„Václav Havel odešel tam, kde mu je líp“, řekla České televizi mladá dívka ve spontánní reakci na úmrtí posledního československého a prvního českého prezidenta, jehož tělesná schránka v posledních měsících chřadla každým dnem. Na tomto světě si vytrpěl hodně – komunisté mu zakazovali studovat, publikovat své články a hry, posadili na téměř pět let do vězení, kde těžce onemocněl a počátkem roku 1983 téměř zemřel. Od té doby ho sužovaly zdravotní problémy, absolvoval několik těžkých operací, v roce 1996 ho opustila milovaná žena Olga, rozpadl se stát, jehož byl prezidentem a během doby, kdy byl nejvyšším představitelem České republiky, nebyl příliš populární a kritizovala ho velká část politiků i veřejnosti. Již to, že se dožil 75 let tak můžeme považovat za zázrak.  Možná právě kvůli všem těžkostem si vážil zázraku života, měl z pobytu na zemi opravdovou radost a bojoval do posledního dechu o to, aby s námi mohl být co nejdéle.

Odešel před Vánoci, což je podle řady Ukrajinců, kteří nám kondolovali k jeho úmrtí, znakem toho, že se jednalo o svatého člověka. Zda tomu tak je musí soudit jiní, pravdou nepochybně je, že Václav Havel vždy bojoval proti zvůli mocných tohoto světa a zasazoval se o práva každého jednotlivce na svobodu a to i přes výhrůžky či ústrky v době komunistické vlády před Sametovou revolucí v roce 1989, či po ní, kdy ho kritizovali i zesměšňovali mnozí.

V roce 1976 se zastal neznámých mladých umělců, které chtěl komunistický režim odsoudit do vězení za pouhé hraní hudby, jež se tehdejšímu režimu nelíbila jako projev nezávislé vůle a mladíky tak označila za chuligány a špinavce. Ze snahy obránit hrstku nevzdělaných umělců z okraje společnosti před zlovůli zdánlivě všemocného režimu vznikla iniciativa Charta 77, která se posléze stala hybatelem odstavení komunistického režimu od vlády nad Čechy a Slováky. Již jako prezident svobodného Československa a poté i České republiky podporoval disidenty, vězněné novináře i představitele nevládních iniciativ či umlčovaných umělců z Běloruska, Ruska, Barmy, Kuby, Tibetu a dalších zemí.

Dokud budou na světě lidé, kteří se nebudou bát zlovůle mocných, zasazovat se o svobodu druhých a konat podle hesla „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, jež se stalo symbolem československé Sametové revoluce v roce 1989 i jeho prezidentství, bude Václav Havel mezi námi.