česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Procházka v korunách pralesních velikánů

(Archivní článek, platnost skončena 28.03.2019 / 00:15.)

Tropické deštné pralesy, které nás přitahovaly ještě před několika desetiletími tajemností a neproniknutelností, kvůli dostupnosti informací nejrůznějšího druhu část ze svého kouzla již ztratily. Nicméně "sáhnout si" na tento unikátní ekosystém přímo v tropickém vedru je zážitek, který nemůže zprostředkovat žádný, ani výjimečně povedený film.

Zvlášť to platí tehdy, když máme možnost nahlédnout přímo do centra dění v pralese. Tím centrem, kterým proudí do nejsložitějšího ekosystému naší planety životadárná sluneční energie, jsou koruny stromů. Tuto možnost má návštěvník národního parku (NP) Taman Negara v Malajsii. Podle nejnovějších výzkumů se tropický deštný prales v centrální části Malajského poloostrova vyvíjí nerušeně již 130 miliónů let. Doufejme, že rozloha 4 343 km2, na které bylo toto chráněné území vyhlášeno, bude dostatečnou zárukou zachování tohoto zřejmě nejstaršího deštného pralesa na Zemi.

Mezi malajsijskými národními parky patří určitě k těm nejnavštěvovanějším, ročně projde po jeho stezkách asi 40 tisíc turistů z mnoha zemí světa. Ti sem přijíždějí především proto, aby do sebe nasály neopakovatelnou atmosféru "asijské džungle". Kromě turistických stezek proplétajících se v šeru pralesních velikánů, jsou jim v tom nápomocná i speciální zařízení, například turistické pozorovatelny - posedy, z kterých je možné pozorovat ptáky a zvěř.

Za největší turistickou atrakci tohoto NP většina návštěvníků považuje procházku v korunách pralesních velikánů. Tu umožňují všem zájemcům netrpícím závratěmi canopy walkway - lávky zavěšené pomocí lan v korunách stromů. Toto unikátní zařízení je situováno na pravém břehu řeky Tembeling - hlavní přístupové cestě do NP, poblíž (1,2 km) hlavního turistického střediska národního parku, Kuala Tahan.

Prakticky všichni turisté sem přicházejí motorovými čluny z Kuala Tembeling. Již samotná plavba po kalných vodách Tembelingu v člunu s typickou stříškou představuje neopakovatelný zážitek, no výstup do korun tropického deštného pralesa je možné srovnat snad jen se vstupem do starobylé svatyně, jejíž věk ovšem nemožno srovnávat s chrámy postavenými člověkem.

Je dobré se vyhnout nejfrekventovanějším návštěvním hodinám, kdy tady může být téměř tlačenice. Běžně je tato atrakce otevřená od 11.00 do 14.45, v pátek (t.j. muslimskou neděli) od 9.00 do 12.00. Množství návštěvníků obvykle vyplaší vše živé v okolí, i když to není vždy pravidlem.

Asi nejvhodnějším termínem na návštěvu canopy walkway je časné ráno, tedy devět hodin v pátek, kdy jsou nejaktivnější mnohé druhy ptáků, opice a energii ze slunečních paprsků čerpají motýli i některé další druhy hmyzu. Když má člověk někdy v pralesním šeru pocit, že je v mrtvém zakletém lese, kde není slyšet ani živáčka, tak zde je zvuků někdy až přebytek. Tím nemyslím roztřesené hlasy turistů, ale popěvky překřikujících se opeřených pěvců.

Velmi často se pronikavým klesajícím hvizdem ozývá loskuták posvátný a ostrým dvouslabičným hvizdem zase irena tyrkysová. Konkurovat jim mohou svými smutnými chorály opice - gibon lar a siamang. Především na místech s výhledem na řeku Tembeling můžeme zahlédnout i zoborožce, kteří se vracejí po snídani z protilehlého břehu. Dřív než je spatříme, prozradí je jejich hlučný let připomínající zvuk parní lokomotivy. Jejich nekorunovaným králem je dvouzoborožec žlutozobý. A i když se již zmínění giboni lávkám povětšině vyhnou, jejich chvostnatí příbuzní lámou větve a hledají něco pod zub často v těsné blízkosti turistů.

K nejodvážnějším, ba až drzým patří bezesporu makaky jávské (makaci jávští?). My jsme měli štěstí také na skupinku langurů, kteří jsou mnohem plašší. Neméně zajímavá je zde také flóra. Úplně jiný je totiž pohled na pralesní velikány (například z rodu dvoukřídláč - Dipterocarpus) s typickými deskovitými kořenovými náběhy v pralesním šeru a pohled do jejich korun ve výši několikapatrového domu. Je téměř neuvěřitelné, že ještě na nejvýše položených lávkách ve výšce 40 m nad zemí se nad námi vypínají koruny těchto obrů vysoko nad hlavou. Není se čemu divit, vždyť nejvyšší z nich, domorodci nazývaný tualang (Koompassia excelsa), dorůstá až 80 m.