Velvyslanectví České republiky v Londýně

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Recepce ke státnímu svátku České republiky

Recepce ke státnímu svátku České republiky se na velvyslanectví v Londýně uskutečnila dne 25. října. Mezi hosty nechyběli členové britského parlamentu, zástupci britské vlády, velvyslanci a další členové diplomatického sboru, krajané a studenti.

Projev velvyslance České republiky Michaela Žantovského na recepci ke státnímu svátku ČR.

Dámy a pánové,

Těší mě, že se dnes opět scházíme při příležitosti státního svátku a že na rozdíl od České republiky jsme všichni zas o jeden rok mladší.

Moderní česká státnost je komplexní jev, který se vzpírá jednoduchému uchopení. Přísně úředně budeme začátkem příštího roku slavit 20 výročí jejího vzniku, ale stejně, ne-li více přirozeně budeme vzpomínat i 95. výročí vzniku Československé republiky a matně si uvědomovat i její více než tisíciletou tradici. Je to zkrátka něco, co se nedá odbýt jen přípitkem jednou ročně, ale co je podnětem k neustálému přemýšlení a otázkám, ale také k odpovědím.

Uplynulý rok byl pro nás pro všechny, kteří máme to štěstí, že pobýváme v Londýně, přímo nabitý oslavami a událostmi. Tak jako vás, i nás uchvátila energie a nadšení, s nimiž celá britská společnost, od nejvyšších představitelů až po řadové občany, přistupovala k oslavám Diamantového jubilea a k organizaci a průběhu Olympijských i Paralympijských her. Při pomyšlení, jak by k podobné události přistupovali někteří lidé doma u nás, a jak bychom řešili spory, které by nevyhnutelně kolem tak obrovského podniku vznikly, nás občas jímala i trocha závisti. Zvláštní uznání si podle mého názoru zaslouží britská panovnice, Její Veličenstvo Alžběta II., která to vše, včetně polonahých volejbalistek, hopsajících po Horse Guards Parade, a populárních umělců, vyřvávajících do půlnoci přímo před jejím domem, snášela s obdivuhodným, v pravdě anglickým klidem.

Ze všeho největší dojem na mě ale udělal průběh paralympijských her, sportovního podniku, který je v mnoha jiných zemích vnímán jako vedlejší, podružný přílepek Olympiády. Pozornost, podpora a nadšení, ve všem srovnatelné s Olympijskými hrami, kterých se v Británii dostalo handicapovaným sportovcům, svědčily více než co jiného o hluboce humanitním založení britské společnosti, o jejím smyslu pro spravedlnost, fair play a lidskou solidaritu, o občanské a politické kultuře, z níž nelze než si brát příklad. Stejně tak na nás hluboce zapůsobily desetitisíce dobrovolníků, kteří po celou dobu, s úsměvem a laskavostí, bez nároku na odměnu, dokonce i bez nároku na vstupenku na olympijské soutěže, které zajišťovali, pomáhali udělat z olympijských a paralympijských her opravdový svátek pro sportovce i diváky. Často se doma přeme o to, co je to občanská společnost, jaký má význam a čemu slouží. Toto byla občanská společnost v praxi.

Jsem velmi rád, že i my Češky a Češi jsme svým skromným dílem přispěli k tomuto svátku. Naši olympionici a paralympionici se v olympijských soutěžích rozhodně neztratili a stejně tak se neztratila ani Česká republika mezi dvěma sty zeměmi, které v červenci a v srpnu soupeřily v Londýně o pozornost. Náš Český dům v Islingtonu byl agenturou Associated Press vyhodnocen jako nejlepší ze všech olympijských domů a jako člověk, který v něm strávil desítky hodin, mohu potvrdit, že to nebylo jen díky plzeňskému pivu. Skvělou atmosféru, která tam panovala, vytvářely nejen medaile našich sportovců a celebrity, které dům navštěvovaly, ale také desítky dobrovolnic a dobrovolníků, kteří si v ničem nezadali se svými britskými protějšky.

S koncem olympijského svátku se k nám vrátily i všední starosti, obvyklé hádky a rozbroje a blbá nálada, jak se u nás doma říká. Ale přinejmenším si pamatujeme, že to tak nemusí být vždycky, že lidé dokáží překonat nepředstavitelné překážky a podávat neuvěřitelné výkony, že se dokáží spojit k něčemu lepšímu a radostnějšímu, alespoň jednou za čtyři roky.

V minulém roce jsme utrpěli těžkou ztrátu odchodem čelného představitele Sametové revoluce a prvního presidenta České republiky Václava Havla. Jeho jméno a osobnost jsme si v uplynulých měsících připomněli několikrát, ale přesto jsem se neubránil troše dojetí, když jsem minulý týden poprvé přistával na letišti nesoucím jeho jméno.

V příštím roce budeme poprvé jako občané volit nového prezidenta České republiky. Volit se bude i na zastupitelských úřadech a proto bych ty z vás, kdo máte české občanství, rád vyzval, abyste volili společně s námi. Doufám, že vybereme správně.

Přeji vám všem příjemný večer a hodně zdraví a úspěchů do budoucna. Ať žije Česká republika!

Fotografie ze státní recepce naleznete na facebookové stránce londýnského velvyslanectví.