Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

České pojetí PRT není chimérou, v praxi se osvědčilo

 

Přečtěte si článek vedoucího civilní části PRT Petra Svačiny, který vyšel na severu natoaktual.cz.

Rád bych navázal na komentář Petra Zlatohlávka o chimérách civilně-vojenské spolupráce a současně jej doplnil o několik vlastních postřehů přímo z prostředí českého provinčního rekonstrukčního týmu v Logaru. Záměrem není vyvracet tvrzení uvedená v původním textu, ale spíše poskytnout vstupy do obecnější diskuse, která je v každém případě důležitá a potřebná.

Původní článek Petra Zlatohlávka na serveru natoaktual.cz

Nejdříve k používanému termínu civilně-vojenská spolupráce. V případě PRT jde vztah vojenské a civilní části daleko za rámec pouhé spolupráce. Historicky první americký PRT byl relativně malý tým speciálních sil, který obsahoval plně integrované civilní experty. Jednalo se v podstatě o společnou vojensko-civilní jednotku. Pouze pro zajímavost lze uvést, že působil v sousední provincii Paktia a některé projekty implementoval rovněž v Logaru, kde na ně nyní navazuje český PRT.

Dnes, o osm let později, existuje více typů rekonstrukčních týmů, jsou početnější, jejich aktivity komplexnější a význam civilních expertů z polických důvodů vzrostl. Nicméně v realitě se na samotné logice fungování mnoho nezměnilo. Charakter prostředí, bezpečnostní situace a stanovené cíle ve většině provincií neumožňují jiný model než společnou misi civilistů a vojáků. Lógar je dobrým příkladem. Patří mezi provincie s nestabilní bezpečnostní situací a vysokým rizikem, kde jsou civilní experti plně závislí na vojenské asistenci, bez které by se do provincie ani fyzicky nedostali. Zároveň ale zajišťují některé specializované funkce, bez kterých není dlouhodobá stabilizace Afghánistánu možná. Více než o pouhou spolupráci, naznačující existenci nezávislých aktérů, kteří mají volbu, se v případě PRT jedná o jeden celek, jenž funguje nikoliv na základě vzájemných sympatií mezi vojáky a civilisty, ale díky tomu, že obě části rozumí vzájemné závislosti a různými způsoby usilují o společný cíl.

Český PRT za několik měsíců dovrší již čtvrtý rok své existence. Za druhé je tedy třeba zdůraznit, že vztah mezi civilní a vojenskou částí PRT se neustále vyvíjí a rozhodně nezůstal stejný jako na počátku. Vzájemný intenzivní kontakt a společné působení do určité míry transformovalo obě složky. Vojáci i civilisté nyní mnohem lépe chápou, co od sebe mohou očekávat a kde jsou hranice možného a nemožného. Nastolený "battle rhythm" je funkční a přiměřeně efektivní. Podstatná část aktivit a postupů během čtyř let získala rutinní charakter, na který nemají podstatnější vliv vojenské ani civilní rotace. Přestože složení aktivit PRT není přesně upraveno žádným nařízením ani dohodou mezi ministerstvy zahraničí a obrany, tak se víceméně neustále přibližujeme funkční rovnováze mezi podporou činnosti civilní části a čistě vojenskými akcemi za účelem asistence koaličním silám v provincii. V některých případech pak lze hovořit o skutečných "kombinovaných operacích", při kterých jde role vojenské části daleko za rámec pouhé ochrany civilních expertů a je klíčová pro samotnou realizaci civilních projektů.

Za třetí je nezbytné chápat, že alianční pojem "Comprehensive Approach" není synonymem pro civilně-vojenskou spolupráci, která je pouze jejím nástrojem. Význam "Comprehensive Approach" tkví v uznání faktu, že pro dosažení cíle – v našem případě stabilizace Afghánistánu – je nutné vyváženě se věnovat třem hlavním oblastem, kterými jsou posilování bezpečnosti, usnadnění dlouhodobého rozvoje a podpora vládnutí, včetně vlády práva. Tyto tři oblasti jsou vzájemně provázány. Nedostatky v jednom směru se dříve či později promítnou do obou dalších. Opačně to ovšem neplatí a dílčí úspěch se automaticky nepřenáší. Snaha soustředit se pouze na jednu z oblastí je tak předem odsouzena k neúspěchu. Bezpečnostní operace, na které nenaváže afghánská vláda zajištěním přítomnosti civilní správy, dlouhodobou změnu nepřinesou. Stejně tak implementace ekonomicky prospěšného projektu v místě kontrolovaném protivládními silami nezaručuje, že skutečně dojde ke zlepšení situace cílové skupiny obyvatel. Jedná se o velmi komplexní problém, protože řešení každé ze tří oblastí se nachází v jiné časové rovině a ovlivňuje jej celá řada faktorů, které z hlediska PRT nelze mít zcela pod kontrolou. Vládní dimenze je závislá na Kábulu, těžiště rozvojové činnost je především v práci s komunitami a bezpečností problémy mají částečně kořeny někde na území Pákistánu.

V praxi nelze přesně oddělit, kdo se věnuje jaké oblasti. Přestože vojenská část českého PRT má nespornou vedoucí roli v posilování bezpečnosti, tak civilní experti v tomto směru poskytují podporu implementací infrastrukturních projektů a financováním vybavení pro afghánské bezpečnostní složky. Naopak podpora vládnutí je doménou civilní části, přesto například američtí vojáci přispívají svou specializovanou expertízou, aktuálně například v rámci opatření proti korupci. Nejméně jasná je dělící linie u rozvojové a humanitární oblasti, kde projekty implementují civilní i vojenské složky v závislosti na dostupnosti rozpočtu a možnosti fyzického přístupu. Příkladem takovéto provázanosti může být celá řada projektů rychlého dopadu, které dohodla a implementovala v rámci PRT jednotka CIMIC, nicméně využila k tomu finanční prostředky poskytované ministerstvem zahraničních věcí. Z těchto důvodů je zcela irelevantní diskuse, zda by rekonstrukční týmy měly být "civilian-led" nebo "military-led". V tomto ohledu byl pro český PRT velmi moudře zvolen model dvouhlavého vedení, ve kterém je podstatná část aktivit založená na konsensu velitele vojenské jednotky a vedoucího civilní části.

Čtvrtým důležitým faktorem je nadřazená struktura velení a řízení českého PRT, která má rovněž podstatný vliv na vztah mezi vojenskou a civilní částí. Zatímco civilní experti jsou formálně součástí zastupitelského úřadu ČR v Kábulu a zároveň jsou řízeni zvláštním zmocněncem pro PRT, který je přímo podřízen prvnímu náměstkovi ministra zahraničních věcí, tak 8. jednotka PRT je součástí úkolového uskupení a je řízena Společným operačním centrem ministerstva obrany. Přestože v Praze neexistuje formální společný řídící orgán PRT, tak je nutné zohlednit bezprecedentní kontinuitu personálního obsazení řídících struktur na obou resortech. Přestože lidé v Lógaru se mění každých šest či dvanáct měsíců, tak pražské vedení je s projektem PRT prakticky od začátku. To ulehčuje nejen situaci přímo v Afghánistánu, ale zároveň je zřejmé, že dlouhodobý společný projekt má i vedlejší pozitivní efekt na vztahy mezi oběma ministerstvy.

Bylo zmíněno, že na základně Shank český PRT nepůsobí sám, ale spolupracuje s Task Force Bulldog a americkým civilním týmem Logar, který v současné chvíli zahrnuje osm civilních expertů a několik místních afghánských zaměstnanců. Výše odmítnutý termín "spolupráce" je v tomto kontextu používán záměrně, protože vztah českých vojáků a civilistů s americkými vojáky a civilisty je samozřejmě volnější, přestože rovněž velice intenzivní. Na podrobnější analýzu zde není prostor, protože základna Shank je mnohovrstevný organismus s množstvím aktérů a komplikovaných vztahů. Na rozdíl od vnitřních vztahů v PRT však pro Shank platí, že úroveň spolupráce se odvíjí především od respektu, který si jednotliví aktéři jsou schopní získat. Spolupráce mezi americkými civilními experty a americkými vojenskými jednotkami je výrazně méně provázaná, než je tomu u českého PRT. To je částečně dáno odlišnou náplní práce amerických civilistů, kteří především dohlíží na implementaci centrálně připravovaných programů a nevyjíždí tedy tak často ze základny. Za povšimnutí stojí, že zatímco u českého PRT jsou projekty financovány v drtivé většině z rozpočtu ministerstva zahraničních věcí, tak na americké straně naopak civilní experti využívají pohotovostních fondů velitelů vojenských jednotek. Obecně lze říci, že spolupráce mezi českým PRT a koaličními jednotkami funguje uspokojivě.

Záměrem tohoto příspěvku není v žádném případě přesvědčovat, že mezi českými vojáky a civilisty vše funguje zcela hladce a efektivně. Původní článek Petra Zlatohlávka konstatoval existenci mnoha vážných problémů, které nesporně vztah mezi vojáky a civilisty ovlivňují. Lze souhlasit s tím, že je nutné systematičtěji pracovat s databází expertů a věnovat větší pozornost hledání a výběru civilních expertů. Ještě důležitějším faktorem je jejich dlouhodobá příprava před odjezdem do mise, která v současné chvíli prakticky neexistuje. Nicméně rozhodně není pravdou, že by všichni vyslaní experti byli nepřiměřeně mladí. Věkový průměr aktuálního civilního týmu je 34 let a nesetkáváme se u místních s nedostatkem respektu.

Tvrzení, že pro civilisty je těžké se v armádním prostředí pohybovat, je samozřejmě částečně pravdivé. Civilisté občas obtížně a pomalu chápou vnitřní dynamiku přísně hierarchizované skupiny a její pravidla. Nicméně nesetkali jsme se se situací, kdy by tyto skutečnosti výrazněji omezovaly funkčnost PRT. Je třeba si rovněž uvědomit, že v PRT pracovalo pouze minimum civilních expertů, kteří by měli alespoň základní zkušenost s působením ve státní správě. O to méně pak mají znalost vnitřních procesů MZV, protože až ve čtvrté rotaci PRT působí dva kmenoví zaměstnanci ministerstva, všichni ostatní jsou zaměstnáni na přesně stanovenou dobu. Správnější by tedy bylo říci, že pro buněčnou strukturu většiny civilních expertů je cizí genetická informace nejen příslušníků Armády ČR, ale i jejich mateřské organizace. V tomto směru je však fér doplnit, že vedení MZV věnovalo velké úsilí obroušení třecích ploch, což se do značné míry podařilo.

Obrazně lze říci, že za čtyři roky společného působení ušli vojáci a civilisté v Lógaru značný kus cesty. Jdou stejným směrem, přiměřeným tempem a občas se dokonce drží kolem ramen. Spolupráce není vždy hladká a bezproblémová, ale podstatné je, že přetrvává ochota k hledání konstruktivních řešení. Civilní část neumí plánovat ve střednědobém horizontu, protože identifikace potřebných projektů probíhá v návaznosti na interakci s afghánskými úřady a místními komunitami, jejichž priority se často mění. Z pohledu vojáků tak některé civilní aktivity mohou vypadat chaoticky a nekonsistentně. Nicméně příslušníci AČR k tomu vždy přistupují velmi profesionálně, obětavě a trpělivě. V nadcházejícím turbulentním období, ve kterém v Lógaru proběhne proces předávání odpovědnosti za bezpečnost do rukou Afghánců, budou průběh a výsledky civilně-vojenských aktivit ještě daleko více záležet na maximálním vzájemném porozumění obou částí.

Vezmeme-li v úvahu všechny výše zmíněné aspekty, složitou bezpečnostní situaci a fakt, že se jedná o první experiment tohoto druhu v moderní historii MZV i MO, tak minimálně z pohledu civilní části PRT můžeme říci, že spolupráce s vojenskými kolegy funguje dobře.

Petr Svačina
Autor působí v PRT Lógar
Text není vyjádřením oficiální pozice MZV, ale osobním názorem autora
.

.