Stálá mise České republiky při OECD v Paříži

česky  english  français 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Obecná informace o OECD a členství ČR v OECD

Souhrnná informace stručně popisuje vznik, cíle, členskou základnu a činnost Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Rovněž se zabývá přehledem spolupráce ČR s OECD. Vhodné pro studenty, novináře atd.


Vznik, cíle a členství v OECD:

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-Operation and Development)je mezinárodní vládní organizací se sídlem v Paříži. Je nástupkyní Organizace pro hospodářskou spolupráci v Evropě, která měla za úkol poválečnou hospodářskou obnovu. OECD vznikla v roce 1961, kdy vešel v platnost její zakládající dokument "Konvence o OECD".

Konvence uvádí jako hlavní cíle OECD koordinaci politik za účelem dlouhodobého ekonomického rozvoje členských i nečlenských zemí. OECD sdružuje ekonomicky nejvýznamnější země světa (produkují více než dvě třetiny zboží a služeb světa), takže hraje výraznou úlohu při rozvoji mezinárodních ekonomických vztahů a mezinárodního obchodu. V poslední době také OECD stále více reaguje na aktuální výzvy vyplývající z globalizace světové ekonomiky.

OECD je unikátním forem ("permanentní mezivládní konferencí"), kde nejvyspělejší země světa slaďují své postupy v celé řadě oblastí (ekonomika, finance, obchod, vzdělávání, věda a technika, veřejná správa, zemědělství, životní prostředí a další). Na rozdíl od ostatních sektorově zaměřených mezinárodních organizací tak může OECD využít průřezový charakter své práce a za tímto účelem iniciovala řadu horizontálních projektů.

Dnes má OECD 34 členských zemí. Mezi dvacet zakládajících zemí patřily: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie, SRN, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. Postupně vstoupily: Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), J.Korea (1996), Slovensko (2000). V roce 2010 se členskými zeměmi OECD stalo také Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko.

OECD je svým teritoriálním rozsahem organizací globální (pokrývá hlavní ekonomická centra světa a spolupracuje s desítkami nečlenských zemí), nikoliv však univerzální z hlediska věcného (nezabývá se např. kulturou, obranou apod.). Členství v ní je výběrové a k přijetí mezi členy OECD je třeba splnit náročné politické, ekonomické a legislativní podmínky. V současnosti má 34 členů a  jedná se o přijetí Ruské federace, Lotyšska a Kolumbie. V zájmu soustavného posilování úlohy Organizace v globální ekonomické architektuře se stále rozšiřuje spolupráce OECD s nečlenskými zeměmi, která je významnou součástí její činnosti (zejména v rámci národních a regionálních programů, globálních fór či jako pozorovatelský status ve výborech). OECD úzce spolupracuje s ostatními mezinárodními organizacemi v oblastech společného zájmu (např. s Mezinárodní organizací práce, Světovou obchodní organizací) a  rostoucí měrou se podílí na přípravě jednání skupiny G20 a G8.

V rámci spolupráce s nečleny má zvláštní místo pětice největších  hráčů světové ekonomiky (Brazílie, Čína, Indie, Indonézie, Jižní Afrika), které OECD považuje za své klíčové partnery. Systematická programová spolupráce směřuje ke sbližování názorových postojů a klíčových hospodářských politik. Současně  s rozvojem spolupráce s těmito klíčovými partnery  a v smyslu ustavující Konvence o OECD rozvíjí  vztah s dalšími nečlenskými ekonomikami. Cílem této spolupráce je napomoci vyváženějšímu fungování světové ekonomiky, sdílet pokrokové znalosti a napomáhat všestrannému zlepšování služeb pro veřejnost. Správou a řízením těchto vztahů je v OECD pověřen Sekretariát pro globální vztahy (GRS).

Spolupráce se uskutečňuje prostřednictvím individuálního zapojení nečlenů do práce některého z výborů nebo pracovních skupin organizace, soustavou Globálních fór nebo Regionálních programů. OECD rovněž vyhodnotilo účinnost existujících regionálních programů se zeměmi Severní Afriky a Středního východu (MENA), Jihovýchodní Asie (SEARP) a Jihovýchodní Evropy (SEE). OECD na podkladě rozhodnutí Rady z r. 2008 svižně rozvinula dosud nejmladší regionální program EURASIA, zaměřený na rozvoj konkurenceschopnosti, podnikání a investičního prostředí v zemích Střední Asie, Jižního Kavkazu, Ukrajiny a Běloruska. Regionální a sub-regionální iniciativy OECD dále pokrývají oblasti Jihovýchodní Evropy (spolupráce s Paktem Stability), Jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. Standardně pokračovala spolupráce v programech a úmluvách „Africa Investment Initiative“ (NEPAD), Africa Partnership Forum a SIGMA.


Nejdůležitější výstupy a způsob práce OECD:

OECD je unikátní fórum k diskusi a formulaci ekonomických a sociálních politik členských zemí, porovnává jejich zkušenosti a hledá odpovědi na vznikající problémy, napomáhá koordinaci jejich politiky uvnitř států i na mezinárodním poli. Zabývá se v zásadě všemi důležitými otázkami, kterým se věnují vlády jednotlivých členských zemí s výjimkou kultury a armády.

OECD je k plnění svých cílů na základě Konvence zmocněna uzavírat smlouvy s členskými i nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi a přijímat rozhodnutí, doporučení či deklarace, z nichž některé jsou právně závazné. K nejdůležitějším nástrojům OECD patří:

- Kodexy liberalizace (běžných neviditelných operací a kapitálových pohybů)

- Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech

- Úmluva o boji s podplácením veřejných činitelů v mezinár. podnikatelských transakcích

- Instrumenty v oblasti životního prostředí

- Modelová konvence o zdaňování příjmu a kapitálu

- Principy OECD pro správu a řízení podniků (Corporate Governance)

Řada doporučení vydávaných OECD není závazná a záleží na členských zemích, jak je budou implementovat. Systém práce OECD však podporuje jejich uplatňování nepřímo. Zprávy, analýzy a statistiky i diskuse vedené v OECD jsou vysoce ceněny pro svou odbornost a nepolitičnost (OECD jako "think tank"). Proto je také nakonec většina doporučení OECD, založených na metodě doporučení nejlepší praxe (příkladů best practices z členských zemí), přijímána a plněna vládami členských zemí, i když OECD nemá formální nástroje na jejich vynucení (v této souvislosti se proto hovoří o tzv . "soft law").

OECD projednává politiky členských zemí v jednotlivých oblastech a umožňuje tak efektivní výměnu názorů na opatření a politiku jednotlivé země. Doporučení OECD proto pak fungují jako velice účinná metoda tlaku mezi rovnými partnery ("peer pressure") na provedení nutných reforem. Důsledkem provádění takových koordinovaných politik doporučovaných OECD je proto vysoce homogenní ekonomický prostor vytvořený členskými zeměmi. Peer pressure a srovnání s ostatními zeměmi ("benchmarking") tak tvoří základní pracovní metodu OECD, která vychází z vědomí přináležitosti členů ke stejnému "klubu".



Hlavní orgány OECD:

Nejvyšším orgánem organizace je Rada OECD, která sestává z velvyslanců všech 34 členských zemí a zástupce Evropské komise a její zasedání řídí generální tajemník OECD. Rada na úrovni velvyslanců se schází cca 2x měsíčně, aby řešila operativní a strategické otázky řízení organizace.

Kromě toho se jednou ročně koná zasedání Rady OECD na ministerské úrovni, kde ministři z členských zemí diskutují koncepční otázky a udávají dlouhodobý směr pro OECD. Přípravou práce Rady OECD  a jejích zasedání se zabývají stálé výbory - Výkonný výbor, Výbor pro vnější vztahy a Rozpočtový výbor. Stěžejní část práce OECD se však odehrává v odborných výborech. V OECD existují zhruba dvě desítky hlavních výborů, které spolu s různými skupinami a podskupinami vytváří síť asi dvou stovek pracovních orgánů OECD. Výbory a pracovní skupiny se scházejí zpravidla dvakrát ročně a zasedají v nich odborníci z členských zemí, kteří si vyměňují zkušenosti, koordinují své postupy, případně vytvářejí společná doporučení.

Přestože jádro práce OECD spočívá v odborných výborech, jsou výstupy OECD celkem dobře známy i u široké veřejnosti v ČR. Mediálně známé jsou zejména pravidelné Ekonomické přehledy ČR. Generální tajemník a další vysocí představitelé OECD pravidelně navštěvují ČR s cílem prezentovat výsledky práce OECD orientované specificky na Českou republiku (např. Hospodářské přehledy) nebo se zapojit do odborné diskuse na specifická témata. Nejvyšší představitelé ČR naopak navštěvují OECD k pracovním jednáním, poslední takovou návštěvou byly např. v roce 2003 návštěva prezidenta ČR V. Klause nebo předsedy vlády P. Nečase v únoru 2012.


OECD a ČR:


Česká republika vstoupila do OECD 21. prosince 1995 jako její 26. člen. Na svůj vstup se ČR připravovala prostřednictvím programu "Partneři v transformaci" (PIT, Partners in Transition), do kterého bylo zapojeno též Slovensko, Maďarsko a Polsko.



Další informace:

Webové stránky OECD: www.oecd.org

Stálá mise ČR při OECD: www.mzv.cz/oecd.paris