Exequatur americké strany bylo uděleno 17.4.1926. Vzápětí ale odjel Leo Schnurmacher na několikaměsíční obchodní cestu po Evropě a tak oficiální zahájení činnost Honorární konzulátv Manile došlo až 7.5.1927. Prvním Schurnmacherovým zástupcem byl prof. Otto Schöbl (Schoebl), v roce 1932 se pak této funkce ujal bratr Schurnmacherova zetě Willyho a zástupce v jeho firmě, Norbert Schmelkes.

Honorární konzulát byl pověřen výkonem obchodní a notářské agendy, dohlédacím úřadem byl generální konzulát v Chicagu (v letech 1930-32 konzulát v San Franciscu). Konzulát sídlil do roku 1934 na adrese 61 Calle Juan Luna, Manila, P.O. Box 1281, poté na adrese 67 Calle Juan Luna, Manila, P.O. Box 1281.

Honorární konzulát fungoval bez problémů po deset let. Problémy se dostavily když Schurnmacher podal dne 10.3.1939 svoji rezignaci. Tento přípis však došel do Prahy až po okupaci českých zemí, takže na MZV (nyní na MZV v likvidaci) ho nikdo nevyřizoval a byl rovnou uložen ad acta. V USA pak československý vyslanec Hurban přesvědčil Schurnmachera, aby vzhledem k politické situaci ve svém úřadě setrval. Schurnmacher pak v létě 1940 konzulát znovu otevřel, ale už v říjnu 1940 natrvalo odejel do USA. Jako úřadující správce honorární konzulátu se ujal funkce zástupce honorárního konzula Norbert Schmelkes. Šlo ale o formální záležitost. Ostatně: obchodní agenda po obsazení ČSR přestala existovat a notářskou agendu pro hrstku československých příslušníků na Filipínách (neformálně) převzalo pod svůj patronát krajanské sdružení (jehož byl Schmelkes členem).

Po japonském vpádu na Filipínách existoval honorární konzulát Československa pouze de iure. Schurnmacher pobýval v USA a svou formální rezignaci podal až po osvobození Manily. Jeho rezignace z 27.3.1945 byla americké straně oficiálně notifikována 27.4.1945. Schmelkes pak za války bojoval proti Japoncům na Mindanau. Po válce se pak uvažovalo o znovuaktivování honorárního konzulátu. Norbert Schmelkes, který odjel z Filipín už na podzim 1945, rezignoval na svou funkci 16.1.1946 (notifikováno Američanům 30.1.1946). Tím honorární konzulát v Manile definitivně zanikl. Jeho agendu převzal kompletně čs. konzulát v San Franciscu (konzul Bohuš Beneš).

Společně s rezignací podal Norbert Schmelkes návrh na jmenování nástupce - svého bratra Willyho Schmelkese. Ten převzal po Norbertovi i vedení firmy Leo Schurnmacher Inc. Po určité době i čs. konzulát v San Franciscu uznal, že není k dispozici žádný vhodnější kandidát. Ustanovení Willyho Schmelkese novým honorárním konzulem ČSR v Manile se už ale do února 1948 nestihlo. Po komunistickém převratu v Československu pak už jmenování čs. honorárního konzula na Filipínách nepřicházelo v úvahu. Jednak pro nekompromisní postoj filipínského režimu ke komunistickým zemím, jednak pro zásadní zavržení samotné instituce honorárního konzulátu ze strany československé komunistické diplomacie na přelomu 40. a 50. let. Tento postoj zastávala československá komunistická diplomacie až do roku 1989.

Honorární konzulát ČSR v Manile tak fungoval de iure v letech 1927-1946, de facto pouze v letech 1927-1939. Jeho představiteli byli honorární konzul Leo Schnurmacher (de iure 1927-45) a zástupci honorárního konzula, prof. Otto Schöbl (1927-1932) a Norbert Schmelkes (1927-1946, úřadující správce honorárního konzulátu od 1940 do 1946). Podléhal dohlédacímu úřadu – po většinu času jím byl Generální konzulát Československa v Chicagu, po krátký čas své přerušované existence i konzulát v San Franciscu. Pověřen byl výkonem obchodní a notářské agendy (výkon ostatních agend zajišťoval pro teritorium Filipín dohlédací úřad).

České krajanské sdružení v Manile
V Londýnském archivu MZV ČR se o krajanském sdružení uchovalo bohužel jen málo informací. Z toho mála dokumentů plyne pouze to, že existovalo už v roce 1940 (datum vzniku nezjistitelné) a že se mu v létě 1941 podařilo prosadit pravidelnou rozhlasovou relaci o československém odboji v manilském rozhlase (vysílali jednu hodinu každou neděli dopoledne). Do roku 1940 jej vedl R. Hermann, po něm krátce Arnošt Morávek. Finančně stálo sdružení především na podpoře firem Leo Schurnmacher Inc. a Gerbec-Hrdina Co. Lmt. Kromě toho neoficiálně vyřizovalo občasné konzulární potřeby svých činů, čímž de facto suplovalo činnost prakticky již nefunkčního honorárního konzulátu. To bylo umožněno i tím, že ve sdružení aktivně působil i Norbert Schmelkes , který byl formálně úřadujícím správcem honorárního konzulátu v Manile.