Kodex liberalizace běžných neviditelných operací (Code of Liberalisation of Current Invisible Operations) a Kodex liberalizace kapitálových pohybů (Code of Liberalisation of Capital Movements) byly přejaty z OEEC, OECD potvrdila jejich platnost rozhodnutím v roce 1961. De facto jde o výčet operací v jednotlivých oblastech (běžné neviditelné operace a pohyby kapitálu) a jejich rozčlenění na operace aktivní (příliv) a pasivní (odliv).

Základním východiskem pro aplikaci kodexů je úplná liberalizace všech položek. Každá země si však může, na základě existující domácí legislativy, vyhradit určité výjimky z liberalizace jednotlivých položek. Výhrady musí být vždy opřeny o zákon.

Počet a charakter výjimek (výhrad - reservations) musí být přijatelný z hlediska ostatních zemí. Definitivní znění výhrad schvaluje Rada OECD.

Pravidelně se konají hodnocení členských států nebo horizontální hodnocení jednotlivých položek, při nichž se posuzuje oprávněnost těchto výhrad. Na jejich odstraňování, a to i podle ekonomické situace, je aplikována metoda tlaku mezi rovnými partnery v ekonomických vztazích - "peer pressure".

Kodexy zakotvují dva základní principy: standstill (nezhoršování poskytnutých podmínek) a rollback (postupné odstraňování výhrad a zlepšování podmínek). Dalším principem, který je dodržován, je rovnost zacházení se všemi cizozemci pocházejícími ze členských států OECD, tzn. nelze poskytnout výhodnější podmínky některým státům OECD ve srovnání s jinými. Výjimku z tohoto pravidla představují "měnová nebo hospodářská seskupení", jejichž členové si mohou mezi sebou poskytovat výhodnější podmínky než poskytují třetím státům. Definice uvedená v obou kodexech respektuje pravidla GATT/WTO a vztahuje se pouze na integrační seskupení vyššího stupně než je celní unie. Evropské (asociační) dohody nezakládají podmínky pro evokaci tohoto článku.

S kodexy souvisí další rozhodnutí Rady v oblasti národního zacházení.

Anglické znění kodexů.