česky  по-русски 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

10 nejvýznamnějších investičních událostí Ruska v r. 2011, rekordní objem zahraničních investic

(Archivní článek, platnost skončena 20.03.2013.)

Rok 2011 v RF lze směle nazvat rokem energetiky. Každý měsíc se jak v domácím, tak i v zahraničním tisku objevovaly zprávy o realizaci významných investičních projektů v této oblasti. Nejviditelnější událostí se stalo uvedení první linie plynovodu Nordstream do provozu v německém městečku Dubmin, u kterého nechyběli nejvyšší představitelé zainteresovaných zemí včetně prezidenta RF D. Medvěděva, německé kancléřky A. Merkelové, francouzského premiéra F. Fillona a eurokomisaře pro energetiku G. Oettingera. Příliv zahraničních investic se za prvních 9 měsíců roku 2011 meziročně téměř ztrojnásobil a překonal i dosavadní rekord z r. 2007. Současně však ruská ekonomika zaznamenala i obrovský odtok kapitálu. Struktura přítoku a odtoku kapitálu dává tušit, že většina zahraničního kapitálu přichází v podobě spekulativních vkladů a téměř okamžitě zase mizí pryč. Jinými slovy, tolik vytoužená modernizace ruské ekonomiky s pomocí dlouhodobých strategických investic se prozatím nekoná, zahraniční i domácí investoři dávají i nadále přednost rychlému zisku a bezpečí offshorových daňových rájů. Hluboce zakořeněná nedůvěra investorů vůči ruskému podnikatelskému a investičnímu prostředí tak bez ohledu na ujišťování domácích představitelů o garancích a proinvestičních opatřeních nemizí, spíše se naopak prohlubuje.

Informační agentura FK Novosti vydala počátkem roku 2012 přehled „10 nejvýznamnější investičních událostí r. 2011“. Podle této agentury je mezi ně třeba zařadit následující mezníky:

1) Uvedení první linie plynovodu Nordstream do provozu

Jednalo se o první skutečně viditelný úspěch rozsáhlého strategického projektu výstavby infrastruktury, která umožní diverzifikaci transportních tras energetických surovin s možností úplně obejít „nespolehlivé tranzitní partnery“ (tedy zejména Ukrajinu a Bělorusko). Severní větev tohoto plynovodu zajistila přímé propojení RF a SRN pomocí potrubí položeného na dně Baltského moře. Projekt byl od počátku silně kritizován z mnoha směrů jako předražený, zbytečný a podporující imperiální snahy (z polské strany svého času padl i příměr k smutně proslulému paktu Molotov-Ribbentrop). Úspěšné uvedení Nordstream do provozu si proto ruský tisk náležitě vychutnal. Na slavnostní ceremonii uvedení plynovodu do provozu byli přítomni nejvyšší představitelé Ruska, Německa a Francie (t.j. zemí, které se na celém projektu aktivně podílely) a též eurokomisař pro energetiku G. Oettinger. Prezident D. Medvěděv celý projekt označil za „významný vklad do evropské energetické bezpečnosti“.

2) Podpis dohody ruského koncernu Gazprom a běloruského Běltransgazu

Po mnohaletých tahanicích podepsaly obě společnosti dohodu, v rámci níž si stanovily pravidla hry. Gazpromu byl přislíben většinový balík akcíí Běltransgazu, kterému náleží veškerá páteřní síť plynovodů v Bělorusku. Ruský koncern si tímto chce zajistit, aby se neopakovaly problémy plynové krize z počátku roku 2007. Byl dohodnut mechanismus výpočtu tarifů za transport plynu přes území Běloruska a též za odběr místních spotřebitelů, a to s platností do r. 2032. Běltransgaz na oplátku získal do dlouhodobého pronájmu běloruský úsek plynovodu Jamal-Evropa, který náleží Gazpromu. To znamená, že bude kontrolovat veškerý ruský plyn, který do Běloruska přiteče.

 

3) Zpracování dokumentace k 15 investičním projektům Moskvy

Ruská banka Vněšekonombank (VEB) zpracovala na objednávku Vlády Moskvy dokumentaci k 15 strategickýminvestičním projektům o celkovém objemu téměř 700 mld. RUB (1 EUR = cca 40 RUB). VEB bude sama hledat „spolehlivé investory“, kteří budou projekty realizovat na základě koncepce PPP projektů. Uvedené investiční rojekty lze rozdělit do 4 skupin: doprava, odpadové hospodářství, zajištění dodávek vody a kanalizacea konečně sociální sféra (komunálně-bytové hospodářství, apod.).

Tak např. Moskva nabídne investorům postavit na vlastní náklady provoz na spalování jílových zbytků na Ljubereckých čističkách, čističku odpadních vod, vybudovat na přetížených komunikacích dopravní uzly s parkovacími kapacitami, vytvořit systém vysokorychlostních tramvají, apod.

4) Osvojení Udokanského naleziště mědi

Naleziště, které se nachází v Zabajkalském kraji, označila ruská vláda za strategické. Rozsáhlé zásoby mědi (dle odhadů až 60 % zásob celé RF) a stříbra (až 12 tis. tun) lákají, a proto se o právo osvojení naleziště utkali v konkurzu nejvýznamnější ruští hráči v tomto segmentu. Radovala se nakonec státní korporace Rostěchnologie společně s holdingem Metalloinvest. Úvodní práce na nalezišti si vyžádaly rozsáhlé investice, a proto se zmíněné společnosti obrátily na předsedu vlády V. Putina (který je též členem dozorčí rady VEB) a požádaly o pomoc při poskytnutí úvěru ve výši 6 mld. USD. Za tyto prostředky slibují zajistit zahájení těžby již v roce 2014 a do r. 2016 dosažení roční kapacity 474 tis. tunkatodové mědi a 277 tun stříbra.

5) Prodej 75 % minus 2 akcie První nákladní společnosti (PGK)

PGK zajišťovala pro státní koncern RŽD (Ruské železné dráhy), jež byly jejím 100 % vlastníkem, nákladní přepravu po železnici. Uvedený balík akcií koupila Nezávislá transportní společnost náležející UCL Holding metalurgického magnáta V. Lisina za 125,5 mld. RUB. Jedná se o první velkou „železniční“ transakci v ruské historii.

6) Zvyšující se zájem investorů o „zelené projekty“

Podle statistiky, kterou zpracovala společnost Clean TechGroup, bylo jen ve třetím čtvrtletí r. 2011 uzavřeno v tomto segmetu 189 transakcí s účastí ruských podnikatelů. Stovky mil. USD tak byly vloženy např. do fotovoltaiky.

7) Námluvy západních společností okolo ropných nalezišť kontinentálního šeGlobální oteplování má jednu nespornou výhodu – otevírají se možnosti využití Severního ledového oceánu, a to nejen jako dopravní tepny, ale též k těžbě energetických surovin, které se nacházejí v rozsáhlých a zatím jen málo prozkoumaných nalezištích na jeho dně. Nehledě na mezinárodně právní spory o určení mořských hranic, které se v této souvislosti rozhořely zejména mezi Ruskem, USA, Kanadou a Norskem, je jisté, že Rusku bude náležet podstatná část surovinově bohatého kontinentálního šelfu. To však nemá k dispozici potřebné špičkové technologie, které jsou pro těžbu v extrémních polárních podmínkách nezbytné. Proto se rozhlíží po spolehlivých zahraničních investorech. Počátkem r. 2011 byla podepsána dohoda mezi ruským koncernem Rosněfť a britskou British Petroleum. Ze spolupráce ovšem nakonec sešlo a Rosněfť se vzápětí dohodla na spolupráci
s americkou ExxonMobil.

8) Desáté mezinárodní investiční fórum Soči-2011

Jubilejního 10. ročníku investičního fóra se zúčastnilo na 500 zahraničních podnikatelských subjektů. Výsledky byly dle ruského tisku impozantní. Jen Krasnodarský kraj za tři dny konání fóra podepsal 289 dohod s investory, kteří budou financovat projekty
za více než 429 mld. USD. Své investiční projekty v Soči představilo 55 subjektů RF
a uzavřely dohody v hodnotě okolo 900 mld. USD. Jednou ze senzací fóra se stalo vytvoření rusko-francouzského společného podniku, který bude rozvíjet kavkazská turistická střediska. Za přítomnosti premiéra V. Putina (který měl na celé transakci lví podíl) byla o vytvoření tohoto podniku uzavřena dohoda mezi OAO „Kurorty Severnogo Kavkaza“ a dceřinou společností francouzské státní korporace Caisse des Deports et Consignations – France Coucase, která ve společném podniku obdrží 49 %.

9) Finanční injekce státnímu podniku Uralvagonzavod (UVZ)

 Počátkem podzimu V. Putin oznámil, že ruskou vládou bylo přijato rozhodnutí o vyčlenění 64 mld. RUB ze státního rozpočtu na rozvoj korporace UVZ. Investice poplynou do hutních provozů, modernizace technologií montáže vagonů a dalších kapacit. Další 3 mil. USD vloží korporace do výstavby nového závodu na odlévání komponentů pro montáž vagonů.

Pozn: Na modernizaci koncernu UVZ (Nižnij Tagil, Sverdlovská oblast) se již několik let podílí i řada českých strojírenských firem.

 10) Magnitogorská iniciativa prezidenta D. Medvěděva pro zlepšení ruského invetstičního prostředí

Koncem března 2011 prezentoval prezident D. Medvěděv v Magnitogorsku program zlepšení investičního klimatu v zemi. Program obsahoval řadu poměrně revolučních a radikálních změn (podrobněji viz náš TIC č.j.: 2472/2011-MOSCOW), z nichž se však nakonec podařilo uskutečnit jen torzo. Významně k tomu přispěl pasivní odpor ruské vlády, jež ze zcela pochopitelných důvodů nepřistoupila příliš aktivně k realizaci jedné z hlavních idejí programu – „snížení vlivu vlády na chod ekonomiky“. Jediným hmatatelným „úspěchem“ tak zůstává narůstání administrativy v 8 federálních okruzích, kde již zahájili činnost investiční zmocněnci prezidenta RF. Ti mají v rámci svých federálních okruhů dohlížet na stav investičního prostředí, komunikovat s investory, snažit se porozumět jejich problémům a potřebám a pokud možno jim vycházet vstříc.

Rekordní objem zahraničních investic, pokračující odtok kapitálu, investoři zůstávají ostražití

V roce 2011 zaznamenala RF rekordní hodnotový objem vývozu nejdůležitějších surovin (ropy, ropných produktů  a zemního plynu) a inkasovala z něj stovky miliard dolarů, což mimo jiné umožnilo velice solidní růst HDP o 4,3 %. Ruská ekonomika současně zaznamenala rekordní příliv zahraničních investic. Odborníci však neslaví, ale spíše poukazují na některá zarážející fakta. Tak např. polovina investic směřovala do finančního sektoru a více než 90% všech investic tvoří tzv. „ostatní investice“, a to zejména v podobě krátkodobých úvěrů. Podle odborníků oslovených médii jde s největší pravděpodobností o spekulativní kapitál, který si nedělá iluze o ruském investičním prostředí a je připraven zemi zase velmi rychle opustit. Investoři jsou zkrátka opatrní a vyčkávají, jak se poněkud nepřehledná situace v RF vyvine. To, co si ruští představitelé slibují od zahraničních investic nejvíce – tedy příliv technologií, modernizace ekonomiky a tím zvýšení její konkurenceschopnosti – se tedy prozatím nedaří ani zdaleka uskutečňovat v takové míře, v jaké by bylo třeba.