Velvyslanectví České republiky v Londýně

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Recepce ke státnímu svátku České republiky

(Archivní článek, platnost skončena 10.10.2014.)

Recepce ke státnímu svátku České republiky se na velvyslanectví v Londýně uskutečnila dne 25. října. Mezi hosty nechyběli členové britského parlamentu, zástupci britské vlády, velvyslanci a další členové diplomatického sboru, krajané a studenti.

Projev velvyslance České republiky Michaela Žantovského na recepci ke státnímu svátku ČR.

Dámy a pánové,

Těší mě, že se dnes opět scházíme při příležitosti státního svátku a že na rozdíl od České republiky jsme všichni zas o jeden rok mladší.

Moderní česká státnost je komplexní jev, který se vzpírá jednoduchému uchopení. Přísně úředně budeme začátkem příštího roku slavit 20 výročí jejího vzniku, ale stejně, ne-li více přirozeně budeme vzpomínat i 95. výročí vzniku Československé republiky a matně si uvědomovat i její více než tisíciletou tradici. Je to zkrátka něco, co se nedá odbýt jen přípitkem jednou ročně, ale co je podnětem k neustálému přemýšlení a otázkám, ale také k odpovědím.

Uplynulý rok byl pro nás pro všechny, kteří máme to štěstí, že pobýváme v Londýně, přímo nabitý oslavami a událostmi. Tak jako vás, i nás uchvátila energie a nadšení, s nimiž celá britská společnost, od nejvyšších představitelů až po řadové občany, přistupovala k oslavám Diamantového jubilea a k organizaci a průběhu Olympijských i Paralympijských her. Při pomyšlení, jak by k podobné události přistupovali někteří lidé doma u nás, a jak bychom řešili spory, které by nevyhnutelně kolem tak obrovského podniku vznikly, nás občas jímala i trocha závisti. Zvláštní uznání si podle mého názoru zaslouží britská panovnice, Její Veličenstvo Alžběta II., která to vše, včetně polonahých volejbalistek, hopsajících po Horse Guards Parade, a populárních umělců, vyřvávajících do půlnoci přímo před jejím domem, snášela s obdivuhodným, v pravdě anglickým klidem.

Ze všeho největší dojem na mě ale udělal průběh paralympijských her, sportovního podniku, který je v mnoha jiných zemích vnímán jako vedlejší, podružný přílepek Olympiády. Pozornost, podpora a nadšení, ve všem srovnatelné s Olympijskými hrami, kterých se v Británii dostalo handicapovaným sportovcům, svědčily více než co jiného o hluboce humanitním založení britské společnosti, o jejím smyslu pro spravedlnost, fair play a lidskou solidaritu, o občanské a politické kultuře, z níž nelze než si brát příklad. Stejně tak na nás hluboce zapůsobily desetitisíce dobrovolníků, kteří po celou dobu, s úsměvem a laskavostí, bez nároku na odměnu, dokonce i bez nároku na vstupenku na olympijské soutěže, které zajišťovali, pomáhali udělat z olympijských a paralympijských her opravdový svátek pro sportovce i diváky. Často se doma přeme o to, co je to občanská společnost, jaký má význam a čemu slouží. Toto byla občanská společnost v praxi.

Jsem velmi rád, že i my Češky a Češi jsme svým skromným dílem přispěli k tomuto svátku. Naši olympionici a paralympionici se v olympijských soutěžích rozhodně neztratili a stejně tak se neztratila ani Česká republika mezi dvěma sty zeměmi, které v červenci a v srpnu soupeřily v Londýně o pozornost. Náš Český dům v Islingtonu byl agenturou Associated Press vyhodnocen jako nejlepší ze všech olympijských domů a jako člověk, který v něm strávil desítky hodin, mohu potvrdit, že to nebylo jen díky plzeňskému pivu. Skvělou atmosféru, která tam panovala, vytvářely nejen medaile našich sportovců a celebrity, které dům navštěvovaly, ale také desítky dobrovolnic a dobrovolníků, kteří si v ničem nezadali se svými britskými protějšky.

S koncem olympijského svátku se k nám vrátily i všední starosti, obvyklé hádky a rozbroje a blbá nálada, jak se u nás doma říká. Ale přinejmenším si pamatujeme, že to tak nemusí být vždycky, že lidé dokáží překonat nepředstavitelné překážky a podávat neuvěřitelné výkony, že se dokáží spojit k něčemu lepšímu a radostnějšímu, alespoň jednou za čtyři roky.

V minulém roce jsme utrpěli těžkou ztrátu odchodem čelného představitele Sametové revoluce a prvního presidenta České republiky Václava Havla. Jeho jméno a osobnost jsme si v uplynulých měsících připomněli několikrát, ale přesto jsem se neubránil troše dojetí, když jsem minulý týden poprvé přistával na letišti nesoucím jeho jméno.

V příštím roce budeme poprvé jako občané volit nového prezidenta České republiky. Volit se bude i na zastupitelských úřadech a proto bych ty z vás, kdo máte české občanství, rád vyzval, abyste volili společně s námi. Doufám, že vybereme správně.

Přeji vám všem příjemný večer a hodně zdraví a úspěchů do budoucna. Ať žije Česká republika!

Fotografie ze státní recepce naleznete na facebookové stránce londýnského velvyslanectví.