Příspěvek velvyslance Karla Dyby pro časopis Parlamentní listy (2/2011)

Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci (OEEC) byla založena v r. 1948 jako nástroj administrace Marshallova plánu pomoci Evropě zdevastované během 2.světové války. V r. 1961 se změnila na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na začátku bylo 20 zemí západní Evropy spolu s USA, Kanadou a Tureckem, později přistupuje Japonsko, Australie, Nový Zéland a Finsko.

Náš vstup

Po porážce komunismu OECD zahájila program spolupráce s Československem, Polskem a Maďarskem s opcí jejich možného členství. Česká republika požádala o přijetí v r. 1994 a v prosinci 1995 byla přijata. Polsko, Maďarsko a Jižní Korea vstoupili v r.1996, Slovensko v r. 2000. Před námi bylo přijato Mexiko. Poslední vlna rozšíření v r. 2010 přinesla členství Slovinska, Chile, Izraele a Estonska. V rámci této vlny probíhá jednání o vstupu i s Ruskou federací (RF).

Připomeňme, že to byla vláda premiéra Václava Klause, která požádala o přijetí do organizace sdružující země praktikující tržní ekonomiku a  parlamentní demokracii, což jsou nejobecnější podmínky členství. Přijetí do OECD tehdy znamenalo potvrzení skutečnosti, že v České republice existuje fungující demokratický kapitalismus. Dodejme, že lze odůvodněně předpokládat, že Československo by patřilo mezi zakládající členy klubu, kdyby nedošlo k únoru 1948 a podrobení se stalinskému zákazu participace na Marshallově plánu.

OECD dnes

Dnes je v OECD 34 členských zemí, které všechny representují různé varianty demokratického kapitalismu. Stručná Konvence OECD (zakládající dokument) říká, že  cílem činnosti organizace je podpora hospodářského růstu a rozvoje, zaměstnanosti a svobodného obchodu v členských, případně i v  nečlenských spolupracujících zemích.

OECD poskytuje platformu, kde vlády mohou hodnotit a porovnávat hospodářskou politiku,  zejména strukturální, hledat o fakta opřenou její nejlepší (doufejme) praxi a formulovat jistá doporučení nikoliv pouze svým členům. V rámci „OECD aqui“, existují i společně přijaté instrumenty, které členské země dříve nebo později musí zahrnout do svého zákonodárství. Zřejmě nejlépe to jde v období přijímání země do organizace, kdy je tlak na jejich přijetí, tzv. peer pressure, což je hlavní metoda práce OECD, nejúčinnější.. Na rozdíl od MMF či Světové banky OECD zůstává výběrovým klubem, nepůjčuje peníze a nemá tak prakticky žádné tvrdé nástroje jak své standardy či politiky prosazovat.

OECD patří vládám členských zemí, žije z jejich příspěvků. Nejvyšším orgánem je Rada OECD. Ta je složená z velvyslanců členských zemí a je nadřízená sekretariátu OECD. Sekretariát připravuje materiály pro jednání jednotlivých výborů na které jezdí zástupci z vládních orgánů členských, ale i některých nečlenských, zemí Rada rozhoduje na základě konsensu. Tak jako u velké většiny mezinárodních organizací bývá obtížné nalézt shodu,  které aktivity podporovat a které omezovat resp.zrušit, což může být na úkor efektivnosti práce organizace.

Při hledání priorit činnosti organizace je třeba vzít v úvahu i legitimní úsilí současného generálního tajemníka Angela Gurii v dobrém smyslu prodávat OECD v soutěži s jinými mezinárodními organizacemi jako je MMF, Světová banka, ILO apod. Guria, mj. bývalý ministr financí Mexika, nedávno potvrzený ve funkci na dalších pět let, usiluje o pozvednutí relevance OECD v měnícím se globálním světě, např. i zapojením OECD do přípravy podkladů pro G20. To na jedné straně může být v zájmu všech členských zemí OECD. Na druhé straně však to nemůže být na úkor činnosti organizace ve prospěch menších členských zemí, které nejsou členy „samozvané“ G20, do níž naopak patří řada velkých členských zemí OECD. Opět platí, že nalézání rovnováhy v těchto a podobných otázkách, které často souvisejí s rozpočtem organizace není jednoduchá záležitost.

 Budoucnost OECD?

Jak výše uvedeno v současnosti probíhají jednání o přijetí RF do OECD. Vláda RF předložila úvodní memorandum, ve kterém se vymezuje k „aquis OECD“. Jednotlivé výbory OECD (dvacet hlavních) projednávají i za účasti i ruských zástupců do jaké míry  Rusko splňuje technické podmínky přijetí do OECD. Rada je o jednání s Ruskem průběžně informována vedením OECD.

Vzhledem k současnému průběhu jednání o vstupu RF do Světové obchodní organizace (WTO), což je předpoklad jeho členství v OECD, je velmi pravděpodobné, že Rada, která jednou za rok zasedá na úrovni ministrů vlád členských zemí, bude mít v příštím  roce přihlášku Ruska na stole  ke schválení. Přijetí RF do OECD bude mít jistě politické implikace jak pro domácí ruskou scénu, tak i mezinárodně.

Rada na ministerské úrovni rozhodla v r. 2007 o tzv. posílené spolupráci s 5 „novými“ ekonomikami, tj. Čínou, Indií, Jižní Afrikou, Brazilií a Indonesií (BIICS). I s vyhlídkou na jejich případné členství v OECD. Zástupci těchto zemí se už účastní práce některých výborů, případně jsou, podobně jako zástupci RF,  přítomni na části zasedání Rady. Vzhledem k neustále se stupňující hospodářské síle zemí BIICS – měřeno např. jejich rostoucím podílem na světovém hrubém domácím produktu na úkor klesajícího podílu členských zemí OECD-se bez těchto zemí nedá prakticky řešit žádný významný globální ekonomický problém. Platí však, že země BIICS o přijetí do OECD  nepožádaly a OECD tak v ucházení se o jejich přízeň tahá tak trochu za kratší konec. 

Co nám přináší členství v OECD

Uveďme pro ilustraci  jeden či dva příklady dlouhodobé spolupráce našich úřadů s OECD. Patří k nim zajisté OECD Ekonomické přehledy ČR, které lze počítat mezi vlajkové produkty OECD. Při jejich tvorbě je hlavním partnerem expertů OECD ministerstvo financí. Na různých strukturálních problémech ( penzijní reforma, zdravotnická reforma, reforma daní a dávek, podmínky podnikání, flexibilita trhu práce, vzdělání a inovace apod.) však spolupracují i ostatní ministerstva, hlavně MPO, MPSV, případně MŠK, MZ i MŽP. Přehledy jsou pro proreformní vlády inspirativní

Obecněji lze říci, že čeští vládní úředníci, ale i pracovníci z ČNB, ČSÚ, ÚHOSu, EGAPu atd., dojíždějí na zasedání různých výborů OECD, účastní se spolu s experty z misí členských zemí diskusí nad podobou dokumentů připravených sekretariátem OECD a podílejí se na jejich konečné podobě.

Zajímavá je možnost umístit stážisty z našich úřadů v direktorátech OECD..Umožní jim to  lépe rozumět „vnitřnostem“ OECD a  tak lépe využívat to, co organizace umí dobře. Taková stáž  prospěje jim a následně českým úřadům, které je vyslaly. Podobně existuje možnost i studentských stáží.

Vyjádřit kvantitativně přínos z našeho členství v OECD prakticky nelze. Nicméně náklady do jisté míry ano. Nejde jenom o povinné a případně i dobrovolné příspěvky, kterými do rozpočtu OECD každoročně přispíváme, ale i o náklady spojené s udržováním Stálé mise při OECD v Paříži, o náklady spojené s cestami representantů vládních institucí na zasedání výborů OECD apod. Každoročně jde o částku v řádu desítek milionů korun. Je tak žádoucí neustále usilovat o to, aby pro nás bilance z našeho členství v této organizaci byla pozitivní.

                                                  

---

V tomto textu jsem ve zkratce popsal dnešní OECD, jak funguje, a jak se snaží o adaptaci na měnící se svět. Včetně stručné historie našeho členství v této organizaci a co nám z toho plyne. Záběr činnosti OECD je však mnohem širší, spíše široký až příliš. Organizaci, která letos slaví 50té výročí svého vzniku, by odtučňovací kůra  prospěla. K ní je však třeba konsensuálního rozhodnutí Rady respektive členských zemí…..

  Karel Dyba

velvyslanec ČR při OECD