Velvyslanectví České republiky v Londýně

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Velvyslanec Žantovský poblahopřál k výročí Alici Herz Sommerové

Klavírní virtuózka Alice Herz Sommerová oslavila v Londýně své 107. narozeniny, velvyslanec Michael Žantovský jí spolu s blahopřáním předal i cenu ministra kultury České republiky.

Alice Herz Sommerová, známá jako pianistka z Terezína, v pátek 26. listopadu 2010 oslavila v Londýně své 107. narozeniny. Velvyslanec ČR ve Spojeném království Michael Žantovský jí spolu s blahopřáním předal také cenu ministra kultury ČR Artis Bohemiae Amicis, udělovanou za šíření dobrého jména české kultury ve světě.

Ambassador Zantovsky with Alice Herz Sommer 107 let Dáma, která dodnes každodenně cvičí tři hodiny na klavír, byla před 2. světovou válkou mezinárodně uznávanou klavíristkou, ale její kariéru ukončil nástup nacismu. Stala se známá jako „pianistka z Terezína“, kam byla transportována se svým malým synkem a odehrála tam na 150 koncertů.

Hudbě, své největší lásce, zůstala věrná po celý život. Každý den v 10 hodin usedá ke klavíru a tři hodiny hraje. S velvyslancem vzpomínala na skladatele Gideona Kleina, jeruzalémského souseda Maxe Broda a diskutovala s ním o ekonomické krizi v Irsku a o molekulární genetice.Ambas.Zantovsky Artis Bohemiae Amicis pro Alici Herz Sommer

Především je ale nesmírná optimistka, která se těší z každého prožitého dne a je přesvědčena, že přežila právě díky svému pozitivnímu přístupu k životu. Redaktoru britského deníku The Guardian v rozhovoru řekla: „Vždycky jsem byla optimistkou a věřím, že smích je skvělá věc. Každý večer, když jdu spát, si říkám, že jsem prožila další nádherný den a zítra si ho zopakuji.“

O Alici Herz Sommerové

Vyrůstala v Praze v umělecky založené rodině a mezi její přátele patřil například Franz Kafka a Max Brod. Její matka pocházela z hudební moravské rodiny, od dětství se přátelila s Gustavem Mahlerem.

Na klavír začala hrát v pěti letech a již jako teenager dávala hodiny a vystupovala na klavírních koncertech s bohatým repertoárem skladeb od Schumanna, Bacha, Beethovena, Suka a Smetany. V roce 1931 se vdala za hudebníka a v roce 1937 se jim narodil jediný syn Raphael, který se později stal cellistou.

V roce 1943 byla rodina jedním z posledních transportů převezena do Terezína. Tam směla paní Alice i nadále hrát, a to v rámci nacistické propagandy, která pro okolní svět představovala Terezín jako výkladní skříň své péče. V Terezíně byla řada skvělých hudebníků – houslistů, cellistů, pěvců, dirigentů i skladatelů a Alice Herz Sommerová vystoupila jako pěvkyně v terezínském nastudování Verdiho Requiem, které mělo více než 15 repríz. Její syn Raphael zpíval v dětské opeře Brundibár od Hanse Krásy. Později vzpomínal, jak usilovně se jeho maminka snažila uchránit ho od hrůz válečné doby a podařilo se jí to natolik, že si z dětství nevybavuje žádné traumatické zážitky. Byl jedním z pouhých 130 dětí, které přežily; Terezínem jich prošlo více než 15.000.

Po válce se spolu se synem vrátila do Prahy. Nikdo z jejích blízkých nepřežil, její manžel zahynul v Dachau. V roce 1949 odjela za svými sestrami do Izraele, kde vyučovala hudbu na Jeruzalemské konzervatoři a na hudební Akademii. V Izraeli, kde žila 37 let, svou pedagogickou činností významně přispěla k zachování hudebního odkazu česko-židovských hudebních skladatelů Viktora Ulmanna, Pavla Haase, Gideona Kleina a Hanse Krásy, zavražděných v nacistických vyhlazovacích táborech. V roce 1986 se odstěhovala za synem do Londýna.

Její životní příběh se stal předlohou pro knihu Melissy Müllerové a Reinharda Piechockeho „Rajská zahrada v pekle: Život Alice Herz-Sommer“.

Paní Alice je velmi známou osobností, jen ve Velké Británii poskytla desítky rozhovorů, např. pro týdeník The Observer, deníky The Guardian, The Times, či pro BBC Four.

V České republice o ní v roce 2007 natočil reportáž Marek Wollner pro pořad Reportéři ČT a  v roce 2008 ji představila režisérka Olga Sommerová v dokumentu Sedm světel o osudech žen, které přežily holocaust.