Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Konzulární ochrana občanů na území třetí země

 

smluvní a právní úprava

Konzulární ochrana je institutem mezinárodního práva veřejného a základním dokumentem, který upravuje její výkon, je Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z r. 1963 (vstup v platnost k 19. březnu 1967; v ČR vyhlášena pod č. 32/1969 Sb.) Dle mezinárodního práva veřejného přitom stát vykonává konzulární funkce vzhledem ke svým státním příslušníkům.

Podle Smlouvy o fungování Evropské unie (čl. 20 odst. 2 písm. c) a čl. 23) je ovšem s občanstvím Unie spojeno právo fyzické osoby na konzulární ochranu na území třetí země, kde členský stát, jehož je tato osoba státním příslušníkem, nemá své zastoupení, kterýmkoli členským státem, a to za stejných podmínek, za jakých tohoto práva požívají státní příslušníci tohoto státu. Jinými slovy, ve třetí zemi může občan EU žádat o konzulární ochranu zastupitelský úřad jiného členského státu než toho, jehož je státním příslušníkem.

Jedná se tedy o speciální úpravu, která se odchyluje od obecného mezinárodního práva. Ačkoliv se toto právo týká pouze třetích zemí, nelze z toho činit závěr, že by občanům EU nebyla poskytována konzulární ochrana na území Unie. Tato konzulární ochrana ovšem není upravena právem Evropské unie, ale je dána mezinárodním právem a zejména mezinárodními smlouvami sjednanými mezi členskými státy. Co se týče ČR, lze v tomto ohledu poukázat zejména na Ujednání mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Slovenské republiky o spolupráci v oblasti konzulárních služeb ze dne 4. února 1993 (v ČR vyhlášeno pod č. 120/2001 Sb.m.s.) a na navazující Ujednání mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Slovenské republiky k provádění článku 1 Ujednání mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Slovenské republiky o spolupráci v oblasti konzulárních služeb ze dne 4. února 1993 sjednané výměnou nót ze dne 7. března 2003 (v ČR vyhlášeno pod č . 75/2003 Sb.m.s.). Pokud ovšem mezi členským státem, jehož je fyzická osoba státním příslušníkem, a členským státem, v němž se tato osoba nachází, nebyla sjednána mezinárodní smlouva týkající se poskytování konzulární ochrany, pak se může dotyčná osoba obrátit pouze na zastoupení státu, jehož je státním příslušníkem.

.