Velvyslanectví České republiky v Manile

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Rok Ferdinanda Blumentritta na Filipínách

Málokteré jiné místo je České Republice geograficky tak vzdálené jako Filipínské ostrovy.

Přesto existuje jedno silné pouta které tuto vzdálenost zkracuje na téměř sousedskou blízkost. Je to přátelství dvou velkých mužů: filipínského národního hrdiny José Rizala a ředitele Litoměřické reálky Ferdinanda Blumentritta. José Rizal byl člověk renesančního záběru: kromě své hlavní profese očního lékaře, byl filosof, politolog, neformální politik, sochař, spisovatel a básník. Ve všech těchto oblastech vynikal, jeho báseň na úsvitu popravy Mi ultimo Adiós /poslední loučení/ je perlou asijského romantismu. Rizal výrazně převyšoval své současníky, včetně vzdělaných Evropanů, brilantně ovládal španělštinu, ve své době byl nejvýraznějším španělsky píšícím spisovatelem. Filipíny byly pod Španělskou nadvládou od 60. let 16.století, Rizal zpočátku nebyl pro samostatnost, chtěl autonomii, chtěl stejné svobody jaké platily v Madridu. V té době mohl Filipínec paradoxně svobodněji kritizovat španělskou správu na Filipínách v Madridu či Barceloně než v Manile. Po ukončení středoškolského studia se Rizal vydává pokračovat ve studiích do Evropy. První cesta vedla přirozeně do Španělska, později se vydává do Francie, Německa. Zejména Německo si velice oblíbil, líbilo se mu německé rovnostářství ve srovnání se španělským kastářstvím, praktikoval v Německu jako lékař, vydává tam své knihy. Přes společné přátele se seznamuje prostřednictvím korespondence s Blumentrittem, kterého navštěvuje v květnu 1887. Ze čtyřdenního setkání se vyvinulo přátelství na život a na smrt. Blumentritt se stává Rizalovým nejbližším druhem, jemu je určen Rizalův poslední předsmrtný dopis /Rizal popraven Španěly v prosinci 1896/. Vývojem se Rizal stává ve svých názorech radikálnější a ve svých dílech dochází k názoru, že je třeba se od Španělů osamostatnit. Devadesátá léta 19. stl. jsou pro Španělsko těžká, prochází vnitropolitickou krizí a je ve válečném stavu se Spojenými státy, v boji s nimi ztrácí své poslední významné kolonie: Kubu a následně i Filipíny /1898/. Ztráta Filipín je konec Španělské koloniální éry. Španělsko se chtělo vyhnout zrátě své poslední koloniální bašty a José Rizal, i když nebyl revolucionář a ozbrojenou revoluci odmítl iniciovat, byl pro Španěly největším nebezpečím. Po vypuknutí revoluce je Rizal zadržen, odsouzen a popraven. Pro Blumentritta je ztráta nejbližšího přítele těžkou ranou, ze které se nikdy úplně nevzpamatoval, ale až do své smrti /1913/ pokračuje v jeho odkazu.

Ferdinand Blumentritt je známější na Filipínách než v České republice. Blumentritta znají v Litoměřicích, v jeho rodné Praze ale málokdo. Na Filipínách jsou po něm pojmenovány ulice, náměstí, děti se o něm učí ve škole. Rok 2006, 110. výročí Rizalovy popravy pojal český zastupitelský úřad v Manile jako rok Ferdinanda Blumentritta na Filipínách. Litoměřická radnice připravila pro velvyslanectví výstavu o přátelství Blumentritta a Rizala - tato putovní výstava se stala základním kamenem na který zastupitelský úřad Manila nabalil celou řadu doprovodných akcí, které bychom na následujících stránkách rádi představili.