Publikace představuje teoretický základ pro populární webový nástroj „index lepšího života“.

Oproti předchozímu vydání z roku 2011 byl rozšířen soubor hlavních indikátorů a zpráva obsahuje čerstvější údaje z let 2009 až 2012. Součástí zprávy jsou čtyři tématické kapitoly. Za pozornost stojí zejména první z nich, která na vývoji indikátorů mezi lety 2007 a 2012 ukazuje, jak na životní úroveň v zemích OECD dopadla finanční a hospodářská krize.

Ve srovnání s ostatními zeměmi OECD se Česká republika umísťuje výborně v indikátorech dosaženého vzdělání a jistoty práce. Nízké příčky naopak obsazujeme v kategoriích výdělku (příliš nízký), výdajů na bydlení (příliš vysoké vzhledem k příjmům) a účasti ve volbách, která je měřítkem občanské angažovanosti. V ostatních indikátorech se pohybujeme kolem průměru (viz příloha). Poněkud překvapivý je poznatek, že jsme v rámci OECD po Turecku země s druhou nejvyšší „sociální mezerou“, tedy rozdíly v blahobytu mezi vyšší a nižší socioekonomickou třídou, což je v příkrém kontrastu s vysokou příjmovou rovností v ČR.

Pokud jde o dopady globální krize, ačkoliv v ČR nedošlo ke snížení příjmů, zostření nerovností ani dramatickému nárůstu nezaměstnanosti jako v jiných zemích, mezi lety 2005 a 2012 výrazně vzrostl pesimismus Čechů ohledně budoucí životní úrovně. Obecně zpráva konstatuje významný pokles subjektivně vnímaného blahobytu v zemích nejhůře zasažených krizí (v Řecku o více než 20%, ve Španělsku o 12% a v Itálii o 10%), což odráží zejména ztrátu pracovních míst. V těchto zemích také nejvíce poklesla důvěra ve vládní instituce. Stejný trend lze ovšem sledovat napříč OECD: v roce 2012 méně než polovina dotázaných odpověděla, že důvěřuje své vládě, což je nejhorší výsledek od roku 2006.

Druhá tématická kapitola publikace, věnovaná genderovým rozdílům v blahobytu, statisticky ilustruje známé skutečnosti. Ženy jsou stejně dobře či lépe vzdělané než muži, ale hůře se uplatňují na trhu práce a dostávají nižší mzdy. ČR „vyniká“ velkým rozdílem v zaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných žen a mužů, což patrně odráží dlouhou rodičovskou dovolenou. Ženy jsou celkově spokojenější než muži, častěji však zažívají negativní pocity. Muži se subjektivně cítí zdravější, ovšem ženy se dožívají vyššího věku. V této souvislosti zpráva uvádí, že od přelomu tisíciletí ve většině zemí OECD klesal počet žen kuřaček, ČR je výjimkou spolu s Francií a Itálií. Muži se častěji stávají obětí vraždy, ženy zase objektem domácího násilí a ČR v tomto směru vykazuje mimořádně vysoké hodnoty.