Tradiční afghánské zemědělství bylo silně narušeno dlouhotrvajícím vojenským konfliktem, jehož následky vedly k úpadku vzdělávacího systému, neochotě investovat do nových technologií a strojů. Nemožnost zajistit bezpečné prostředí vedlo k porušení důležitého tradičního systému zavlažovacích kanálů. Na jejich funkčnosti je přitom závislá většina zemědělské rostlinné a zprostředkovaně i živočišné produkce.

Produkce je v současné době snížena v důsledku několika faktorů. Vzhledem k vleklému válečnému konfliktu a pokračujícímu konfliktu vlády s Tálibánem se nejedná o prostředí, kde by investoři budovali zpracovatelské závody a rozšířili tak tradiční metody o nové možnosti. Možnost výstavby zpracovatelských závodů velmi omezena i poničenou nebo zcela neexistující infrastrukturou.

Oblast je vystavena cyklickým suchům a záplavám, které, pokud jsou horší než je obvyklé, mohou zničit celou roční úrodu. Není zde dostatek mechanizace, která by umožnila zvýšení výroby. I když jsou stále častěji využívány traktory a pluhy, farmáři na části území stále používají tradiční metody orby dřevěným hákem taženým krávami, koňmi či osly. Pohonné hmoty jsou drahé a ne vždy dostupné.

Farmy jsou v naprosté většině organizovány na rodinném základě. Na poli běžně pracuje celá farmářova rodina včetně manželky a dětí. Členové rodiny - většinou synové - jsou také zapojeni do případného prodeje výrobků na trhu. Farmy jsou relativně malé a většinou na nich hospodaří jedna rodina. Tradičně je zemědělský výnos rodinné farmy využit opět na farmě a v komunitě. Nedostatek silnic, které by spojovaly farmy s většími městy, kde se konají pravidelné trhy neumožňuje farmářům produkty efektivně prodávat. Dalším problémem je nedostatek technologií pro uchovávání plodin. Nejčastějším způsobem uchovávání je sušení. Tradiční způsob chlazení byl zcela zničen a konzervárenství je prakticky neznámé. Plodiny jsou nezřídka prodávány do okolních zemí, vzhledem k nedostatečnému procesu čištění za poměrně nízké ceny a poté, co je zpracováno je za daleko vyšší ceny kupováno zpět do Afghánistánu.

V provincii Lógar je nejrozšířenější pěstování zeleniny, která je, pokud je to možné, většinou prodávána do Kábulu či Pákistánu. Podobně významná je produkce ovoce, které je také primárně určeno na prodej do Kábulu a do zahraničí, převážně do Asie a na Střední východ. Naopak pšenice je většinou určena pro spotřebu farmářovy rodiny. Zpracování živočišných produktů, například mléka na sýr není rozšířeno, mléko se pokud je to možné, prodává na trh v Kábulu či jiném větším městě.

PRT Lógar se v počáteční fázi zaměří mimo jiné na následující projekty: rekonstrukce tradičních zavlažovacích systémů, výstavba chladících zařízení, které umožní delší uchovávání zemědělské produkce, průzkum trhu a asistence místním farmářům při napojení na tyto trhy atd.