Vznik, cíle a členství v OECD:

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-Operation and Development)je mezinárodní vládní organizací se sídlem v Paříži. Je nástupkyní Organizace pro hospodářskou spolupráci v Evropě, která měla za úkol poválečnou hospodářskou obnovu. OECD vznikla v roce 1961, kdy vešel v platnost její zakládající dokument "Konvence o OECD".

Konvence uvádí jako hlavní cíle OECD koordinaci politik za účelem dlouhodobého ekonomického rozvoje členských i nečlenských zemí. OECD sdružuje ekonomicky nejvýznamnější země světa (produkují více než dvě třetiny zboží a služeb světa), takže hraje výraznou úlohu při rozvoji mezinárodních ekonomických vztahů a mezinárodního obchodu. V poslední době také OECD stále více reaguje na aktuální výzvy vyplývající z globalizace světové ekonomiky.

OECD je unikátním forem ("permanentní mezivládní konferencí"), kde nejvyspělejší země světa slaďují své postupy v celé řadě oblastí (ekonomika, finance, obchod, vzdělávání, věda a technika, veřejná správa, zemědělství, životní prostředí a další). Na rozdíl od ostatních sektorově zaměřených mezinárodních organizací tak může OECD využít průřezový charakter své práce a za tímto účelem iniciovala řadu horizontálních projektů.

Dnes má OECD 34 členských zemí. Mezi dvacet zakládajících zemí patřily: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie, SRN, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. Postupně vstoupily: Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), J.Korea (1996), Slovensko (2000). V roce 2010 se členskými zeměmi OECD stalo také Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko.

OECD je svým rozsahem globální (pokrývá hlavní ekonomická centra světa), nikoliv však univerzální organizací. Členství v ní je výběrové a aby se některá země mohla stát členem OECD, musí splnit náročné politické, ekonomické a legislativní podmínky. V současnosti se o dalším rozšíření OECD intenzívně jedná (viz výše), nicméně i tak se stále rozšiřuje spolupráce OECD s nečlenskými zeměmi, která je významnou součástí její činnosti (zejména v rámci národních a regionálních programů, globálních fór či jako pozorovatelský status ve výborech) a která nyní zahrnuje více jak 70 nečlenských zemí.

Základem je tzv. "Posílená spolupráce" OECD („OECD Enhanced Engagement“), která je v podobě systematické programové spolupráce nabídnuta několika klíčovým ekonomikám s vlivným hospodářským potenciálem a perspektivou ve světovém měřítku. Udržování těsných vztahů s Brazílii, Čínou, Indií, Indonésií a JAR má zvláštní význam pro sbližování názorových postojů k uplatňování klíčových hospodářských politik. Vedle rozšíření a posílené spolupráce pokračovala OECD ve smyslu ustavující Konvence v rozvíjení vztahů s dalšími nečlenskými ekonomikami. Cílem této spolupráce je napomoci vyváženějšímu fungování světové ekonomiky, sdílet pokrokové znalosti a napomáhat všestrannému zlepšování služeb pro veřejnost. Správou těchto vztahů je v OECD pověřen Výbor pro vnější vztahy (ERC), jehož partnerem v Sekretariátu OECD je Centrum pro spolupráci s nečleny (CCNM). Spolupráce se uskutečňuje prostřednictvím individuálního zapojení nečlenů do práce některého z výborů nebo pracovních skupin organizace, soustavou Globálních fór nebo Regionálních programů. OECD rovněž vyhodnotilo účinnost existujících regionálních programů se zeměmi Severní Afriky a Středního východu (MENA) a Jihovýchodní Evropy (SEE). OECD na podkladě rozhodnutí Rady z r. 2008 svižně rozvinula dosud nejmladší regionální program EURASIA, zaměřený na rozvoj konkurenceschopnosti, podnikání a investičního prostředí v zemích Střední Asie, Jižního Kavkazu, Ukrajiny a Běloruska. Regionální a sub-regionální iniciativy OECD dále pokrývají oblasti Jihovýchodní Evropy (spolupráce s Paktem Stability), Jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. Standardně pokračovala spolupráce v programech a úmluvách „Africa Investment Initiative“ (NEPAD), Africa Partnership Forum a SIGMA.

---

Nejdůležitější výstupy a způsob práce OECD:

OECD je unikátní fórum k diskusi a formulaci ekonomických a sociálních politik členských zemí, porovnává jejich zkušenosti a hledá odpovědi na vznikající problémy, napomáhá koordinaci jejich politiky uvnitř států i na mezinárodním poli. Zabývá se v zásadě všemi důležitými otázkami, kterým se věnují vlády jednotlivých členských zemí s výjimkou kultury a armády.

OECD je k plnění svých cílů na základě Konvence zmocněna uzavírat smlouvy s členskými i nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi a přijímat rozhodnutí, doporučení či deklarace, z nichž některé jsou právně závazné. K nejdůležitějším nástrojům OECD patří:

- Kodexy liberalizace (běžných neviditelných operací a kapitálových pohybů)

- Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech

- Úmluva o boji s podplácením veřejných činitelů v mezinár. podnikatelských transakcích

- Instrumenty v oblasti životního prostředí

- Modelová konvence o zdaňování příjmu a kapitálu

- Principy OECD pro správu a řízení podniků (Corporate Governance)

Řada doporučení vydávaných OECD není závazná a záleží na členských zemích, jak je budou implementovat. Systém práce OECD však podporuje jejich uplatňování nepřímo. Zprávy, analýzy a statistiky i diskuse vedené v OECD jsou vysoce ceněny pro svou odbornost a nepolitičnost (OECD jako "think tank"). Proto je také nakonec většina doporučení OECD, založených na metodě doporučení nejlepší praxe (příkladů best practices z členských zemí), přijímána a plněna vládami členských zemí, i když OECD nemá formální nástroje na jejich vynucení (v této souvislosti se proto hovoří o tzv . "soft law").

OECD projednává politiky členských zemí v jednotlivých oblastech a umožňuje tak efektivní výměnu názorů na opatření a politiku jednotlivé země. Doporučení OECD proto pak fungují jako velice účinná metoda tlaku mezi rovnými partnery ("peer pressure") na provedení nutných reforem. Důsledkem provádění takových koordinovaných politik doporučovaných OECD je proto vysoce homogenní ekonomický prostor vytvořený členskými zeměmi. Peer pressure a srovnání s ostatními zeměmi ("benchmarking") tak tvoří základní pracovní metodu OECD, která vychází z vědomí přináležitosti členů ke stejnému "klubu".

---

Hlavní orgány OECD:

Nejvyšším orgánem organizace je Rada OECD, která sestává z velvyslanců všech 30 členských zemí a zástupce Evropské komise a její zasedání řídí generální tajemník OECD. Rada na úrovni velvyslanců se schází cca 2x měsíčně, aby řešila operativní a strategické otázky řízení organizace.

Kromě toho se jednou ročně koná zasedání Rady OECD na ministerské úrovni, kde ministři z členských zemí diskutují koncepční otázky a udávají dlouhodobý směr pro OECD. Na podporu práce Rady OECD bylo vytvořeno několik podpůrných orgánů (Výkonný výbor, Rozpočtový výbor, Výbor pro spolupráci s nečleny, Výbor pro veřejné záležitosti a komunikace).

Stěžejní část práce OECD se však odehrává v odborných výborech. V OECD existují zhruba dvě desítky hlavních výborů, které spolu s různými skupinami a podskupinami vytváří síť asi dvou stovek pracovních orgánů OECD. Výbory a pracovní skupiny se scházejí zpravidla dvakrát ročně a zasedají v nich odborníci z členských zemí, kteří si vyměňují zkušenosti, koordinují své postupy, případně vytvářejí společná doporučení.

Na podporu práce výborů působí sekretariát OECD se sídlem v Paříži. V čele sekretariátu stojí generální tajemník (v současnosti Mexičan A. Gurría). Sekretariát má cca 2500 zaměstnanců, kteří se rekrutují z členských zemí, nicméně v OECD zastupují nestranné zájmy mezinárodní organizace. Komunikaci mezi sekretariátem (ústředím OECD) a výbory (delegáty z ústředí) probíhá prostřednictvím Stálých misí členských zemí, které sídlí v Paříži, mají diplomatický status a účastní se práce jednotlivých orgánů.

Do "rodiny OECD" patří i několik více či méně autonomních organizací se sídlem v Paříži přidružených k OECD. Jde o Mezinárodní energetickou agenturu (IEA), Agenturu pro atomovou energii (NEA), Evropskou konferenci ministrů dopravy (CEMT). Součástí OECD je i Rozvojové centrum (DEV), na jehož činnosti se podílí i nečlenské rozvojové země.

Přestože je OECD primárně určená pro dialog mezi vládními úředníky z členských zemí, je rovněž otevřena dialogu s širokou veřejností. Poradní výbor zaměstnavatelů (BIAC) a Poradní výbor odborů (TUAC) se účastní některých zasedání OECD jako pozorovatelé. OECD rovněž organizuje každoroční Fórum OECD a rozvíjí kontakty se zástupci národních parlamentů (semináře).

---

OECD a ČR:

Česká republika vstoupila do OECD 21. prosince 1995 jako její 26. člen. Předtím byla ČR součástí programu "Partneři v transformaci". Okamžikem vstupu deklarovala ČR převzetí naprosté většiny instrumentů a závazků OECD a zbylé výjimky byly postupně odbourávány. Vládní materiály o stavu plnění závazků ČR vyplývajících z členství v OECDv letech 2000-2004 tak mohly konstatovat, že ČR se již zařadila mezi hlavní proud členů OECD. Plnění závazků OECD zároveň významně přispělo k přípravě ČR na vstup do EU.

Gestorem spolupráce s OECD je MZV, nicméně do výborů a pracovních skupin je zapojena většina dalších ministerstev a nejvyšších orgánů státní správy, které jsou gestory za jednotlivé výbory či problematiky. Spolupráci jednotlivých resortů koordinuje Pracovní skupina pro spolupráci s OECD fungující na úrovni náměstků a ředitelů odborů.

Přestože jádro práce OECD spočívá v odborných výborech, jsou výstupy OECD celkem dobře známy i u široké veřejnosti v ČR. Mediálně známé jsou zejména pravidelné Ekonomické přehledy ČR. Generální tajemník a další vysocí představitelé OECD pravidelně navštěvují ČR, v roce 2003 se zase uskutečnila návštěva prezidenta ČR V. Klause v OECD.

---

Další informace:

Webové stránky OECD: www.oecd.org

Stálá mise ČR při OECD: www.mzv.cz/oecd.paris