v důsledku válečného konfliktu

Tento druh humanitární krize může být jak součástí dlouhodobé, komplexní krize, tak obdobou ad hoc katastrofy, včetně výše uvedených fází pomoci. S válečnými konflikty bývají spojeny rozsáhlé přesuny obyvatel, s nimiž souvisí velké množství interně vysídlených osob (IDPs) a evt. též uprchlíků. Oproti přírodním katastrofám tak roste důležitost humanitární ochrany civilního obyvatelstva a soustavnější poskytování pomoci v rámci IDPs a uprchlických táborů i hostitelských komunit. Ve fázi obnovy může být důležité humanitární odminování.

V kontextu válečných konfliktů je zpravidla třeba se aktivně zasazovat o aplikaci Mezinárodního humanitárního práva (IHL) a uprchlického práva i o uznávání základních principů poskytování humanitární pomoci, zejména její nestrannosti a nezávislosti. Tyto otázky bezprostředně souvisejí s ochranou humanitárního prostoru a zajišťováním dostupnosti pomoci k adresátům.

V posledních letech se tento druh krize objevil opakovaně v Afghánistánu a Pákistánu, Somálsku či Jemenu, koncentrovaně pak v Gaze a na Srí Lance.

2.3. Dlouhodobé (komplexní, strukturální) humanitární krize

V těchto krizích jde většinou o souběh politicko-bezpečnostní nestability, chudoby, překotného demografického vývoje i negativních klimatických vlivů. Komplexní humanitární krize se týkají především zemí subsaharské Afriky, kde se humanitární potřeby a pomoc dlouhodobě prolínají s rozvojovou spoluprací. Základním globálním nástrojem pro identifikaci humanitárních potřeb těchto zemí je Konsolidovaná humanitární výzva OSN a paralelní globální humanitární výzvy Mezinárodního Červeného kříže (ICRC/IFRC). Agencie  a programy OSN, které v těchto zemích bývají dlouhodobě přítomné, hrají spolu s NGO významnou roli jak při vyhodnocování potřeb, tak při implementaci pomoci.

Mezi komplexními potřebami v rámci dlouhodobých humanitárních krizí dominuje potravinová pomoc, zajištění vody, obnova základního živobytí (včetně evt. adaptace na klimatickou změnu či jiného prvku prevence katastrof), zajištění základní zdravotní péče, výživy a humanitární ochrany (zejména ve vztahu k IDPs a uprchlíkům). Specifickým humanitárním problémem je např. péče o ženy a děti postižené sexuálním násilím, lidi infikované HIV/AIDS a pomoc dalším marginalizovaným skupinám obyvatel.     

3. Humanitární potřeby a sektory pomoci

3.1. Humanitární potřeby a jejich vyhodnocování

Pojem humanitární potřeby se užívá při pojmenování základních potřeb lidí ohrožených humanitární krizí ve vztahu k ochraně jejich života a zdraví (včetně základní výživy), základního živobytí (včetně dostupnosti jídla, pití, přístřeší) a bezpečnosti (včetně ochrany před nuceným vystěhováním, vězněním či znásilněním).

Zároveň se s potřebami zpravidla pracuje při definování problému, který má být eliminován prostřednictvím humanitární intervence (potřeby jako základ pro výzvy k financování humanitární intervence). Potřeba tak ve skutečnosti odpovídá určitému riziku či ohrožení, nedostatku.

            Vyhodnocování humanitárních potřeb je předmětem intenzivního mezinárodního zájmu. Ucelený universální systém komparativního vyhodnocování humanitárních potřeb v různých druzích krizí dosud neexistuje, resp. není aplikován. Úřad OSN pro koordinaci HP (OCHA) a jím řízený Stálý výbor (IASC) pracují na několika souběžných výstupech. K testování je připraven tzv. humanitární převodový systém (humanitarian dashboard), který by měl umožnit komparativní vyhodnocování humanitárních krizí. Sektorové klasifikace jsou vyvinuty zejména v oblasti potravinové pomoci a výživy obyvatelstva; OCHA zpracovala několik metodických postupů pro vyhodnocování potřeb v rámci přírodních katastrof. Systém vyhodnocování potřeb u globálních i tzv. zapomenutých krizí rozvinulo pro své potřeby také DG ECHO. Skupina NGO ustavila network hodnotitelů a školení na zvýšení expertízy pro vyhodnocování humanitárních potřeb.

3.2. Sektory pomoci

Vyhodnocování potřeb se zpravidla provádí podle etablovaných sektorů pomoci (UN cluster approach), v jejichž rámci jsou definovány standardy jak pro identifikování potřeb, tak pro poskytování pomoci. V rámci sektorů/clusterů se vyhlašují humanitární výzvy a provádí koordinace humanitární intervence. Na globální úrovni bylo v rámci OCHA etablováno 11 sektorů se stanovenou koordinující zodpovědností:

Globální sektor

Vedoucí organizace

Zemědělství FAO
Správa táborů pro uprchlíky a IDPs

UNHCR (konflikty)

IOM (katastrofy)

Časná obnova UNDP
Vzdělávání UNICEF
Nouzová přístřeší

UNHCR (konflikty)

IFRC (katastrofy)

Nouzová telekomunikace OCHA/UNICEF/WFP
Zdraví WHO
Logistika WFP
Výživa UNICEF
Ochrana

UNHCR (konflikty)

UNICEF (katastrofy)

Voda, sanitace, hygiena UNICEF

V jednotlivých humanitárních krizích se v místním měřítku etablují sektory dle potřeb koordinace pomoci v příslušných fázích humanitární intervence (např. může být propojena zdravotní a nutriční péče, spojeno či naopak řešeno v oddělených sektorech zajištění vody a sanitace, nemusí vzniknout potřeba odděleného sektoru pro logistiku, telekomunikaci či vzdělávání). Také koordinátoři se volí v závislosti na přítomnosti jednotlivých organizací v místě krize. Zejména v dlouhodobých krizích dominuje sektor potravinové pomoci (hl. zodpovědnost WFP), který má návaznost na oblast výživy (potravinová pomoc reaguje především na hlad, reflektuje však také potřeby výživy z hlediska zachování zdraví, tj. včetně intervence ve prospěch specifických skupin ohrožených podvýživou) a často samostatně řeší logistiku (otázka skladování a distribuce potravin). Časná obnova může zahrnovat řadu základních potřeb týkajících se obživy postiženého obyvatelstva a zároveň specifické metody jejich naplňování (food for work/cash for work/vouchers).

4. Návaznost humanitární pomoci s rozvojovou spoluprací

Při koncipování a hodnocení projektů humanitární pomoci je důležitá otázka odlišení i návaznosti mezi humanitární pomocí a rozvojovou spoluprací.

Obecně lze humanitární a rozvojové potřeby odlišit tak, že rozvojové potřeby pokrývají široký okruh dlouhodobých soukromých i společenských aspektů důstojného života (viz Rozvojové cíle tisíciletí), zatímco humanitární potřeby jsou časově i sektorově bezprostředněji koncentrované kolem elementárního zachování života jednotlivce i komunity.

Návaznost a částečně prolínání humanitární pomoci s rozvojovou asistencí se projevuje zejména v zemích postižených komplexní krizí (např. v subsaharské Africe), ale také v oblasti prevence katastrof a obnovy po rozsáhlých katastrofách (aktuálně Haiti, „modelově“ pomoc zemím postiženým tsunami v prosinci 2004). Z hlediska sektorů jde např. o zajišťování výživy, zdravotní péči a vzdělávání.

4.1. Návaznost okamžité pomoci, obnovy a rozvoje (LRRD)

Koncept „Linking relief, recovery and development“ (LRRD) vychází z poznatku, že zejména u dlouhodobých (komplexních) krizí, ale také u ad hoc katastrof, je třeba akutní pomoc provázat (finančně, organizačně, strategicky) s celkovým rozvojem postižené země, resp. v každé fázi pomoci také reflektovat její dopady z komplexního hlediska.

Na jedné straně jde o to, aby mezi okamžitou pomocí a obnovou nenastala „mezera“, která zabrzdí navrácení k normálu. To je v praxi poměrně časté, jak dokládají statistiky OSN o úrovni financování „časné obnovy“. Zároveň jde o to, aby naopak v rámci dlouhodobých rozvojových strategií nebyla opomenuta akutní rizika – to se rovněž stává, nakolik rozvojové strategie bývají dílem centrální vlády, zatímco rizika se často týkají výrazně marginalizovaných skupin obyvatelstva. Na druhé straně jde však také o to, aby se zbytečně nedublovaly a nekřížily aktivity, finanční toky i celé organizační struktury např. při zajišťování potravinové bezpečnosti, nýbrž aby byla zajištěna synergie mezi akutní pomocí a vytvářením podmínek pro dlouhodobě udržitelnou situaci. V neposlední řadě koncept LRRD reflektuje také problematiku ukončování pomoci (exit strategy).

V rámci konceptu LRRD jde tedy o koordinaci všech aktérů a zejména o strategické plánování vhodného propojení vlastní iniciativy postižené země s vnější podporou ve prospěch identifikovaných potřeb akutní pomoci, obnovy a rozvoje.

V rámci EU je základním dokumentem ke konceptu LRRD Sdělení Evropské komise z dubna 1996, které se komplexně zabývá různými aspekty LRRD a možnými způsoby implementace v praxi dle jednotlivých druhů krizí i jejich specifických fází. Toto sdělení bylo později aktualizováno (Sdělení EK z dubna 2001) a průběžně reflektováno v příslušných závěrech Rady EU.

4.2. Prevence katastrof (DRR)

            Prevence katastrof a příprava na jejich lepší zvládání je v mezinárodním i českém chápání zahrnuta do moderní definice humanitární pomoci. Zároveň prevence katastrof, zejména v kontextu změny klimatu (adaptace a mitigace) a udržitelného rozvoje, tvoří důležitý aspekt rozvojových aktivit. DRR je tak jednou z oblastí, které spadají na pomezí mezi humanitární a rozvojovou pomocí a mají tak souvztažnost s konceptem LRRD.

            Globální autoritu v oblasti DRR představuje ISDR (International Strategy for Disaster Reduction) v rámci OSN. Na Světové konferenci pro omezování katastrof v Kobe 2005 byl přijat akční rámec z Hyogo (Hyogo Framework for Action 2005 – 2015), který identifikoval strategické cíle a priority pro národní i mezinárodní působení v oblasti DRR.

V rámci EU je od roku 1996 součástí humanitárního mandátu DG ECHO program DIPECHO (Disaster Preparedness ECHO), v jehož rámci DG ECHO financuje akční plány pomoci světovým regionům se zvýšenou náchylností ke katastrofám (Střední Amerika, Západní Afrika, Střední a Jihovýchodní Asie).

Aspekt DRR by měl být součástí humanitárních projektů zaměřených jak na obnovu po přírodních katastrofách, tak na pomoc v rámci komplexních krizí. Cílem takové humanitární intervence je především snížení zranitelnosti na místní úrovni. Jde např. o stavbu vhodnějších a bezpečněji situovaných obydlí i veřejných budov; obnovu zdrojů obživy kombinovanou s adaptací na rizikové podmínky jako je opakované sucho; sdílení poznatků o správném chování komunit ohrožených katastrofou; budování místních systémů rychlého varování.


5. Shrnující přehled – humanitární pomoc

Fáze pomoci →

Okamžitá pomoc

(do ca. 2 týdnů)

Časná rehabilitace

(do ca. 2 měsíců)

Obnova a rozvoj 

(do ca. 2 let);

prevence (průběžně)

Další aspekty, zvláštní ohledy
Druh krize ↓
Přírodní katastrofa

Záchranáři

Zdravotnické ad. expertní týmy

Základní materiál

Voda, sanitace

Potraviny

Nouzová přístřeší

Odklízení trosek

Dočasná obydlí

Voda, sanitace

Potraviny

Základní zdravotní péče, včetně prevence epidemií

Elementární obživa (Food/ Cash for Work)

Obnova obydlí

Rekonstrukce  zdrav. a škol. zařízení

Obnova infrastruktury

Obnova udržitelných zdrojů obživy obyvatel

Preventivní opatření (v rámci obnovy)

UN Flash Appeal

plán obnovy postižené země

evt. dárcovská konference

mezinárodní koordinace

Válečný konflikt

Zdravotní péče

Potraviny, voda

Ochrana

Nouzová přístřeší

Provoz táborů IDPs (management, voda, sanitace, potraviny,  zdrav.péče)

Asistence hostitelským komunitám (výživa, sanitace, zdrav. péče)

Ochrana

Obnova infrastruktury a obydlí

Obnova zdrojů obživy a reintegrace IDPs

Humanitární odminování

Psycho-sociální péče

Mezinárodní humanitární právo (IHL)

UN Flash Appeal

LRRD

Zranitelné skupiny: ženy, děti (zejm. sex. zneužívání)

Komplexní krize

Potravinová pomoc

Voda

Zdravotní péče a výživa

Ochrana

Provoz táborů IDPs a uprchlíků

Elementární obživa

Základní infrastruktura

Obnova udržitelných zdrojů obživy a reintegrace IDPs

Prevence (např. adaptace zdrojů obživy na klimatické podmínky)

CAP UN

LRRD

DRR

marginalizované skupiny: ženy,  HIV/AIDS pozitivní, etnické menšiny

 


6. Zdroje, odkazy

            Jednotlivé dokumenty, deklarace a další zdroje, z nichž vychází mezinárodní humanitární praxe i tento dokument, lze nalézt na níže uvedených webových stránkách.

Dobré humanitární dárcovství (platforma, deklarace):

www.goodhumanitariandonorship.org

Koordinace humanitární pomoci OSN: OCHA (IASC, cluster approach):

http://ochaonline.un.org/

Humanitární reformy, cluster approach:

www.humanitarianreform.org

Standardy pro poskytování pomoci v rámci jednotlivých sektorů:

www.sphereproject.org/handbook

Global Humanitarian Assistance (přehled témat a zdrojů v oblasti humanitární pomoci):

www.globalhumanitarianassistance.org

DG ECHO (vyhodnocování potřeb pro globální a zapomenuté krize):

http://ec.europa.eu/echo/policies/strategy_en.htm

Overseas Development Institute - Humanitarian Policy Group (humanitární potřeby):

http://www.odi.org.uk/resources/

Zásady jednání IFRC a NGO při přírodních katastrofách:

http://www.ifrc.org/publicat/conduct/

Zásady jednání v kontextu pomoci vnitřně vysídleným osobám:

http://www.idpguidingprinciples.org/

LRRD v rámci EU:

http://europa.eu/legislation_summaries/humanitarian_aid/r10002_en.htm

DRR (Akční rámec z Hyogo a jeho implementace):

www.unisdr.org

přílohy

HPprehled.doc 97 kB doc (Word dokument) 2.6.2010

GHDprinciples_CZ.doc 44 kB doc (Word dokument) 2.4.2012

.