Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Výroční zpráva o poskytování informací za rok 2008

 

Ministerstvo zahraničních věcí

Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1

V Praze dne 9. února 2009

Č.j. 94717/2009-OZI

Výroční  zpráva o činnosti Ministerstva zahraničních věcí České republiky v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, za rok 2008

zveřejňovaná podle § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a obsahující údaje podle § 18 odst. 1 zákona:

a)         počet podaných žádostí o informace a počet vydaných rozhodnutí o odmítnutí žádosti: V roce 2008 bylo podáno 126 žádostí o informace a vydáno 23 rozhodnutí o odmítnutí žádosti. 
b)         počet podaných odvolání proti rozhodnutí: V roce 2008 bylo podáno 6 odvolání/rozkladů proti rozhodnutí.

c)         opis podstatných částí každého rozsudku soudu ve věci přezkoumání zákonnosti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace a přehled všech výdajů, které povinný subjekt vynaložil v souvislosti se soudními řízeními o právech a povinnostech podle zákona, a to včetně nákladů na své vlastní zaměstnance a nákladů na právní zastoupení:

Rozsudek Městského soudu v Praze 11 Ca 200/2007-57 ze dne 23. září 2008

Při posuzování zákonnosti odmítnutí poskytnutí informace v rámci řízení, vedeném podle článku 226 Smlouvy o založení Evropského společenství, tj. řízení o porušení Smlouvy členským státem, dospěl Městský soud v Praze shodně se žalovaným správním úřadem k závěru, že ustanovení § 11 odst. 4 písm.b/ zákona o svobodném přístupu k informacím je nezbytné vykládat tak, že činnost nadnárodních soudů, do jejichž jurisdikce Česká republika v důsledku přistoupení k Evropskému společenství nepochybně patří, toto právní ustanovení plně zahrnuje. Tento závěr vyplývá z toho, že orgány České republiky i další subjekty, vůči nimž rozhodnutí nadnárodních soudů směřuje, jsou rozhodnutími těchto soudů vázány stejně jako rozhodnutími soudů vnitrostátních.

Soud neshledal důvodnou námitku žaloby, spočívající v tvrzení, že řízení v tzv. prejudiciální fázi, tj. řízení, při němž Komise požaduje od členského státu podání odůvodnění stanoviska k věci, v níž shledává možné porušení Smlouvy o přistoupení, je samostatným řízením, které nevykazuje znaky soudního řízení. Městský soud  v Praze ve shodě se žalovaným považuje za nezbytné vykládat předmětné ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím tak, že zahrnuje celé řízení o porušení Smlouvy, tj. včetně prejudiciální fáze řízení, vedené před komisí ES. Tento názor vyplývá nepochybně i z žalovaným aplikovaného právního předpisu vnitrostátního, tj. ze zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož účelem výjimky z informační povinnosti, týkající se rozhodovací činnosti soudů, je zájem  na ochraně soudního řízení jako takového. Ochrana působí jednak vůči soudnímu orgánu, když tímto ustanovením je chráněna nezávislost soudů jako orgánů státní moci, na druhé straně však ochrana působí i ve prospěch účastníků soudního řízení, především před nežádoucími okolními vlivy včetně vlivu ze strany veřejnosti. Správnost  a důvodnost tohoto předpokladu se pro posouzení důvodnosti odmítnutí poskytnout žalobci požadovanou informaci jeví jako zásadní.

V případě, kdy se žalobce domáhá poskytnutí informací, obsažených v odůvodnění stanoviska, domáhá se v konečném důsledku právě těch informací, které mohou být detailně obsaženy v žalobě, to vše za situace, kdy vlastní řízení ve druhé fázi dosud ani nazačalo. Tím spíše je tedy zapotřebí ochránit uplatněním výluky z informační povinnosti informace, týkající se prejudiciální fáze řízení o porušení Smlouvy, když tuto fázi je třeba chápat jako neoddělitelnou součást fáze judiciální.  Z tohoto důvodu se i Městský soud v Praze přiklonil k názoru žalovaného, že je zapotřebí poskytovat dokumentům, vznikajícím v první fázi dotčeného řízení, stejnou ochranu, jako ve fázi judiciální, neboť důsledky opačného výkladu – tak jak jej v žalobě nastínil žalobce – by vedly k možnému porušení práva účastníků tohoto řízení na spravedlivý proces. Tím by došlo k ohrožení účelu, který je ustanovením § 11 odst.4 písm.b/ zákona o svobodném přístupu k informacím sledován.        

d)         výčet poskytnutých výhradních licencí, včetně odůvodnění nezbytnosti poskytnutí výhradní licence: V roce 2008 nebyla poskytnuta žádná výhradní licence.

e)         počet stížností podaných podle § 16a zákona, důvody jejich podání a stručný popis způsobu jejich vyřízení: Ministerstvo zahraničních věcí, včetně zastupitelských úřadů, přijalo v roce 2008 celkově 8 stížností na postup při vyřizování žádosti o informace. Stížnosti se týkaly ve většině případů neposkytnutí informací interního charakteru a neudělení všech typů víz. Všechny stížnosti byly vyřízeny v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb.

Mgr.Roman Masařík
ředitel odboru zpracování informací

.