Mojmír Mrva už s českou polní nemocnicí strávil po různých misích roky života. Dnes je velitelem českého kontingentu v Kábulu. A ví, že je to nejtěžší mise, která ho zatím potkala. Říká se tomu jarní ofenziva. Sotva začne tát sníh a led na prstenci hor, které tvoří hranice mezi Afghánistánem, Pákistánem a Íránem, proudí z těchto zemí do Afghánistánu příslušníci Tálibanu a dalších skupin, které chtějí bojovat.

Jarní ofenzivě už letos padly za oběť desítky koaličních vojáků. Z dalších desítek zraněných se někteří dostanou i do péče doktorů české polní nemocnice. "Máme čím dál více střelných poranění i zranění, která způsobí střepina," říká Mojmír Mrva, jenž je už na své osmé misi. "Poprvé nejsme nasazeni jako humanitární pomoc, ale jsme k dispozici koaličním a afghánským vojákům." Základna na kábulském letišti, kde je nemocnice umístěna, je často ohrožována raketovými útoky. Všechny výjezdy ze základny musí jistit vojenská policie v džípech. Sebevražední atentátníci už provedli několik útoků v bezprostřední blízkosti letiště… Práci doktorů navíc ztěžují letní šedesátistupňová vedra a častý silný vítr, který nadzvedává stanovou konstrukci nemocnice.

Kontingent, kterému Mojmír Mrva velí, nezahrnuje jenom lékaře, ale třeba i meteorologickou službu nebo řízení letového provozu. Chemická jednotka zase měří škodliviny v ovzduší a vyjíždí na kontroly do místních nemocnic. Vše pak střeží Vojenská policie. Celkem tedy jde o 107 českých vojáků.

Zranění koaliční vojáci jsou do české nemocnice přepravováni vrtulníky Mi-17 aMi-24, které afghánské armádě darovala česká vláda. Se stroji přijela i jednotka našich pilotů a techniků, kteří učí Afghánce na vrtulnících létat a opravovat je. "Piloty mají docela slušné, hned se pozná, kdo z nich studoval v Rusku," říká velitel české jednotky Ivan Pospíchal. Technický personál je na tom ale podstatně hůř. "Nemají ani základní vybavení, základní nářadí. Říkají, že během války se všechno ztratilo." Přesto své stroje dostanou každý den do vzduchu. "Musíme. Je jarní ofenziva a začala nám další válka," říká jeden z afghánských pilotů. Válka pro ně znamená lety do vzdálených provincií, kde vyzvedávají mrtvé a raněné a převážejí je do Kábulu. Zranění jsou předáváni nemocnicím, mrtví rodinám.

Mezi koaličními vojáky zahynuli při letošní jarní ofenzivě už i dva Češi. Milan Štěrba ze speciální jednotky Vojenské policie SOG zemřel při sebevražedném útoku v provincii Hillmand. Tady, stovky kilometrů na jih od Kábulu, se vede už opravdová válka. Čeští speciálové zde bojují pod britským velením o každou vesnici.

Druhý český voják přišel o život měsíc poté v nedaleké provincii Lógar. Jeho vozidlo najelo na nastraženou výbušninu. Základna českého rekonstrukčního týmu v Lógaru leží u provinčního města Puli Alam, kde většinu tvoří Paštunové. Tradičně odbojný a svéhlavý národ nesnesl na svém území cizí armádu nikdy. Dnes se stává místem, kde Táliban sílí a získává vliv.

Základna je strohá, typicky amerického stylu. Tvoří ji nízké domky sbité z překližek s centrem v podobě velké jídelny, posilovny a polní kaple. Ze všech stran ji obepíná plot, jednu stranu navíc chrání vysoký kopec s českým průzkumným vozidlem vybaveným systémem nočního vidění. "Počet útoků na koaliční a afghánské vojáky stoupl oproti loňsku tady v Lógaru o 400 procent," říká velitel českého kontingentu plukovník Ivo Střecha. Útoky jsou hlášeny každý den. Afghánská armáda je už několik let cvičena především francouzskými specialisty a má alespoň nějakou úroveň. Horší je to s místní policií, která je s výcvikem dost pozadu. Proto se čeští vojenští policisté zapojili do třítýdenních kurzů, kde učí své budoucí afghánské kolegy alespoň základům taktiky a používání zbraní. "Musí se také naučit, jak dávat první pomoc zraněným. V minulém roce tady bylo zabito přes devět stovek policistů. Třetina z nich zemřela na vykrvácení," říká Ivo Střecha. Hlavním úkolem českých vojáků je ale doprovázet naše odborníky, kteří se snaží pomoct válkou zničené zemi. Mezi osmi civilisty jsou lidé, kteří už dříve pracovali v terénu pro neziskové organizace nebo OSN, ale i úplní nováčci.

Téměř každý den vyráží kolona vojenských speciálů Humvee s českou vlajkou do okolních měst a vesnic. Češi tady pomáhají stavět školy, nemocnice, mosty, jezy, silnice… Zkrátka všechno, co bylo během války zničeno nebo co v tomto zapomenutém kraji nikdy ani nevzniklo. "Zájem mezi místními podnikateli o spolupráci je obrovský," říká šéf civilní části rekonstrukčního týmu Václav Pecha. I když pomoc často vyjde vniveč. V poslední době se například rozmohlo vypalování dívčích škol. Táliban vzdělávání žen vždycky zakazoval a dává najevo, že mu bude bránit ze všech sil i nadále, ač tím budou trpět příslušníci jeho vlastního národa. A tak nechybějí ani výhrůžky smrtí těm Afgháncům, kteří budou na mezinárodních projektech spolupracovat.

Vypalování, zastrašování a dokonce vraždy však zatím nadšení z rozvojové pomoci nezastavily. Důkaz? Češi nedávno vyhlásili v místním rozhlase výběrové řízení na devět rozvojových staveb. Přihlásilo se 65 firem…