Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Čeština jako úřední jazyk v cizích zemích

 

Český jazyk je úředním jazykem pouze České republiky. Tato zásada ale nemá oporu v právním řádu ČR (neexistuje zde úprava úředního jazyka).

Češtinu je možno používat v úředním styku i ve Slovenské republice, jako jazyk srozumitelný se státním jazykem (slovenštinou). Slovensko má postavení úředního jazyka, jímž je státní jazyk-slovenština, ošetřeno speciálním zákonem o státním jazyce (270/1995 Z.z. o štátnom jazyku). Používání jazyků národnostních menšin nebo etnických skupin na území Slovenska řeší další legislativní předpisy, například zákon o používaní jazyků národnostních menšin 184/1999 Z.z., ve znění z 1. října 2012 (viz například www.zakonypreludi.sk), konkrétně paragraf 1, odstavec 2, a také paragraf 2, odstavec 9, který odkazuje na zvláštní postavení češtiny v zákonu Národní rady Slovenské republiky č.270/1995 Z.Z. o státním jazyku Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, naposledy v konsolidovaném znění tohoto zákona z 1.1.2014. 

Tam se v paragrafu 3, odstavec 4 píše, že..."osoba, jejímž mateřským jazykem je jazyk splňující požadavek základní srozumitelnosti z hlediska státního jazyka, může v úředním styku s orgánem podle odstavce 1 a v úředním styku s právnickou osobou podle odstavce 1 používat mateřský jazyk. Orgány a právnické osoby jsou povinné přijmout listinu v jazyce splňujícím požadavek základní srozumitelnosti z hlediska státního jazyka, pokud jde o listinu vydanou anebo ověřenou příslušnými orgány České republiky."

V evropských zemích, kde žije česká národnostní menšina nebo kde se nachází české etnické skupiny (komunity), je čeština jazykem menšinovým, a vztahují se na ni tamní právní předpisy. V evropských zemích, členech Rady Evropy,  které přistoupily k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin (viz Sbírka zákonů, č. 96/1995 Sb.) a Evropské chartě regionálních a menšinových jazyků,  jsou stanovena práva národnostních menšin včetně používání menšinového jazyka v soukromí a na veřejnosti a upravující možnost používat menšinový jazyk místo úředního jazyka např. v úředním styku, v soudním jednání nebo správním jednání apod., přičemž překlady a tlumočení na náklady soudních orgánů jsou zajištěny všem osobám neznalým úředního jazyka, bez ohledu na jejich příslušnost k menšině či používání určitého jazyka.

.