Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

„Afgháncům chybí výcvik i disciplína“

 

Lidové noviny | 13.10.2008 | rubrika: Svět | strana: 9 | autor: František Šulc Reportáže LN z Afghánistánu – Češi školí afghánské policisty a budují solární chladírny

LÓGAR "To je dost, dědku, žes nás konečně někam vyvez," říká s úsměvem jeden z vojáků řidiči humvee, když kolona vozidel českého provinčního rekonstrukčního týmu opouští předsunutou základnu Shank. A pak už vše běží jako na drátkách - každý sleduje okolí, aby včas zaznamenal případné ohrožení, velitelé se domlouvají rádiem a jen čas od času prohodí nějakou větu mezi sebou.


Patrola má za úkol doprovodit bezpečnostního experta civilní části PRT Libora Stejskala do tří ze šesti policejních kontrolních stanovišť, která jsou rozprostřena kolem dopravní tepny provincie Lógar nazývané Utah. "Cíle jsou dva - jeden rychlého dopadu a druhý dlouhodobější," vysvětluje Stejskal. "Rychlý dopad znamená, že když vidíš, že něco malého chybí, tak se to snažíš okamžitě dodat. V tomto případě jde o škrtidla, která dáváme každému policistovi na kontrolním stanovišti. A druhým úkolem je naznačit, kde bude stát ochranná zeď kolem stanovišť, aby se zvýšila bezpečnost strážců pořádku."

Každého vidíme...

Asi po hodině jízdy se kolona blíží k prvnímu stanovišti. Jde o baráček postavený kus od silnice, ze kterého mají policisté přehled o okolí. Na zápraží leží kulomet a na střeše jsou vybudované palebné pozice z pytlů s pískem. Po schodech schází drobný Afghánec, který se představuje jako Mehrebudin. "Tady nejsou velké problémy. V noci chodíme nahoru na kopec pozorovat okolí," říká a ukazuje na místo, kam vyjelo jedno z českých humvee, které zajišťuje vnější ochranu patroly. "Výhodou tady je, že se k nám dá jenom těžko přiblížit. Každého vidíme." Libor Stejskal mu vysvětluje, že je tady primárně proto, aby naznačil, kde bude vybudována zeď kolem policejního stanoviště pro zajištění většího bezpečí posádky. Pak ještě Mehrebudina informuje o tom, že na střeše budou vybudovány betonové palebné posty, aby byli střelci lépe chráněni. Škrtidla se nerozdávají, protože na stanovišti jsou včetně zástupce velitele jen dva lidé. Ještě tristnější pohled je na druhé kontrolní stanoviště, ke kterému kolona dorazí asi o půl hodiny později. Je tady jenom jeden policista, Nuri Turialy. Vysvětluje, že normálně je na stanovišti deset lidí, ale jeho kolegové se nevrátili ze svátků, takže tu už několik dnů hlídkuje sám - vždy přes den a na noc odchází...


Nejlepší práce, která je k mání

"Naše práce je důležitá. Chceme uklidnit situaci v Afghánistánu," říká Turialy a dodává, že by se nerozpakoval, byť sám, zasáhnout proti Talibanu.
Myslí to vážně, ale není těžké odhadnout, jak by to dopadlo. A pak vysvětluje, proč je policistou, což je jedno z nejrizikovějších zaměstnání v zemi: "Afghánci jsou chudí a není mnoho jiné práce. Nemám žádné vzdělání a potřebuju uživit rodinu. Takže tohle je nejlepší práce, kterou můžu dostat."
Policisté se často stávají terčem útoků a nutno dodat, že jsou snadným cílem - vybavení ani výcvik nejsou moc kvalitní.
"S policií to vypadá špatně. VLógaru mělo být podle systematizace, která je mimochodem detailnější než česká, dohromady 640 lidí. Museli si ale vyžádat navýšení o 200 lidí a pořád je to málo," vysvětluje Stejskal. "Třetina lidí je totiž pořád pryč - nevrátí se z dovolené, na měsíc zmizí a tak podobně. Na papíře to vypadá dobře, ale realita je děsivá."
Proto se Češi také rozhodli, že zlepší nejen bezpečnost, ale i vybavení šesti kontrolních stanovišť kolem Utahu. Domečky sice byly postaveny před několika lety, ale chátrají. Uvnitř jsou záchody, zásuvky (mimochodem české), sprchy, ale nikdo už nepomyslel na přívod elektřiny či kanalizace. Policisté si tak nemají ani kde dobít baterie do vysílaček a mobilů, které pro ně mohou být otázkou života a smrti. To chce český PRT změnit.
"Chceme jim zařídit aspoň minimální pracovní komfort," vysvětluje Stejskal. "Úprava šesti stanovišť by měla vyjít přibližně na čtvrt milionu dolarů. Ke každému kontrolnímu stanovišti budou na silnici v rámci projektu vybudovány ještě čtyři lampy na solární napájení a na střeše bude malý větrník, který stačí k provozu čtyř žárovek a nabíječek pro radiostanice a mobily." Jedno škrtidlo? Čtvrtina platu Ročně zahynou stovky policistů. Řada z nich zemře na vykrvácení, protože nemají pomůcky, jak je zastavit. To je ostatně důvod proč český PRT rozdává policistům škrtidla. Ta konečně dostanou policisté na třetím kontrolním stanovišti, kterých je asi patnáct a již mají k dispozici dokonce auto.


Tamní velitel, který si říká Hadatollah, vysvětluje bezpečnostní situaci a obejde se Stejskalem stanoviště, aby vyznačili zeď. Pak velitel nechá nastoupit své muže. Stěží by se hledali dva, kteří by měli stejné součásti oblečení. Stojí v řadě a čekají, až každý dostane škrtidlo. Jeden z českých vojáků se před ně postaví, požádá o dobrovolníka a demonstruje na něm, jak se má škrtidlo správně použít. Nakonec si to zkusí každý.
Jedno škrtidlo vyšlo PRT na 25 amerických dolarů, což je čtvrtina platu mnoha policistů. Pokud si je ponechají, může některému z nich zachránit život. Otázkou ale je, zda si je ponechají...
Stejskal chce po veliteli, aby mu řekl jméno a hodnost každého z mužů, kteří dostali škrtidlo, a aby se podepsali. Když se ptá prostřednictvím překladatele na jeho hodnost, nastává dlouhá výměna názorů. Pak překladatel říká: "Jeho hodnost je ekvivalent kapitána." Libor Stejskal si to zapisuje. Mezitím ale velitel začne něco říkat překladateli. Ten se otočí a poznamená: "Prý není kapitán, je plukovník." Na kolemstojících vojácích je vidět, že stěží zadržují smích.
"Moment," říká Stejskal a ani nezdvihne hlavu od papírů. " Plukovník je šéf policie v nějakém větším městě, ne na check-pointu. Necháme tam kapitána..."

.