Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Z Lógaru za tři roky nebudou Brémy

 

Reflex | 30.10.2008 | rubrika: Reflexe | strana: 12 | autor: OLGA MYSLIVEČKOVÁ Na Afghánistán se kvůli Iráku „zapomnělo“ a teď nám to vrací i s úroky

"Běžný Afghánec, stejně jako Čech, chce ráno vstát, poslat děti do školy, nemocnou manželku odvést k doktorovi, a když mu někdo ukradne auto, přeje si, aby zloděje policie našla a soud potrestal … ," říká VÁCLAV PECHA (34), šéf civilní části provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru.

*

Už vás někdo z Afghánců pozval domů na večeři?

Zástupce velitele policie. Když jsem mu ale řekl, že by nás přijelo třicet a v obrněných transportérech, tak zaváhal.

* Lógar patří v zemi k nejnebezpečnějším místům, přitom se zde nepěstuje opium, nevede tudy žádná důležitá cesta spojující Afghánistán s Pákistánem, nevyskytují se zde etnické problémy, do Kábulu je to kousek … Proč?

Lógar byl dlouho klidný, protože tady odpočívaly a přezbrojovaly protikoaliční síly. Podcenil se a dnes patří k "nejzaostalejším" provinciím.

* Jsou v provincii enklávy, kde jste nebyl?

V jižním Charvaru, v distriktu silně ovládaném Tálibánem. Je nejméně obydlen, téměř nic o něm nevíme, a když se tam koaliční jednotky objeví, tak se střílí. Sebevraždu spáchat nechci.

* Kromě amerických vojáků, jste v Lógaru jenom vy?

Ano. Asi před dvěma a půl měsícem na cestě mezi Kábulem do provincie Paktíja zastřelili v Lógaru tálibánští bojovníci tři pracovnice mezinárodní organizace, od té doby do provincie nikdo z OSN ani žádné humanitární organizace nepřijel.

* Přiletěli jste letos 6. března. Není brzo ptát se na hmatatelný efekt vaší práce?

Běží šestatřicet projektů, sedm je dokončených, čtyři takzvaného okamžitého dopadu.

* Co si mám pod nimi představit?

Solární sušárny na ovoce. Afghánci už ovoce usušili, zabalili a prodali čtyřikrát dráž než dosud. Další úrodu uskladnili ve čtyřech nových podzemních chladírnách. V zimě ji v Kábulu výhodně prodají. Nedávno jsme zjistili, že mlékárenské družstvo vozí mléko do Kábulu v kanystrech od nafty. Dostanou konve, mléko bude kvalitnější a opět za ně utrží více peněz. Afghánci jsou podnikaví, my je nemáme co učit, potřebují jen popostrčit.

* Jakým způsobem je přesvědčujete, aby přijali vaše nabídky?

Nejsme kolonizátoři, nenařizujeme ani nepřesvědčujeme. Ptáme se: Chcete opravit tuhle školu? Budete se o ni starat? Seženete dostatek učitelů? Pokud provinční ministerstvo školství důvěryhodně odpoví třikrát ano, projekt rozjedeme. Když řeknou, že ji nechtějí, tak ji samozřejmě opravovat nebudeme. Nemáme zájem zrekonstruovat a dostavět školu, nechat se před ní vyfotit a za rok vidět, jak chátrá. Takových opuštěných zachovalých i polorozpadlých staveb je tam spousta.

* Tipy ale odněkud čerpat musíte?

Z Afghánské národní rozvojové strategie, dokumentu a la naše bývalé pětileté plány. Jenže to nestačí. Musíme mluvit s guvernérem, obejít ministerstva, setkat se s legálně zvolenou šúrou a samozřejmě se posadit i s neformálními představiteli komunity.

* Je obtížné najít firmu, která by dodala projekt a také jej realizovala?

Když jsme připravovali první výběrové řízení na rekonstrukci osmi škol, jezu a zavlažovacího kanálu, dali jsme do novin a rádia inzerát. K našemu úžasu se dostavilo na konkurs pětašedesát firem. A kolegové inženýři byli překvapeni odbornou kvalitou některých nabídek.

* Kdo má šanci uspět?

Firma musí být z Lógaru, nebo alespoň mít vazbu na provincii, aby ji místní komunita přijala. Tádžika nebo Uzbeka nepošlu k Paštunům. Zrovna tak chceme, aby alespoň polovina dělníků byla z Lógaru, aby maximum peněz v provincii zůstalo. Také neustále kontrolujeme, zda dostali zaplaceno, jinak smluvním partnerům pozdržíme další splátku.

* Jakou mají dělníci pracovní morálku?

Jak kdy, jak kdo. Během ramadánu to bylo trošku slabší. Těžko můžu po někom chtít, když ve čtyři ráno jedl a pil naposled, aby pak osm hodin makal. Dohodli jsme se, že budou pracovat jen do jedné hodiny odpoledne. Občas se ale stane, že stavbu dokončí dříve, než je smluvně dohodnuto.

*

Co firmy motivuje?

Zisk jako všude na světě. Navíc, když odvedou dobrou práci, jejich okolí si jich také považuje. Občas dokonce tvrdí už při podpisu kontraktu, že chtějí z Lógaru udělat provincii číslo jedna a že to společně s námi Čechy dokážou. Trochu jim i věřím.

* Je pro ně důležité, že spolupracují s Čechy?

Vzdělaní Afghánci hovoří anglicky a rusky, vzpomínají na studia v Leningradě a Moskvě. Pamatují si na osmašedesátý rok u nás, vědí, že jsme se také učili rusky. Když se naši inženýři s nimi domlouvají v ruštině, je to snazší pro obě strany. A přátelštější.

* Bez tlumočníků byste se ale neobešli?

Máme dva, shodou okolností bratry, jsou skvělí. Narodili se v Lógaru, ale jako utečenci většinu života prožili v Pákistánu. Vystudovali tam, hovoří výborně anglicky, v jazyce darí (afghánská forma perštiny) i paštsky.

* Vás před tálibánskými bojovníky chrání čeští vojáci, ale lidé, kteří s vámi spolupracují, se vystavují riziku.

Ještě nikoho nezajali ani nezastřelili. Možná je chrání jejich komunita, přebírá za ně zodpovědnost. Nevím, a odpověď bych neznal, i kdybych v Lógaru byl pět let. Někteří se opravdu za námi bojí chodit na základnu, stejně "neviditelní" ale jsme, když za nimi přijedeme, takže to také odmítnou. Můžeme se sejít v Kábulu, město je přece jenom anonymnější. Pouze jeden spolupracovník se nám svěřil, že mu vyhrožují tálibánci, a tak se raději "ztratil" kdesi v Kábulu.

* Dostane se v debatách na přetřes i Tálibán?

To je choulostivé téma. Vím například, že syn jednoho našeho partnera podporuje Tálibán, ale otevřeně to on ani nikdo jiný nepřizná. Sem tam někdo zavzpomíná, že za vlády Tálibánu mohl jet z Kandaháru do Kábulu, aniž by ho unesli nebo okradli. Většina Afghánců se ale pohybuje na hraně v takzvané šedé zóně a jde o to, aby poznali, že je lepší spolupracovat s námi, s jejich vládou a armádou než s Tálibánem.

* Nejen KSČM, ale i sociální demokraté nechtějí v Poslanecké sněmovně zvednout ruku pro další navýšení vojáků a peněz pro naše mise v Afghánistánu.

Nebudu mluvit o naší povinnosti a odpovědnosti. Možná by stačilo, kdyby se zamysleli, kde všude se u nás rozhazují peníze, kolik stojí třeba výstavba jednoho kilometru dálnice …

* Osmdesát miliónů korun, které máte pro tento rok k dispozici, vám stačí?

Letos ano, protože afghánský dělník za osm hodin práce si odnese domů v průměru čtyři dolary. Rádi bychom ale zahájili další projekty. Pokud by na ně v příštích letech peníze chyběly, museli bychom se snažit dosáhnout na evropské a požádat Američany.

* Přesto šedesát procent peněz investovaných v Afghánistánu v zemi nezůstane.

To je bohužel pravda. Doložím to na příkladu: Peníze, které mám, bych dal české firmě a poslal ji do Lógaru postavit přehradu. Ta tam sice zůstane stát, ale peníze se vrátí do České republiky. Tak se chovají vesměs Spojené státy, to my ale nechceme.

* Jak se bráníte korupci?

Korupce byla, je a bude. V Afghánistánu je to "tradiční" záležitost. Nejhorší situace je v centru. Jednotlivé případy známe ale jen z doslechu. My si peníze daňových poplatníků ohlídáme.

* Bývalý velvyslanec v Pákistánu Petr Přibík považuje za chybu, že se lidé v zahraničních misích často střídají. Než proniknou do mentality tamějších lidí, odejdou. Dva roky považuje za minimum.

Souhlasím s ním. Ale rok v Lógaru je maximum.

V současné době působí v 32 afghánských provinciích 26 PRT (provinčních rekonstrukčních týmů). Provinční rekonstrukční tým ČR v Lógaru tvoří 200 vojáků a osm expertů. Vedoucím civilní části je Václav Pecha, jenž má zkušenosti z Iráku, Kosova, Íránu a jižního Súdánu. Vystudoval mezinárodní vztahy na Columb? ské univerzitě a univerzitě v Marylandu. Provincie Lógar o rozloze 395 km2 leží přibližně 60 km na jih od hlavního města Kábulu. Je rozdělena do sedmi distriktů. Centrem Lógaru je Puli Alam.

Foto popis| Se zástupci Tálibánu se mělo vyjednávat od samého začátku, tvrdí Václav Pecha (vepředu). Na základně FOB Shank.
Foto autor| FOTO ISIFA

.