Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Legislativní rámec rozvojové spolupráce a souvisejících politik EU po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost

 

(Archivní článek, platnost skončena 01.11.2012.)

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je rozvojová spolupráce Unie se třetími zeměmi upravena v ustanoveních čl. 208 – 211 Smlouvy o fungování Evropské unie.

A/ Rozvojová spolupráce

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je rozvojová spolupráce Unie se třetími zeměmi upravena v ustanoveních čl. 208 – 211 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), Jako hlavní cíl rozvojové spolupráce je nově zdůrazněno „snížení a výhledově i vymýcení chudoby“ (viz čl. 208 odst. 1 pododst. 2 SFEU). Nicméně rozvojová spolupráce má být prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie, mezi něž patří mimo jiné podpora demokracie, právního státu a lidských práv, podpora udržitelného rozvoje a povzbuzení zapojení všech zemí do světové ekonomiky (viz čl. 21 odst. 2 písm. b), d), e) Smlouvy o EU ve spojení s čl. 208 odst. 1 SFEU), Stejně jako před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se jedná o oblast, jejíž výkon je tzv. „sdílen“ mezi Unií a jejími členskými státy (viz čl. 4 SFEU, podle nějž „Unie má pravomoc vyvíjet činnost a provádět společnou politiku v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci“) Opatření k provádění politiky rozvojové spolupráce jsou i nadále přijímána tzv. „spolurozhodovacím“ postupem Evropského parlamentu a Rady, které přijímají společně na návrh Komise nařízení, směrnice nebo rozhodnutí.

B/ Humanitární pomoc

Lisabonská smlouva zakotvila do SFEU ustanovení týkající se poskytování humanitární pomoci třetím zemím (čl. 214 SFEU). Stejně jako v případě rozvojové pomoci se jedná o pravomoc „sdílenou“ mezi Unií a jejími členskými státy, nikoliv o „výlučnou“ pravomoc Unie (a tedy poskytnutí humanitární pomoci Unie nebrání členským státům, aby poskytly další humanitární pomoc samostatně, tj. „paralelně“). Čl. 214 SFEU kodifikuje dosavadní ustálenou praxi poskytování humanitární pomoci a dále předvídá vytvoření Evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci.

C/ Změna institucionálního rámce

Do oblasti rozvojové spolupráce se dále promítá změna institucionálního rámce Unie, a to především zavedením funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“) – ve vztazích se třetími zeměmi, včetně rozvojové spolupráce, Unii nyní zastupuje vysoký představitel. Má koordinovat činnost ostatních komisařů, jejichž agenda se dotýká vnější činnosti Unie, tedy i komisaře pro rozvoj.

.