Rozvojová spolupráce EU
18.01.2008 / 15:23
EU je největším dárcem světa. Evropská unie, tedy členské státy na jedné straně a Evropské společenství na straně druhé, poskytují dohromady více než polovinu finančních prostředků současné celosvětové oficiální rozvojové spolupráce (v roce 2006 se jednalo o částku 69 mld. USD z celkového objemu pomoci 103 mld. USD) ve všech geografických regionech světa. Pomoc EU je zaměřena na boj proti chudobě v kontextu udržitelného rozvoje.
EU je největším dárcem světa.
Evropská unie, tedy členské státy na jedné straně a Evropské společenství na straně druhé, poskytují dohromady více než polovinu finančních prostředků současné celosvětové oficiální rozvojové spolupráce (v roce 2006 se jednalo o částku 69 mld. USD z celkového objemu pomoci 103 mld. USD) ve všech geografických regionech světa. Pomoc EU je zaměřena na boj proti chudobě v kontextu udržitelného rozvoje. Zvláštní partnerství pojí EU již od roku 1957 se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří.
Základní cíle a principy rozvojové spolupráce EU společné pro Evropské společenství i jednotlivé členské státy byly poprvé stanoveny v roce 2005 v klíčovém koncepčním dokumentu - tzv. Evropském konsenzu pro rozvoj. Hlavním a zastřešujícím cílem rozvojové spolupráce EU bylo stanoveno vymýcení chudoby v kontextu udržitelného rozvoje, včetně plnění Milléniových cílů tisíciletí.
Historicky má EU mimořádný vztah ke skupině zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) který sahá až k úplným počátkům evropské integrace, k Římské smlouvě z roku 1957. Ta položila základ pro spolupráci tehdejšího Evropského hospodářského společenství s bývalými koloniemi. V současnosti jsou vztahy mezi oběma regiony smluvně ošetřeny Dohodou z Cotonou, která byla sjednána v roce 2000 a revidována v roce 2005. Od uzavření první partnerské dohody z Yaoundé mezi Evropou a regionem AKT v roce 1963 vzrostl počet zemí na evropské straně z 6 na 27 a na straně AKT z 19 na současných 79. Jak geografickým rozsahem, tak šíří spolupráce se tak jedná ve světovém měřítku o partnerství zcela výjimečné. Rozvojová pomoc Společenství však plyne i do ostatních regionů světa - Asie, Latinské Ameriky, do zemí Střední a Východní Evropy a na Blízký Východ.
EU razí heslo "více a lepší pomoci". Za tímto účelem přijala závazky navýšit finanční objem a zvyšovat efektivitu poskytované pomoci.
EU si především stanovila časový plán pro navyšování objemu
pomoci tak, aby dosáhla celosvětově stanoveného doporučení
poskytovat 0,7% hrubého národního příjmu (HNP) na účely oficiální
rozvojové pomoci (ODA). Do roku 2006 se EU zavázala dosáhnout v
průměru 0,39% a do roku 2010 pak 0,56% ODA/HNP. Členské státy,
které přistoupily k EU po roce 2002 a ke kterým patří i Česká
republika se zavázaly usilovat o zvýšení své oficiální rozvojové
pomoci tak, aby v roce 2010 dosáhly 0,17% a v roce 2015 úrovně
0,33% ODA/HNP.
Druhý velký závazek navýšit objem rozvojové pomoci přijala EU
v oblasti obchodu a rozvoje (Aid for Trade). Liberalizace obchodu a
posilování obchodních kapacit byly totiž identifikovány jako jeden
ze základních prostředků ke snižování chudoby a EU je odhodlána
poskytnout potřebnou pomoc. Na konferenci v Hongkongu v roce 2005
byl v kontextu Světové obchodní organizace - tzv. rozvojového kola
z Doha přijat závazek EU navýšit pomoc do oblastí souvisejících s
obchodem kolektivně na 2 mld. € ročně do roku 2010 (z čehož 1 mld.
€ má být alokována z prostředků Společenství a 1 mld. € z
bilaterální pomoci členských států).
EU se zaměřila na zvyšování efektivity pomoci, bez které nelze
dosáhnout stanovených cílů v boji proti chudobě a při plnění
Milléniových cílů tisíciletí. Úsilí EU vyústilo v přijetí
specificky zaměřených závěrů Rady v roce 2005, které vycházejí z
Pařížské deklarace o efektivitě pomoci, stanovují doporučené
postupy jako jsou víceleté programování, kritéria alokace
prostředků, poskytování rozpočtové pomoci a dále mechanismy
monitorování přijatých závazků. Větší soulad mezi bilaterální
pomocí poskytovanou všemi dárci EU (členskými státy a Evropskou
komisí) při současném snížení transakčních nákladů pro partnerské
rozvojové země by mělo přinést plnění tzv. Kodexu chování EU o
dělbě práce, který byl přijat v květnu 2007.
Prostřednictvím rozvojové spolupráce Evropského společenství,
za jejíž realizaci odpovídá Evropská komise, poskytují členské
státy EU nemalou část své oficiální rozvojové pomoci. V průměru se
jedná přibližně o 1/5 celkového objemu rozvojové pomoci členských
států EU (kromě toho členské státy poskytují svoji rozvojovou pomoc
přímo rozvojovým zemím a skrze multilaterální systém, především
OSN). Na účely oficiální rozvojové pomoci je tudíž alokováno cca
10% celkového rozpočtu EU ročně.
Ke zvýšení efektivity pomoci by měly přispět nové nástroje zahraniční rozvojové spolupráce Společenství ustavené v rámci současné finanční perspektivy (2007-2013), v jejichž rámci je poskytována pomoc zaměřená geograficky i tématicky. Kromě toho členské státy přispívají do Evropského rozvojového fondu (ERF), který stojí mimo rozpočet EU. Realizace projektů zahraniční rozvojové spolupráce Společenství nabízí příležitosti též nevládním organizacím, firmám, univerzitám a dalším subjektům z členských států EU, včetně ČR. Více o příležitostech pro realizátory pomoci se dočtete ZDE.
ČR prostřednictvím EK poskytuje přibližně 40% své rozvojové pomoci; do 10. ERF ustaveného pro období 2008-2013 začne přispívat přibližně od roku 2011. Zprostředkovaně se tak ČR podílí na rozvojových projektech Společenství ve všech rozvojových zemích světa.
Nástroje zahraniční rozvojové spolupráce Společenství
Původních 35 nástrojů zahraniční rozvojové
spolupráce Společenství které existovaly v rámci minulého
finančního období EU do roku 2006 (MED, ALA, TACIS, CARDS aj.) je
nyní nahrazeno pouze 10 nástroji (DCI pro rozvojové země, ENPI pro
země evropského sousedství, ICI pro spolupráci s vyspělými zeměmi a
další tématicky zaměřené nástroje), čímž dochází k podstatnému
zjednodušení procedur. Pro všechny nástroje by měla být aplikována
stejná pravidla, což povede též k usnadnění přístupu realizátorů
pomoci z ČR k výběrovým řízením.
Evropský konsensus pro rozvoj
Evropský konsensus pro rozvoj poprvé v historii poskytuje
společnou vizi pro rozvojovou spolupráci celé EU, tj. společně
členských států EU a Evropského společenství reprezentovaného
Evropskou komisí. Stanoví společný cíl rozvojové spolupráce, kterým
je boj proti chudobě v kontextu udržitelného rozvoje a identifikuje
oblasti, ve kterých je třeba vyvinout společné úsilí Evropské
komise a členských států EU. Těmito oblastmi jsou obchod, životní
prostředí, změna klimatu, bezpečnost, zemědělství, rybolov,
sociální dimenze globalizace, zaměstnanost a důstojná práce,
migrace, výzkum a inovace, informační společnost, doprava a
energie. Ve druhé části věnované čistě pomoci Společenství
realizované Evropskou komisí je zhodnocena její přidaná hodnota.
Zvláště je zdůrazněna globální přítomnost Evropské komise,
schopnost mobilizovat velké finanční objemy, koherence s aktivitami
jednotlivých členských států a rozsáhlá zkušenost s poskytováním
pomoci s využitím nejrůznějších nástrojů. Jako prioritní oblasti
komunitární pomoci byly identifikovány: obchod a regionální
integrace; životní prostředí a udržitelné využití přírodních
zdrojů; infrastruktura, komunikace a doprava; voda a energie;
rozvoj venkova, územní plánování, zemědělství a potravinová
bezpečnost; dobré vládnutí, demokracie, lidská práva a podpora
hospodářských a institucionálních reforem; prevence konfliktů a
křehké státy; lidský rozvoj; sociální soudržnost a
zaměstnanost.
Rozvojové cíle tisíciletí
1) vymýtit extrémní chudobu a hlad,
2) dosáhnout univerzálního základního vzdělání,
3) podporovat rovnost pohlaví a dát více pravomocí ženám,
4) omezit dětskou úmrtnost,
5) zlepšit zdravotní stav matek,
6) bojovat proti HIV/AIDS, malárii a dalším chorobám,
7) zajistit environmentální udržitelnost
8) rozvíjet globální partnerství pro rozvoj
Kodex chování EU o dělbě práce
Kodex chování EU o dělbě práce by měl přinést
zejména užší zaměření jednotlivých členských států při poskytování
rozvojové pomoci. To by mělo vycházet z jejich komparativních
výhod, a to jak sektorových, tak geografických, při zachování
objemu finančních prostředků. Dále by měla být posílena spolupráce
mezi členskými státy EU přítomnými v dané rozvojové zemi - kodex
chování zavádí model "vedoucího dárce" odpovědného za koordinaci,
možnost delegování pravomocí a pravidelné hodnocení.
Dohody o hospodářské spolupráci
Dohoda o hospodářské spolupráci by měly nahradit dřívější
nevyhovující obchodní režim mezi EU a zeměmi AKT daný Dohodou z
Cotonou, který nevyhovoval pravidlům Světové obchodní organizace
(WTO) a na základě výjimky WTO mohl platit nejdéle do 31. 12. 2007.
V daném termínu se však podařilo sjednat jedinou EPA v plném
rozsahu (s regionem Karibiku), která obsahuje kapitoly k
liberalizaci obchodu zbožím, službami, k rozvojové spolupráci a
pokrývá řadu dalších oblastí (životní prostředí, fytosanitární
opatření aj.). V ostatních regionech byly uzavřeny pouze částečné
dohody EPA pokrývající oblast obchodu zbožím tak, aby od 1. ledna
2008 nedošlo k narušení obchodní výměny mezi EU a zeměmi ACP. Během
roku 2008 by mělo dojít ke sjednání plných EPAs ve všech regionech
a k přistoupení dalších zemí (v současné době zůstává mimo EPA řada
nejméně rozvojových zemí, které mají umožněn volný přístup na
evropský trh s veškerým zbožím s výjimkou zbraní na základě režimu
EBA - Everything but Arms, a několik dalších zemí, z nichž však má
většina téměř nulovou obchodní výměnu s EU a od 1. 1. 2008 tak k
narušení obchodu nedošlo).
Pařížská deklarace
Pařížská deklarace, přijatá 2 března 2005, je
mezinárodní dohodou, ke které přistoupilo více než 100 organizací a
států a jejíž cílem je dosáhnout vyšší efektivity v poskytování
rozvojové pomoci. Mezi hlavní principy patří poskytování pomoci na
základě požadavků partnerských zemí (tzv. ownership), přizpůsobení
se programovým dokumentům partnerských zemí (tzv. alignment),
vzájemná koordinace mezi donory (tzv. harmonisation) posilování
vzájemné zodpovědnosti. Pokrok je měřitelný na základě 12
indikátorů. ČR k deklaraci přistoupila v roce 2005, s výjimkou
poskytování podpory rozpočtu a používání systémů partnerských zemí
pro poskytování pomoci.
ODA - oficiální rozvojová pomoc
Definice ODA je stanovena Organizací pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj (OECD). Jedná se o finanční transfery (ve formě
grantů, dlouhodobých výhodných půjček, základních surovin či
služeb), které jsou vyspělými dárci poskytovány skupině rozvojových
zemí (seznam je taktéž definován OECD) za účelem zvýšení
ekonomického rozvoje a blahobytu v těchto zemích. Do ODA se
započítávají i příspěvky mezinárodním organizacím (např. Světová
banka, agentury OSN), které se zabývají distribucí rozvojové
pomoci. Z ODA je vyloučeno zejména poskytování vojenských
prostředků (s výjimkou poskytování humanitární pomoci a účasti na
mírových misích OSN).
Evropský rozvojový fond
Evropský rozvojový fond ("European Development Fund"
- EDF) je určen pro financování rozvojové spolupráce a pomoci,
kterou EU realizuje vůči skupině zemí AKT. EDF funguje od roku 1959
a jeho prostřednictvím je podporován především hospodářský rozvoj
států skupiny AKT. EDF je mezivládní fond, a proto stojí mimo
rozpočet EU, což v praxi znamená, že je financován přímo
prostřednictvím příspěvků jednotlivých členských států a že je
uváděn do praxe podle vlastních pravidel.
Od roku 2008 bude fungovat již 10. EDF, do nějž již budou poprvé přispívat i nové členské státy EU. Financování probíhá podle dohodnutého distribučního klíče. Celková částka 10. EDF je 22,7 mld. EUR pro období 2008 - 2013. ČR se bude podílet na financování 10. EDF částkou 115,678 mil. EUR (tj. cca 3,5 mld. Kč), což představujepodíl příspěvku ČR na financování 10. EDF 0,51% jeho celkového objemu.
Afrika, Karibik a Tichomoří (AKT)
Skupina zemí AKT, nebo též ACP z anglického "
African, Carribean and Pacific States" byla formálně ustavena v
roce 1975 na základě dohody uzavřené v Georgetown v Guayaně.
Související odkazy
