Stálá delegace České republiky při NATO v Bruselu

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Bezpečnost podmiňuje rozvoj

Rozhovor vv. M. Povejšila pro vojenská periodika na téma aliančních operací. Text Pavel Lang a Jan Procházka

Pane velvyslanče jednou z priorit Severoatlantické aliance a také České republiky jsou zahraniční mise, především pak mise ISAF v Afghánistánu. Jaká je současná situace v tomto kontextu?

Naše priority jsou samozřejmě širší než jen samotné operace, ale pravdou je, že z operačního hlediska je mise v Afghánistánu největší, nejsložitější a má nejrozsáhlejší politické implikace. V rámci Aliance jsme nyní ve fázi, kdy vrchní velitel sil ISAF, americký generál Stanley McChrystal, předložil strategická zhodnocení situace a navrhl modifikaci alianční strategie v Afghánistánu. Jsme tedy v situaci, kdy jednak individuálně, každý sám ve svém hlavním městě, ve svých ministerstvech obrany a zahraniční vyhodnocujeme jak s návrhy naložit. Za druhé toto zhodnocení probíhá samozřejmě kolektivně, jak je příznačné pro NATO. Protože dialog nebo kontinuální debata o těch nejpalčivějších věcech je tím základním atributem spojeneckého utváření si názoru. Tím spouštěcím mechanismem pro další posun bude výsledek zhodnocení na straně americké administrativy, které očekáváme během několika týdnů. Předpokládáme, že na přelomu listopadu a prosince budeme vědět jakého přijetí se dostalo dokumentům, které generál McChrystal v Bílém domě a celé americké administrativě předložil. To bude indikací pro další postupovat.

 Jsou již známy nějaké konkrétní kroky k předloženým dokumentům?

Již nyní je zřetelné, že dojde k navýšení spojeneckých sil v Afghánistánu a že půjde o modifikaci strategie v tom smyslu, že do centra bude postavena ochrana afghánského obyvatelstva. Dojde také k posílení výcvikového komponentu mise ISAF, tedy té části, která si klade za cíl rychleji vycvičit větší počty afghánských bezpečnostních sil jak armády, tak policie. A konečně za třetí půjde o definování naprosto konkrétní strategie proti povstaleckým skupinám. To budou základní komponenty, které budou modifikovat dosavadní strategii

 Hovoříte o modifikované strategii. Často se však hovoří o nové…

Ano, mnozí mluví a změně strategie. Domníváme se, že jde o modifikaci a zpřesnění určitých elementů toho, co ve stávající strategii vůči Afghánistánu i doposud bylo. Představa je taková, že během čtyřech až pěti let by mohli být vycvičeni, samozřejmě pokud mise bude probíhat úspěšně, takové počty afghánských bezpečnostních sil, že by bylo možné důsledně začít předávat odpovědnost, zdůrazňuji primární odpovědnost, za bezpečnost afghánským bezpečnostním silám. V tuto chvíli to není možné plošně udělat, protože afghánské bezpečnostní složky nedisponují potřebnými počty ani schopnostmi.

 Hovoříte o navýšení počtů sil. Můžete přiblížit jaké jsou stanoviska České republiky a aliančních partnerů?

Všichni spojenci již delší dobu přemýšlejí jak navýšit nebo zefektivnit působení v Afghánistánu. Parlament Česká republiky již v červnu mandátu pro rok 2010, který počítá s určitým navýšením našich počtů v ISAF. Nutné je ovšem podtrhnout, že nejde pouze o počty vojáků, ale jde také o kvalitu, o schopnosti sil. Česká republika se v tomto směru na přelomu letošního a příštího roku posuneme výrazně dopředu. V okamžiku, kdy budeme schopni v Afghánistánu rozmístnit český vrtulníkový komponent, tak dodáme schopnost, která je v Afghánistánu skutečně nedostatková. Všichni spojenci tuto skutečnost náležitě oceňují. Je nutné si uvědomit, že v již zmiňované modifikované strategii také nutně nejde o pouhé počty vojáků. To je možné kompenzovat jinou formou. Jsou země, které nebudou schopny vyslat početnější jednotky než ty, které mají již rozmístěné. Mohou ale například významně přispívat do svěřeneckých fondů, z nichž se financuje mimo jiné výcvik příslušníků Afghánské národní armády a afghánské policie. Mohou samozřejmě zvyšovat i své civilní schopnosti. V Afghánistánu více než kde jinde platí, že bez bezpečnosti není možný rozvoj a na straně druhé, bez rozvoje není možné trvale zvyšovat bezpečnost. Civilní schopnosti tedy hrají podstatnou roli. Právě na Afghánistánu lze jasně demonstrovat potřebu všestranného přístupu, o kterém se teď v Alianci velmi intenzivně hovoří.

 Je tedy jednou z možností zvyšování počtů provinčních rekonstrukčních týmů a jejich schopností?

Provinční rekonstrukční týmy již v Afghánistánu působí. Důležité je, abychom posilovali jejich civilní schopnosti. Česká republika má v tomto směru poměrně dobrý „záznam“, dobrý zvuk. Český PRT na rozdíl od jiných týmů od samého počátku pracuje v úzkém kontaktu s místními afghánskými úřady a s afghánskými dodavateli. Jsme výjimeční v tom, že při realizaci jednotlivých projektů nepoužíváme cizí subkontraktory, ale pracujeme a jednáme  přímo s afghánskými kontraktory. My se snažíme, a budeme se i nadále snažit, abychom do provinčního rekonstrukčního týmu „přitáhli“ příspěvky i dalších aktérů, nejen z České republiky. To, že se projekty neplatí výlučně z peněz českého rozpočtu, ale přispívají i různí jiní partneři je jednou z cest ke zvýšení oněch civilních schopností. Snažíme se, abychom uměli „dosáhnout“ i na peníze z Evropské unie a tím pádem zvýšili kapacitu PRT. Druhá věc, která je podstatná pro rozvoj, je klást zásadní a systematický důraz na spolupráci mezi civilní sektorem a vojsky, která zde působí, na oblast známou pod zkratkou CIMIC.

 Tedy další akcent ne civilní schopnosti?

Rozvoj této spolupráce má dvojí význam. Jednak přispívá přímo k rozvoji daných lokalit a také, a to je neméně podstatné, dochází ke změně vnímání jednotek afghánským obyvatelstvem. Když místní a obyvatelé uvidí, že jsme schopni dělat něco pro ně, pak pochopitelně vnímání přítomnosti vojsk bude jiné. Problém Afghánistánu v současné době je, že určitá populace neví na čí stranu se přiklonit. Spolupracují s tím, kdo jim dává perspektivnější vyhlídku do budoucna. Podstatné je, aby ta vyhlídka byla trvalá.

Zmínil jste čerpání fondů a přispívání na společné projekty. Jak současná ekonomická krize ovlivňuje realizaci jednotlivých projektů a jejich další rozvoj?

Současná ekonomická krize se samozřejmě podepisuje na národních rozpočtech všech členských států. Zatím nikde nedochází ke krácení rozpočtů k financování ať již operací nebo civilních projektů v Afghánistánu. Spojenci jsou si vědomi strategické důležitosti Afghánistánu a to nejen s ohledem na politický význam mise pro profil a budoucnost Severoatlantické aliance jako takové, ale jsou si také vědomi strategické důležitosti Afghánistánu a celého středo až jihoasijského prostoru pro bezpečnost Evropy. Buďme si jistí, že pokud tam zůstane jakési ochranné pásmo pro teroristy, pak to bude znamenat, že udeří znovu a stanou se ne menší, ale věší hrozbou. To není jenom snaha o nastolení blahobytu a fungující vlády a společnosti v celé této oblasti, ale zde se jedná o naší bezpečnost. Když stávající problém nedotáhneme do zdárného konce, tak budeme ohroženi více než je tomu v současnosti.

 Pane velvyslanče další z misí , která je pro Alianci významná je bezesporu mise KFOR v Kosovu. Zde se již delší dobu hovoří naopak snižování počtů aliančních jednotek. Jaká je situace v tomto regionu?

Na Kosovo je nutné pohlížet ze dvou úhlů. Na jedné straně je to pohled ryze vojenský a zde myslím je spíše důvod ke spokojenosti, než k nespokojenosti, protože vojenské cíle jsou z velké časti naplněny. Současně existuje rozumný předpoklad, že zbývající úkoly budou splněny v dohledné budoucnosti. To je pochopitelně také důvod k tomu, že v rámci Aliance diskutujeme a plánujeme jak stávající vojenskou operaci strukturovat do nové podoby s nižšími počty, s nižšími náklady. To nám umožní určité vojenské kapacity a schopnosti uvolnit pro případné jiné úkoly. Druhý pohled, který s tím, o kterém hovořím nemůže být nijak protichůdný, je pohled politický. Ten samozřejmě vychází z premisy, že vojenská přítomnost v Kosovu nesehrává roli čistě vojenskou, ale je garantem kontinuity stabilního politického vývoje v tomto regionu. Pro nás je proto obtížně představitelné, že bychom si dneska řekli, že vojenské úkoly jsou na sto procent splněny a že můžeme od zítřka, tedy ode dne D+1, stahovat vojska KFOR. Jsme přesvědčeni, že to by bylo riskantní a že by to mohlo vyvolat určitou nestabilitu nejenom v Kosovu samotném, ale v celé oblasti.

 Jaká tedy spatřujete východiska k uvažovanému snížení počtů?

Dohodli jsme se, že budeme postupovat po fázích. Každá z nich bude pod politickou kontrolou Severoatlantické rady, každá fáze bude znamenat snížení té robustní vojenské síly. Zároveň ale chceme, a budeme chtít, se vždy ujistit o tom, že budeme mít v záloze disponibilní síly a prostředky, které v případě nějakého rozkývání relativní stability budou schopny okamžitého nasazení na daném místě. V žádném případě bych tedy nehovořil o překotném stahování sil z Kosova.

 Můžete fáze konkrétněji časově zařadit?

Na začátku tohoto roku bylo v Kosovu přibližně 17 000  tisíc vojáků. Nyní se pohybujeme v takzvané „bráně jedna“ jejíž cíle mají být naplněny počátkem příštího roku, na přelomu ledna a února 2010. Zde se předpokládá snížení na zhruba 10 000 vojáků. Jedná se o podstatné snížení, ale přesto necháváme na místě poměrně robustní sílu, která v případě, že by k čemukoli došlo bude schopná efektivně zasáhnout. Teprve potom budeme jednat o dalších krocích, tedy kam nastavíme takzvaný „Gate 2“, což je další cílový moment.V rámci této fáze budeme chtít snížit síly KFOR na konečných pět až šest tisíc mužů a žen ve zbrani. Přesný čas tohoto kroku není znám, protože závisí na vývoji situace. Je nutné zdůraznit, že celý proces je a bude pod již zmiňovanou politickou kontrolou Severoatlantické rady, která si je velmi dobře vědoma právě té politické stabilizační síly KFOR. Lze očekávat, že v průběhu určité předvídatelné doby roku a půl až dvou let stávajících 17 000 vojáků bude redukováno zhruba na 2000 vojáků. Určit nyní jak rychle uváděné kroky budou následovat je otázkou diskusí a konkrétního bezpečnostního vývoje v tomto regionu.

 Se snižováním sil v Kosovu také souvisí spolupráce mezi NATO a EU…

Zde se jedná o dvě různé role. Mise EU je mise civilní a neklade si za cíl demonstrovat silnou vojenskou přítomnost. Naopak se zaměřuje na oblast nastolení vlády práva, na výstavbu kosovských institucí, na budování státu. V tomto ohledu nejsou absolutně žádné problémy a spolupráce funguje skutečně příkladným způsobem. To co je jaksi v pozadí tohoto procesu je budoucnost kosovských bezpečnostních sil, na jejichž budování se Severoatlantická aliance podílí a které mají postupně převzít odpovědnost za bezpečnost v Kosovu a to nejen od sil NATO, ale také od policejního bezpečnostního komponentu mise Evropské unie. Problémy, které zde existují se týkají Kosova jako takového. Budovaná síla, bezpečnostní kosovské sbory mají být koncipovány na multietnickém základě, jako příklad toho jak by mělo v budoucnosti multietnické Kosovo fungovat. V tomto směru zde existují určité rezervy, ale ani tento proces vytváření kosovských sil nesignalizuje nic dramatického, žádná dramatická zpoždění a je realizován v návaznosti na postupnou restrukturalizaci a redukcí sil KFOR.

 Pane velvyslanče, při hodnocení českého PRT jste použil příměr, že máme „dobrý záznam“. Kam řadíte českou vrtulníkovou iniciativu?

Na vrtulníkovou iniciativu můžeme být poměrně pyšní. Cítíme zde velikou podporu jak ze strany generálního tajemníka, tak z řad všech spojenců. Vrtulníková iniciativa má sdružit prostředky a zdroje k tomu, aby Severoatlantická aliance byla schopna efektivně řešit vrtulníkové přepravní schopnosti. Tento problém existuje dlouhodobě a to nejen v NATO. Přesto, že spojenci mají poměrně velké množství vrtulníků ve svých národních ozbrojených silách, tak nejsou interoperabilní a nelze je nasadit do misí. Česká vrtulníková iniciativa spočívá v tom, že sdružuje národy, které jsou ochotny se na řešení problému interoperablity podílet, a to nejen země, které mají ve svých národních armádách vrtulníky typu Mi, ale i země, které mají například výcvikové kapacity nebo jsou ochotny přispívat do projektu finančně. V současnosti je do projektu zapojeno devět zemí a existuje rozumný předpoklad, že se počet participujících zemí zvýší na deset a možná i více. Od projektu si slibujeme, že se nám tímto způsobem podaří založit něco na způsob konsorcia, které bude efektivně využívat zdrojové schopnosti od jednotlivých účastnických zemí. Je potřebné vrtulníky společnými silami zmodernizovat a učinit je interoperabilními neboli nasaditelnými v zahraničních operacích. Česká republika si tuto schopnost vyzkouší ve velmi dohledné budoucnosti, protože připravuje k nasazení tři dopravní vrtulníky do Afghánistánu. Již řadu měsíců procházíme nesmírně obtížným a skutečně neuvěřitelně komplexním procesem majícím za cíl nasadit stroje Mi 171Š do operace. To vše by v budoucnu díky české vrtulníkové iniciativě mělo být snazší.

 Pane velvyslanče, dovolte poslední otázku. Současí Vaší delegace je také vojenská část. Jak se Vám s vojáky spolupracuje?

České delegace v bruselské centrále NATO se skládá ze tří částí. Působí zde politická část složená převážně z pracovníků ministerstva zahraničí, pak je část obranných poradců, což jsou lidé z ministerstva obrany a třetí částí je vojenská sekce. Musím říci, že určitou chorobou české státní správy je resortismus a to nejenom mezi jednotlivými ministerstvy, ale také uvnitř těchto institucí. Většinou není problém fungování po vertikálních liniích, ale problémy mnohde jsou s horizontální i diagonální komunikací, neřku-li spoluprací. Já musím konstatovat, že ač je česká delegace rozmístněna na třech chodbách, tak zde necítím žádnou dělící čáru mezi jednotlivými částmi delegace. Pokud se zabývám například tématem Afghánistánu, tak je naprostou samozřejmostí, že u toho sedí pracovník, který je z ministerstva zahraničí, další z ministerstva obrany a také voják, jehož „chlebodárcem“ je Generální štáb Armády České republiky. Snažíme se zde pěstovat skutečně integrovanou kulturu. Výhodou i nevýhodou velvyslance je, že se často musí stát arbitrem tohoto procesu.