„Vše má svůj čas. Nejdříve se chceme něco naučit, potom přichází zábava,“ odpovídá šestnáctiletý Abdur Rahmán na otázku, jestli by nebylo lepší hrát fotbal místo sezení ve škole. „I když máme zimní prázdniny, učíme se. Každý den máme asi tři hodiny zvláštní kurz v různých předmětech – v biologii, fyzice či matematice,“ říká Abdur Rahmán slušnou angličtinou.

„Víme proč jste sem přijeli. Nová škola, kterou tady stavíte, nám hodně pomůže. Ve staré není už místo a navíc je ve špatném stavu, to sami vidíte. Taky proto jsme tady dělali zkoušky venku na zemi,“ dodává ještě Abdur Rahmán. A co bude dělat po maturitě? „Rád bych se dostal do Kábulu na univerzitu, studoval inženýrství a stal se stavařem.“

Ředitel školy Alí Ahmad nás provází stavbou školy a přitom vysvětluje, že kurzy jsou dobrovolné. Někteří studenti dokonce jezdí do hlavního města Kábulu na placené hodiny cizích jazyků či na doučování předmětů, v nichž pokulhávají. „Protože ale nemáme dostatek učitelů, mají kurzy někdy na starost vzdělaní lidé z vesnice. Teď tady učí pan inženýr Watan War.“

Český rekonstrukční tým staví v Pol-e Qandahárí novou budovu o šestnácti třídách. Podle standardů afghánského ministerstva školství by se do každé z nich mělo vejít nejvíce 30 studentů. Kromě toho PRT opravil jednu ze dvou starých budov, která má dalších sedm tříd.

Filip Moravec, civilní část PRT