Velvyslanectví České republiky v Manile

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Volný, Antonín: český diplomat v bojích o Filipíny

Diplomat, baťovec a účastník Bataanského pochodu smrti. V archivu MZV ČR je uchován mimořádně působivý dopis jednoho z jeho amerických spoluvězňů, z něhož vyplývá, že Volný byl výjimečně silnou osobností. Dokázal účinně pomoci mnoha jiným spoluvězňům snášet brutální podmínky internace, bez ohledu nato, že tím opakovaně riskoval svůj vlastní život.

Zpracoval: Jan Vytopil

Antonín Volný (též Anthony nebo Tony G. Volny) se narodil 9.1.1896 v Klokočově u Nového Jičína na Moravě. Vystudoval reálné gymnázium v Příboře (1913), pokračoval v pomaturitním studiu na vídeňské obchodní akademii. Půl roku pak pracoval u vídeňské Allgemeine Verkehrsbank, než byl v roce 1914 povolán do rakouské armády a poté do války. Armádu opustil až v roce 1920, kdy přešel jako smluvní úředník do MZV.

Diplomatem
Prakticky celou první republiku sloužil jako kancelářský úředník MZV, přičemž z pouhého smluvního kancelářského úředníka (tedy nejnižší hodnosti) to dotáhl až na aktuárského tajemníka. Během 20. let prošel službou na konzulátech v Lublani a v Bombaji (a samozřejmě i službou v ústředí). Od roku 1929 působil až do obsazení ČSR v roce 1939 na čs. vyslanectví v Tokiu. Po obsazení ČSR a dramatickém předání čs. vyslanectví v Tokiu Němcům v dubnu 1939 odejel do USA, kde se dal k dispozici druhému odboji. Formálně svůj zaměstnanecký poměr k MZV ČSR nikdy neukončil.

Baťovec
Jelikož v této době pro něj nebylo místo (bylo to ještě před vypuknutím války), nastoupil u firmy Baťa v marylandském Belcampu. Na jaře 1941 pak byl firmou poslán na služební cestu na Dálný východ. Při zpáteční cestě však uvízl na Filipínách a nestihl se už před vypuknutím války na Dálném východě vrátit.

Válka na Filipínách
Antonín Volný se spolu s ostatními Čechoslováky v Manile dal se k dispozici armádě USA, kde jako cizinec mohl být zaměstnán pouze jako civilní zaměstnanec. Z dalších informací vyplývá, že jako znalec japonštiny byl vybrán k práci s americkou vojenskou rozvědkou v Marivelesa k výslechům japonských zajatců. Po kapitulaci Bataanu unikl spolu s dalšími 7 Čechy (Aster, Dančák, L. Herman, Hirsch, Hrdina, Morávek, Vařák a Volný) lodí na ostrov Corregidor. Dobrodružný útěk a sebevražednou cestu lodí z pevniny okupované Japonci popisuje v jednom ze svých textů Karel Aster. Po pádu ostrova byl společně s ostatními zajat a internován. Prošel pochodem smrti do Camp O'Donnell (Death March to Camp O'Donnell) a poté byl přemístěn do věznice Cabantuan. Dochovalo se svědectví, dle kterého Volný dokázal díky své osobnosti a znalosti japonštiny zachránit životy mnoha spoluvězňů.

Hellships
Na konci války Japonci transportovali fyzicky schopné zajatce na nucené práce do Japonska prostřednictvím tzv. hell ships. Název hell ship pochází z útrap a pobytu bez stravy a pití, které zde váleční zajatci museli snášet. Organizátoři hellship byli po válce popraveni.

Posledních 5 Čechů vězněných v Cabanatuanu spolu s celkem 1619 vězni měli být 14. prosince 1944 odvezeni lodí Oryoku Maru. Ta však byla ve filipínském přístavu Subic Bay bombardována (zahynul přitom Čech Fred Lenk), ale další čtyři přežili (Bžoch, Hrdina, Vařák a Volný) spolu s přibližně 1333 vězni. Antonín Volný se zde snažil pro své spoluvězně získat jídlo (vězni zde umírali v obrovských počtech), byl však japonskou stráží postřelen do ruky a ramene. Vězni zde byli zpočátku drženi na malém tenisovém hřišti dva dny bez jídla a léků, následně jim bylo povoleno 5 lžic rýže denně a omezený příděl z vody z kohoutku na hřišti tennis court v tropických vedrech bez dostatečného stínu. Dne 21. prosince byli vězni 21 naloženi na nákladní vozy do San Fernando, Pampanga a vlaky do San Fernando, La Union. Většina z vězňů byla umístěna na loď Enoura Maru, čtyři Češi skončili na menší lodi Brazil Maru spolu s řadou nemocných japonských vojáků na horní palubě. Ti obdrželi jídlo a pití, ale Češi a Američané byli během plavby v podstatě ignorováni. Loď nebyla cestou bombardována. Vězni obdrželi první jídlo až 1. ledna 1945 - 5 sucharů a trochu rýže. Dne 6. ledna byli přemístěni na přední část lodi Enoura Maru, která byla 9. ledna 1941 bombardována americkými bombardéry. Více než 300 vězňů včetně 4 Čechů zde zahynulo.

Antonín Volný tak zahynul dne 9.1.1945, tj. v den svých 49. narozenin. Z celkem 1619 vězňů, kteří se nalodili z vězení Cabanatuan se jich méně než 550 dožilo přistání v Japonsku a méně než 300 žilo na konci dubna 1941, kdy byla část vězňů převezena do Koreje a do Manchurie. Ostatky Antonína Volného s největší pravděpodobností leží v některém z dvaceti hromadných hrobů více než třista obětí bombardování Enoura Maru na vojenském hřbitově na Havaji. Původně byly uloženy v masovém hrobě nedaleko Kaohsiungu na Tchajwanu. Po válce byly ostatky převezeny do centra v Šanghaji a následně na Havaj.

Podklady: PhDr. Tomáš Klusoň, Archiv MZV ČR

 

Galerie


Volný Antonín