česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Kanadský systém řízené nabídky (supply management) v zemědělství

(Archivní článek, platnost skončena 10.11.2013.)

University of Calgary (the School of Public Policy) zveřejnila velmi zajímavou studii o problémem systému řízené nabídky v Kanadě (tzv. supply management - SM). Jedná se o vládní systém kontroly nabídky určitých zemědělských produktů jako jsou mléčné výrobky, drůbež (kuřata a krůty) a vejce (stolní i násadová).

Systém SM byl zaveden v roce 1971 a zahrnoval pouze mléčné výrobky. V roce 1972 se rozšířil na stolní vejce, v roce 1974 na krůty, v roce 1978 na kuřata a v roce 1986 na násadová vejce. SM nezahrnuje ostatní zemědělské činnosti (např. produkce hovězího a vepřového masa, obilnin, luštěnin).

Cílem SM je zajistit stálou nabídku uvedených produktů za pevné ceny a dobré živobytí pro některé farmáře. (Pozn. Producenti mléčných výrobků, drůbeže a vajec tvoří pouze 1/15 všech kanadských farmářů). Systém je určen nabídkou a nikoliv poptávkou, jak je obvyklé ve většině ekonomických činností. Ceny mléka placené výrobcům nejsou odvozené od toho, co je trh ochoten zaplatit. Ceny jsou primárně stanovené na základě výrobních nákladů. Prohibitivní dovozní cla chrání kanadský trh před zahraniční konkurencí a domácí produkce je regulována systémem kvót.   

Jak systém SM funguje?

1) Stanovení cen

Producenti mléka prodávají mléko spotřebitelům (40% produkce) a zbytek zpracovatelům, kteří z něj vyrábějí máslo, sýry, jogurty, zmrzlinu, apod. Výkupní ceny mléka stanovuje celostátně The Dairy Commission (mléčný výbor), který je většinově složen z producentů mléka. Nejprve se stanoví rozpětí cílové ceny, které pak využívají provinční mléčné výbory ke stanovení cen v každé kanadské provincii. Mléční komisaři stanovují ceny na základě analýz výrobních nákladů, tržních podmínek a vlastních úvah ohledně přiměřeného výnosu producentů. Další faktory zahrnují celkovou poptávku po mléce a mléčných produktech a současnou úroveň produkce. Cena mléka je různá v závislosti na konečném užití mléka. Nejvyšší je cena za stolní mléko a smetanu. Nižší je cena za mléko určené k produkci jogurtů, zmrzlin a zakysané smetany. Ještě nižší je cena mléka k produkci sýrů, následuje nižší cena za odtučněné mléko a nejnižší je cena mléka k produkci másla. Ceny se mohou dále lišit podle skutečných komponent v mléce (tuk, bílkoviny, laktóza a minerály). Pevné ceny mléka jsou stanovené jak pro spotřebitele, tak pro zpracovatele.       

2) Ochrana před zahraniční konkurencí

Ceny mléka a mléčných výrobků v Kanadě jsou ve většině případů podstatně vyšší než kolik by stály dovozní konkureční výrobky. Aby mohla být zachována vyšší cenová hladina v Kanadě, vláda musí omezovat zahraniční konkurenci. Kanada si v rámci GATT a WTO vyjednala, že zemědělské sektory v systému SM jsou pro ni citlivé. Pro určité výrobky kanadská vláda stanovila minimální množstevní kvóty s nízkými dovozními cly, aby splnila závazky WTO pro minimální přístup na kanadský trh. Kvóty jsou však natolik nízké, že skutečně nemohou postihnout domácí trh (8% domácího trhu v případě sýrů, 1% v případě jogurtů). Kanada aplikuje prohibitivní dovozní cla po vyčerpání množstevní kvóty (např. 168% u vajec, 238% u kuřat, 246% u sýrů, 300% u másla). Výsledkem této politiky je, že domácí produkce je téměř kompletně ochráněna. 

3) Kontrola domácí produkce

To je poslední kousek do mozaiky systému SM. Garantovaná cena pro výrobce je založená na výrobních nákladech a nikoliv tržních silách a konkurenci. Tudíž zajišťuje zisk. Nadprodukce by však způsobila katastrofu systému. Proto vláda zavedla systém mléčných produkčních kvót. Každý producent mléka může vyrobit pouze stanovené množství mléka. (Pozn. Při vzniku SM v roce 1971 byla produkční kvóta přidělována volně tehdejším producentům na základě jejich produkce. Produkční kvóta je nyní přenositelná. Cena kvóty je zhruba 28.000 CAD na jednu krávu. Tato cena nezahrnuje cenu vlastní krávy). Cena produkční kvóty u průměrné kanadské mléčné farmy činí 2 mil. CAD. Celková cena produkční kvóty mléka v Kanadě je 28 mld. CAD, což je dvojnásobek ceny před 10 lety. Mléčné produkční kvóty určuje The Milk Supply Management Committee

Mléčná produkce představuje méně než 0,5% kanadské ekonomiky a je třetí nejvýznamnější zemědělskou činností po produkci obilí a červeného masa. V Kanadě je 12.746 mléčných farem (rok 2011), zatímco při vzniku SM v roce 1971 jich bylo zhruba 145.000. Během 40 let tak počet mléčných farem klesl o 91%!! (Pozn. V USA neexistuje systém SM u mléčné produkce a v uvedeném období klesl počet mléčných farem o 88%). Z toho vyplývá, že SM není příčinou konsolidace produkce mléka. Na druhou stranu však SM neochránil malé rodinné farmy. Během posledních 30 let se úroveň produkce mléka v Kanadě nezměnila. Stále více produkce připadá na mnohem méně farem a dojivost krav se zvyšuje. Podle pravidel regulérní tržní ekonomiky by za takových okolností cena mléka klesla nebo aspoň kopírovala inflaci. V Kanadě však došlo v posledních 30 letech k růstu ceny mléka, který převyšuje průměrnou míru inflace. Opak nastal v USA, kde za posledních 30 let vzrostly spotřebitelské ceny mléčných produktů méně než cena veškerého spotřebního zboží. Podle údajů the International Dairy Foods Association za léta 2001-2010 dostávali producenti mléka v Kanadě více peněz než producenti v EU, USA a na Novém Zélandu. Rozdíl v ceně se v posledních letech zvyšuje a dosahuje až dvojnásobek.       

4) Oběti systému SM

a) Spotřebitelé

Kanadská rodina, která kupuje průměrně 4 litry mléka týdně, zaplatí ročně o 150 CAD více než by musela. Pokud se k tomu připočítají nákupy sýrů, jogurtů, zmrzliny, částka šplhá ještě výše. Kanadští spotřebitelé platí významnou prémii, aby bylo zvýhodněnoméně než 13.000 mléčných farmářů. Vyšší ceny mléka a mléčných výrobků postihují nejvíce lidi s nižšími příjmy, kteří spotřebovávají větší podíl mléčných výrobků – tj. především svobodné matky s malými dětmi. Právě pro tyto lidi by měla být základní výživa nejvíce dostupná.  

b) Zpracovatelé mléka

Zpracovatelé mléka (tj. například výrobci sýrů, jogurtů, zmrzliny) platí za mléko příliš vysoké ceny na to, aby mohli být konkurenceschopní v zahraničí. Kanadští zpracovatelé prodávají mléčné výrobky na domácím trhu, i když platí vysoké ceny za mléko. Minimální dovozní kvóty a prohibitivní dovozní cla je totiž chrání před zahraničními dovozy. Jsou to však nakonec domácí spotřebitelé, kteří platí vyšší ceny kanadských mléčných produktů. Kanadští zpracovatelé mléka mají sice jistý domácí trh, ale ten je malý ve srovnání s globálními příležitostmi. Zpracovatelé jsou nejen odrazeni od domácí expanze (mléčné produkční kvóty), ale jsou nepřímo vybízeni investovat v zahraničí a vytvářet tam nová pracovní místa. V roce 2010 pracovalo v sektoru zpracování mléka v Kanadě 22.650 lidí. Při neexistenci systému SM by tento počet mohl být mnohem vyšší.

c) Producenti mléka

Systém SM zajišťuje vyšší než průměrný výnos pro mléčné producenty. Průměrný producent mléka je na tom daleko lépe než průměrný spotřebitel, který platí za mléčné produkty více než by musel. Příjmy mléčných producentů jsou neustále vyšší než příjmy farmářů v ostatních zemědělských sektorech. SM zajišťuje, že příjmy producentů mléka jsou vypočítávány na základě výrobních nákladů a přiměřeného zisku. Zahraniční konkurence prakticky neexistuje. Systém nenabízí téměř žádné pobídky pro inovaci, vyšší produktivitu a konkurenceschopnost. Na druhou stranu není systém SM férový ani k mléčným producentům, neboť jejich příležitosti pro expanzi či vyšší produktivitu jsou silně omezené.

Dalším mýtem je, že systém SM údajně chrání a podporuje rodinné farmy. Bohužel statistiky ukazují opak. Při zavedení systému SM existovalo 145.000 mléčných producentů, v roce 1996 jich bylo 30.000 a v roce 2011 už pouze 12.746. Konsolidace v zemědělských sektorech pokrytých SM byla rychlejší a proporcionálně významnější než v zemědělských sektorech mimo systém SM. Vysoká cena mléčné produkční kvóty (28.000 CAD na jednu krávu), která ovšem nezahrnuje cenu krávy, půdy, provozní výdaje atd., v podstatě vytvořila nepropustnou bariéru pro vstup dalších farmářů do systému SM. Cena produkční kvóty se za posledních 10 let zdvojnásobila. Byrokracie administrování kvót je velmi nákladná a zahrnuje regulaci, boj o výši provinčních kvót, opravu mezer v systému, lobbing politiků a obranu SM proti rostoucímu počtu kritiků včetně OECD, WTO.

5) Dopady na mezinárodní obchod

Podpora systému SM ze strany federální vlády škodí Kanadě při vyjednávání dohod o volném obchodu. Ostatní země se právem ptají, proč by měly otevírat svůj trh pro kanadskou konkurenci, když Kanada to samé odmítá. Kanadští producenti různého zboží a služeb včetně téměř všech zemědělských producentů mimo systém SM by měli prospěch z větší přístupu na zahraniční trhy. Státní podpora zemědělským producentům dosahuje v Kanadě 18% (tzv. PSE - producer subsidy equivalent – koncept používaný OECD). Kanadský PSE významně převyšuje PSE v USA (10%), Číně (9%), Austrálii (6%), Brazílii (6%), Chile (4%) a na Novém Zélandu (1%). EU má PSE naopak ještě vyšší (27%). Trvání kanadské vlády na zachování systému SM pro 12.746 mléčných farem, 3.000 drůbežích farem a méně než 1.000 producentů vajec brání lepšímu přístupu na lukrativní zahraniční trhy pro statisíce kanadských farmářů v ostatních zemědělských sektorech, výrobce a exportéry zboží a služeb. Mléční producenti přicházejí také o exportní příležitosti. Hodnota kanadského exportu mléčných produktů dosáhla 255 mil. CAD v roce 2008, což představuje méně než 5% celkových příjmů mléčného sektoru.

Po odstranění subvencí mléčným producentům na Novém Zélandu došlo k výraznému nárůstu jejich exportu. Nový Zéland je významný exportér mléčných produktů a 95% domácí produkce se exportuje. Austrálie zrušila vlastní systém SM pro mléčné produkty v roce 2001 a nyní exportuje mnohem více než tehdy. (Pozn. Austrálie byla průkopníkem systému SM a začala jej provozovat ve 20. letech 20. stol.). V říjnu 2012 se stala Kanada členem sdružení Trans-Pacific Partnership (TPP), které vyjednává dohodu o volném obchodu mezi 11 zeměmi asijsko-pacifické oblasti. Členy TPP jsou také Nový Zéland a Austrálie. Obě země budou tlačit na Kanadu, aby zrušila či alespoň upravila systém SM pro mléčné produkty.                   

Více než 210.000 kanadských farem přímo závisí na exportu (tj. 92% celkového počtu farem). Tyto farmy buď přímo exportují své produkty nebo je prodávají na domácím trhu za ceny stanovené mezinárodním trhem. Exportní prodej zemědělských komodit dosahuje hodnoty 25 mld. CAD, což představuje téměř 80% ročních příjmů kanadského zemědělství. Ve všech kanadských provinciích tvoří exportní příjmy farmářů více než polovinu jejich příjmů. V Kanadě existuje téměř 90.000 primárních producentů hovězího masa a zpracovatelů. Hovězí maso se exportuje do více než 60 zemí světa. V Kanadě je zároveň více než 6.000 producentů vepřového masa. Zpracování červeného masa je největší sektor kanadské potravinářské produkce, zaměstnává 46.000 lidí ve více než 400 provozovnách a  převážně ve venkovských oblastech. Jedná se o 11. největší výrobní sektor v Kanadě po sektorech jako jsou výroba osobních aut, dřevařských nebo petrolejářských produktů. Kanada je také významný exportér obilí a olejnin (canola). Zhruba 52.000 farem pěstuje canolu (řepka olejná) a příjmy z prodeje tvoří až ½ jejich celkových příjmů.

6) Doporučení

Zahraniční zkušenosti z nedávné doby ukazují, že zrušení systému SM pro producenty mléka (Austrálie) nebo podobné formy jejich podpory (Nový Zéland) může mít pozitivní přínos. Producenti mléka na Novém Zélandu využili ke své expanzi existující strukturu zemědělských družstev (cooperatives), která zajistila silnou marketingovou a distribuční přítomnost na zahraničních trzích. Mléčný průmysl na Novém Zélandu profituje z efektivního systému zemědělství, rozsáhlého sektoru zpracování mléka, kreativního marketingu a vysokých investic do výzkumu a vývoje. Na Nový Zéland připadá 2% světové mléčné produkce a 95% domácí produkce se exportuje. Mléčný průmysl je jeden z nejvýznamnějších sektorů ekonomiky a podílí se přibližně 25% na celkových příjmech z exportu zboží. 

Podle autorů studie by měla kanadská vláda zajistit producentům mléka určitou finanční kompenzaci a pomoc během stanoveného období po zrušení systému SM, podobně jako tomu bylo v Austrálii. Po dobu 8 let od zrušení systému SM byla v Austrálii uvalena maloobchodní daň z prodeje mléka (11 centů/litr  mléka). Z výnosů daně byly producentům mléka placeny kompenzace a pomoc s přechodem na nový tržní systém. Klíčové bylo, že kompenzační platby producentům mléka zajistili během transformačního období spotřebitelé a nikoliv vláda. Daň způsobila, že ceny za mléko a mléčné výrobky byly vyšší než na zahraničních trzích, ale poklesly ve srovnání s dřívějšími regulovanými cenami. Po uplynutí 8 let začali australští spotřebitelé i zpracovatelé mléka plně využívat nižší světové ceny mléka. Podobně i v Kanadě by spotřebitelé po určitou dobu platili vyšší ceny za mléko než na světových trzích, ale v každém případě nižší než jsou současné regulované ceny.