Velvyslanectví České republiky v Manile

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Vařák, Josef: baťovec a válečný hrdina

Josef Vařák se narodil v obci Štípa u Zlína dne 9.5.1917. Pracoval u firmy Baťa od 4. 8. 1936 jako strojník. Od srpna 1938 pracoval v pobočce firmy Baťa na Filipínách, kde se také dobrovolně přihlásil do americké armády, přes varování, že v případě zajetí může být zastřelen jako zrádce. Nositel filipínských vyznamenání za obranu a za osvobození.

Zpracoval Jan Vytopil

Josef Vařák

Dne 1. 8. 1938 odcestoval do nově zakládané továrny Baťa Belcamp v USA, kde pracovat jako údržbář a instruktor. Později byl vyslán zakládat novou pobočku firmy na Filipínách. Mezi pracovníky společnosti v Manile pracovala jako instruktorka i jeho budoucí žena Josefa Zapletalová, se kterou se jim během Vařákova věznění narodila dcera Hana.

Po přepadení Československa Němci se Josef Vařák spolu s dalšími Čechy dobrovolně přihlásil do služeb americké armády. situaci té doby popisuje v obsáhlém dopise z 10. 11. 1945 Karel Aster:

Když vypukla válka s Japonskem v roce 1941 všichni Češi jsme se dobrovolně přihlásili a 30. prosince, když Japonci byli před branami Manily, byli jsme povoláni a jeli jsme na Bataan – jižní cíp ostrova Luzon... Tam se stáhlo USA vojsko před obrovskými přesilami Japonců... Čechů nás na Bataan jelo 14 a z toh  bylo 5 baťovců… V mojí skupině byli samí baťovci – A. Volný, bývalý tajemník čsl. velvyslanectví v Tokiu…, Jar. Hrdina, spolupracovník fy. Gerbec a Hrdina v Manile, J. Vařák, strojník z naší továrny, Karel Dančák, vedoucí spodkového oddělení a já.“ Aster pokračuje, že v dubnu 1942 se spolu s Hrdinou, Vařákem a Dančákem dostali na ostrov Corregidor. Únik z Bataanu na ostrov Corregidor byl možný právě díky Josefu Vařákovi, který na pobřeží dokázal zprovoznit rozbitou loď a pod japonskou palbou uniknout na ostrov. Zde však dne 5. května 1942 po porážce Američanů padli do japonského zajetí. Byli přepraveni do Manily a pak do tábora Cabanatuan 1. V říjnu 1942 zde bylo ještě 12 Čechů (předtím zemřel Pavel Fuchs a druhému - Norbertu Schmelkesovi, se podařilo uniknout).

Hellships
Na konci války Japonci transportovali fyzicky schopné zajatce na nucené práce do Japonska prostřednictvím tzv. hell ships. Název hell ship pochází z útrap a pobytu bez stravy a pití, které zde váleční zajatci museli snášet. Organizátoři hellship byli po válce popraveni.

Posledních 5 Čechů (F. Lenk, J. Bžoch, J. Hrdina, J. Vařák a A. Volný) vězněných v Cabanatuan spolu s celkem 1619 vězni měli být 14. prosince 1944 odvezeni lodí Oryoku Maru. Ta však byla ve filipínském přístavu Subic Bay bombardována, přičemž zahynul Čech Fred Lenk, ale další čtyři přežili spolu s přibližně 1333 vězni. Zpočátku byli drženi na malém tenisovém hřišti dva dny bez jídla a léků, následně jim bylo povololeno 5 lžic rýže denně a omezený příděl z vody z kohoutku na hřišti v tropických vedrech bez dostatečného stínu. Dne 21. prosince byli vězni 21 naloženi na nákladní vozy do San Fernando, Pampanga a vlaky do San Fernando, La Union. Zde byli naloděni na tzv. hellships, lodě směřující do tajwanského přístavu Takao. Většina z vězňů byla umístěna na loď Enoura Maru, čtyři Češi skončili na menší lodi Brazil Maru spolu s řadou nemocných japonských vojáků na horní palubě. Ti obdrželi jídlo a pití, ale Češi a Američané byli během plavby v podstatě ignorováni. Loď nebyla cestou bombardována. Vězni obdrželi první jídlo až 1. ledna 1945 - 5 sucharů a trochu rýže. Dne 6. ledna byli přemístěni na přední část lodi Enoura Maru, která byla 9. ledna 1941 bombardována americkými bombardéry. Více než 300 vězňů včetně 4 Čechů zde zahynulo. Z celkem 1619 vězňů, kteří se nalodili z vězení Cabanatuan se jich méně než 550 dožilo Japonska a méně než 300 žilo na koncu dubna 1941, kdy byla část vězňů převezena do Koreji a do Manchurie.

Ostatky Josefa Vařáka s největší pravděpodobností leží v některém z dvaceti hromadných hrobů více než třista obětí bombardování Enoura Maru na vojenském hřbitově na Havaji. Původně byly uloženy v masovém hrobě nedaleko Kaohsiungu na Tchajwanu. Po válce byly ostatky převezeny do centra v Šanghaji a následně na Havaj.

Josef Vařák byl v roce 2004 vyznamenán filipínskými medailemi za obranu a za osvobození.