Velvyslanectví České republiky v Manile

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Historie diplomatických vztahů s Filipínami

Přestože Filipíny byly do roku 1946 pod americkou kontrolou, v Manile od roku 1927 působil honorární konzulát Československa pod vedením Leo Schnurmachera, obchodníka tehdy pověřeného československou vládou. S honorárním konzulátem spolupracoval i představitel první československé obchodní mise Jan Bžoch, který zahynul během za 2. světové války.

Zpracoval: Jan Vytopil

Dne 4. 7. 1946 byla vyhlášena nezávislost Filipínské republiky. Téhož dne zaslal prezident ČSR E. Beneš blahopřejný telegram filipínskému prezidentovi Roxasovi. Ačkoliv v průběhu pozdějších jednání o navázání diplomatických styků se tento telegram považoval za právní akt uznání nezávislosti Filipín, vznikaly o jeho právní hodnotě jisté pochybnosti, vzhledem k tomu, že telegram výslovně neuznával Filipíny za nezávislý a suverénní stát. Ministerstvo zahraničních věcí v Praze ve svém vyjádření z roku 1959 kvalifikovalo z hlediska mezinárodního práva tento dokument pouze jako uznání de facto a nikoli jako uznání de iure. Z téhož výkladu pravděpodobně vycházela i filipínská strana, která v souvislosti s projednáváním otázky navázání diplomatických styků v březnu 1959 podmiňovala realizaci tohoto aktu oficiálním uznáním Filipín Československem.

Vzhledem k faktu, že po vzniku Československa byla veškerá agenda všech amerických závislých území v působnosti vyslanectví, resp. velvyslanectví ve Washingtonu, patřily tak Filipíny do působnosti těchto úřadů. Po vyhlášení nezávislosti Filipín nedošlo k formálnímu navázání diplomatických styků s Československem. Běžnou agendu pro Filipíny tak nejprve zpracovával konzulát v San Francisku (uzavřen v září 1948), následně generální konzulát v Chicagu a po ukončení jeho činnosti v květnu 1950 agendu vyřizovalo velvyslanectví ve Washingtonu. V polovině 50. let pak Filipíny neoficálně pokrývalo čs. velvyslanectví v Dillí.

Ačkoli otázka navázání diplomatických styků byla projednávána již koncem padesátých let, její řešení ani v následujících letech výrazně nepokročilo. V souvislosti s tehdy novou zahraničněpolitickou linií Filipín otevřenou ke spolupráci s komunistickými zeměmi počátkem sedmdesátých let bylo ze strany Filipín podniknuto několik předběžných sondáží československého stanoviska. Jejich výsledkem bylo podepsání společného komuniké o navázání diplomatických styků na úrovni velvyslanectví mezi ministry zahraničních věcí dne 5. 10. 1973 v New Yorku v průběhu VS OSN s účinností od téhož dne. Diplomatické styky byly naplňovány pověřenými tituláři sídlícími ve třetích zemích. 

Dne 1. 4. 1980 byl v Manile zřízen efektivní čs. zastupitelský úřad, vedený nejdříve chargé d‘affaires a. i… Ten byl ovšem vysílán Federálním ministerstvem zahraničního obchodu a nikoliv MZV ČR.

Českou republiku uznaly Filipíny dne 6. 1. 1993, přičemž prvním rezidentním velvyslancem ČR se v roce 1999 stal až Stanislav Slavický. Obě země se zastupují rezidentně v hlavních městech Praze a Manile na úrovni velvyslanců.

Přehled velvyslanců

Tokio (Velvyslanci ČSSR v Tokiu s akreditací pro Filipíny)

Dr. Rudolf  Kožušník, velvyslanec (Tokio) 29. 4. 1974
Ing. Karel Houška, velvyslanec (Tokio) 28. 6. 1977
Ing. Gustav Šmíd, velvyslanec (Tokio) 31. 5. 1983
Rudolf Jakubík, velvyslanec (Tokio) 17. 3. 1988
Jan Winkelhöfer (Tokio) 29. 10. 1990 (1993- 1994 za ČR)

Manila (Vedoucí úřadů ČSSR a velvyslanci ČR)

Zatímco velvyslanec sídlil v Tokiu, úřad v Manile byl zpočátku řízen zastupujícím, vedoucím úřadu- chargé d’affaires. První rezidentní velvyslanci byli akreditováni až pro ČR.

Miloš Křivda, chargé d’affaires (Manila) 5. 5. 1980
František Matějka, chargé d’affaires (Manila) 7. 8. 1986
Milan Ducháček, chargé d’affaires (Manila) 28. 8. 1989 (1993-31.5.1994 za ČR)
Jiří Soukup, chargé d’affaires (Manila) 1994 – 1998

PhDr. Stanislav Slavický, velvyslanec (Manila) 1999 – 2005 (první rezidentní vv)
Ing. Jaroslav Ludva, velvyslanec (Manila) 2005 – 2009
RNDr. Josef Rychtar, velvyslanec (Manila) 13. 11. 2009 

Praha

Hortencio J. BRILLANTES, velvyslanec (Bern) 29. 1. 1974
Rolando A. GARCIA, velvyslanec (Bern) 7. 2. 1979
Delfin R. GARCIA, velvyslanec (Berlín)  25. 8. 1982
Rafael A. GONZALES, velvyslanec (Berlín) 30.11.1988 
Juanito P. JARASA velvyslanec (Budapešt) 21. 6. 1990
Franklin M. EBDALIN velvyslanec (Budapešť) 15. 3. 1995
Carmelita R SALAS, velvyslankyně (Praha) 11.3.1997
Regina Irene Pascual SARMIENTO, velvyslankyně (Praha) 18. 3. 2009
Evelyn Dominguez AUSTRIA-GARCIA, velvyslankyně (Praha) 11. 4. 2011 

Další informace: