Velvyslanectví České republiky v Ottawě

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Kanada prohrává závod v exportu LNG do Asie

Do roku 2020 bude mít Kanada v provozu pravděpodobně pouze tři terminály pro export zkapalněného zemního plynu (LNG).

Austrálie má již nyní v provozu tři terminály LNG na severozápadě a severu země a staví sedm dalších. Před dokončením jsou tři terminály na východním pobřeží země v přístavu Gladstone, které začnou exportovat LNG na konci letošního roku nebo v příštím roce. Austrálie brzy nahradí Malajsii na pozici druhého největšího exportéra LNG na světě a do roku 2018 se pravděpodobně stane největším exportérem a předstihne Katar. V roce 2013 exportoval Katar téměř 80 mil. tun LNG, Malasie 25 mil. tun a Austrálie 22 mil. tun.

V Kanadě je hodně slibů v oblasti exportu LNG, ale relativně málo se děje. Na západním pobřeží provincie British Columbia se v současné době plánuje výstavba 14 exportních terminálů LNG, přičemž polovina z nich již obdržela dlouholetou exportní licenci od kanadského energetického úřadu (National Energy Board). LNG má být exportováno tankery do Asie (především Čína, Jižní Korea, Indie a Japonsko). Experti však upozorňují, že realizovat aspoň jeden projekt LNG bude velká výzva.

Rozhodování investorů v British Columbia ovliňují především následující faktory: zdanění producentů LNG, doba pro posouzení vlivu projektu na životní prostředí, současný stav plynové infrastruktury a jednání s domorodci (First Nations) o trasách plynovodů přes jejich území. Za zmínku stojí, že provinční vláda v British Columbia například představila plán zdanění producentů LNG teprve v únoru 2014 v rámci návrhu rozpočtu na fiskální rok 2014-15. Producenti LNG budou platit v prvních třech letech provozu daň 1,5 % z čistých příjmů a následně 7 % z čistých příjmů. Dosavadní zkušenosti investorů z posuzování vlivu projektů na životní prostředí v Kanadě nejsou nejlepší a jednání s domorodoci nejdou hladce. 

V Kanadě nebylo dosud učiněno žádné konečné rozhodnutí postavit LNG terminál na západním pobřeží Kanady. Z plánovaných projektů je reálný Pacific NorthWest LNG na ostrově Lelu Island v blízkosti přístavu Prince Rupert, v jehož čele stojí malajská státní společnost Petronas. Dalším slibným projektem je Kitimat LNG v přístavu Kitimat vlastněný americkými firmami Chevron a Apache. První LNG terminál byl mohl být podle optimistických odhadů zprovozněn do čtyř let.  

Ve srovnání s Austrálií má Kanada nevýhodu v geografické vzdálenosti, neboť je fyzicky dále od asijských kupců LNG. Rozšíření kapacit LNG v Austrálii je také mnohem levnější než výstavba nových závodů v Kanadě. Australské projekty tak budou soupeřit o prodejní kontrakty v Asii se zbrusu novými kanadskými projekty, které mají mnohem vyšší počáteční náklady.

Kromě Austrálie soupeří Kanada (British Columbia) o prodejní kontrakty v Asii také na severoamerickém kontinentě s USA. Kanadské projekty LNG terminálů jsou ve srovnání s americkými v určité nevýhodě, neboť USA mají náskok díky existující infrastruktuře na jihu země v blízkosti Mexického zálivu. V několika případech „stačí“ přeměnit LNG terminály z dovozních na vývozní. V americké Louisianě se navíc již staví zatím jediný exportní terminál LNG v Severní Americe (Sabine Pass LNG).

Kanada má proti USA však několik výhod. Tankery s LNG poplují ze západního pobřeží British Columbia do asijských přístavů o polovinu kratší dobu než tankery z přístavů na jihu USA. Studené kanadské klima umožňuje, že LNG terminály v Prince Rupert a Kitimat budou moci zkapalňovat o 30 % více zemního plynu se stejným zařízením než LNG terminály na jihu USA. Naleziště zemního plynu na severovýchodě British Columbia (tj. Montney, Horn River Basin, Liard Basin a Cordova Embayment) navíc obsahují energeticky bohatší ethan a butan, což neplatí o zemním plynu v USA. Výstavba LNG terminálů a plynovodů v Kanadě však musí brzy začít a přitom postupovat rychle, jinak se kanadské výhody v čase vytratí.