česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

V Belgii se vzpomínalo na leteckou „Bitvu národů“

Kdy: 05.05.2011, Kde: Ypres, Belgie

Důležitého vzdušného souboje, který proběhl na belgickém nebi před 69 lety, se zúčastnila řada českých pilotů v uniformách britského letectva.

Ve většině evropských zemí probíhá měsíc květen hlavně ve znamení oslav ukončení 2. světové války. Slaví se 8. květen jako „Den vítězství“ nebo „Den osvobození“. Ve víru velkých oslav by ale neměly zapadnout i drobné oslavy a vzpomínky na padlé, pohrešované a zraněné z lokálních střetnutí a bitevních akcí.

Jednou z nich je takzvaná vzdušná „Bitva národů“ z 5. května 1942. Vzpomínka na klíčový letecký souboj, který proběhl na belgickém nebi před 69 lety, proběhla letos poprvé.

O co tehdy, v důležité fázi druhé světové války, šlo a jaký byl výsledek?

Příprava na akci

Od jara 1941 zaváděly britské královské letecké síly (RAF) nový typ ofenzivních operačních opatření, kdy každý den malá skupina bombardérů RAF byla vysílána na důležité bombardovací mise ve Francii. Bombardéry byly doprovázeny velkým počtem stíhacích letounů jak na ochranu, tak pro potenciální střetnutí v leteckých bitvách s letouny německé Luftwaffe. Oficiální krycí název byl “Circus”, piloti nicméně dávali přednost označení “útočný průzkum” (offensive sweep).

Takovou akcí byla i operace Circus 157 naplánována na odpoledne 5. května 1942. Šest bombardovacích letadel mělo za úkol bombardování elektrárny v Lille-Sequedin v severní Francii. Bombardéry měly být doprovázeny 36 stíhacími letouny typu Supermarine Spitfire. Stíhací piloti a osádky bombardovacích letounů RAF byli složeni z  Britů, Čechů, Kanaďanů, Norů, Belgičanů, Rodésanů a Nizozemců – tedy skutečně mezinárodní obsazení. Teoretickým nepřítelem byli němečtí piloti s leteckými základnami v belgickém městečku Wevelgem a poblíž francouzského St. Omer. Celkem 36 Spitfirů RAF proti 21 Focke-Wulfům 190 německé Luftwaffe.

Operace RAF Circus 157 se účastní stíhací letadla 313. (československé) perutě RAF – mezi nimi pilot Karel Pavlík; 122. (mezinárodní) perutě RAF pod velením Čecha Františka Fajtla spolu s Britem Stacey Jonesem, s Belgičanem Baudouinem de Hemptinnem a Kanaďanem Rolandem Joffre Ribautem; a 64. (mezinárodní) perutě RAF složené z Britů, Belgičanů, Norů a jednoho Nizozemce a Rodésana.

Tři perutě Spitfirů mají sraz s bombardéry typu Boston ještě nad Británií, nad cílem však nemohou splnit pro oblačnost svůj úkol, a proto se vracejí do Británie, bezprostředně chráněné 12 Spitfiry 64. perutě. Všechna tato letadla přistanou bezpečně na svých základnách v Angii kolem 16.30 hod.

Boj

V tomtéž okamžiku jsou 313. a 122. peruť napadeny 21 německými Focke-Wulfy a vypukne zuřivá “psí rvačka“. Pro piloty RAF jsou následky navýsost tragické. Během pouhých 20 minut urputných vzdušných bojů je sestřeleno pět letounů a několik dalších pilotů se vrací na základny ve Velké Británii se zraněními a s poškozenými stroji.

Spitfire F/SgtStaceyho Jonese je zasažen téměř okamžitě po zahájení vzdušných bojů. Jeho letadlo se zřítí nedaleko Poperinge a pilot nepřežije strašlivý náraz.

Sgt Roland Joffre Ribout je napaden dvěma Focke-Wulfy, vyskakuje ze svého zasaženého Spitfiru ve výšce asi 600 m. Jeho padák ale zůstane zavřený a pilot se při dopadu na zem zabije. Jeho tělo naleznou zabořené 20cm hluboko v měkké jarní půdě na poli poblíž Nieuwkerke.

Místní obyvatelé jsou svědky ještě další letecké katastrofy. Sestřelený Spitfire řítící se k zemi se zaboří do úpatí vrchu Kemmel tak hluboko, že vyprostit jeho vrak a identifikovat pilota stále ještě sedícího za řídícími pákami v kabině se podaří až po skončení války. Je to 24letý Sgt Karel Pavlík, český pilot 313. perutě. Zdá se, že byl za letu zasažen střelou do hlavy a pravděpodobně zemřel na zranění dříve, než se jeho Spitfire vůbec dotkl země. Tělo pilota je perfektně zachováno díky neprodyšnému jílu polí flanderských.

Pilot F/Lt Baudouin de Hemptinne je během “psí rvačky” zasažen nepřátelskou střelou do zad, ale i přesto se mu podaří sebrat dostatek síly a umu, aby nouzově přistál se svým Spitfirem. Když ho místní rolníci najdou, de Hemptinne vypadá na první pohled nezraněn. Mrtvému pilotovi již ale není pomoci.

Český velitel 122. perutě František Fajtl je jediným z pěti sestřelených pilotů, který přežije své nouzové přistání. Opustí místo havárie a vydá se na dlouhou anabázi napříč Francií, přes Pyreneje do Španělska a přes pobyt ve španělském internačním táboře se 20. srpna 1942, v den svých 30. narozenin, vrací zpět do Británie. Zážitky z útěku později barvitě popíše ve své knize „Sestřelen“. Nastoupí znovu jako stíhač u RAF, později se proslaví jako velitel čs. leteckého pluku, který operoval na území Slovenska během Slovenského národního povstaní, válku přežije a stane se československou leteckou legendou s hodností generála.

Večer 5. května 1942 se bilancují výsledky Operace Circus 157: 5 pohřešovaných Spitfirů, v nichž čtyři piloti pravděpodobně přišli o život v boji a pátý je stále nezvěstný; 5 poškozených Spitfirů; 2 sestřelené stíhačky Focke-Wulf, 3 pravděpodobně sestřelené a jedna stíhačka Focke-Wulf poškozená.

Po boji

Tři piloti padlí v Operaci Circus 157 – Sgt Roland Joffre Ribout, F/Sgt Stacey Jones a F/Lt Baudouin de Hemptinne byli pořbeni s vojenskými poctami německou armádou nedlouho po 5. květnu 1942 na prvoválečném britském vojenském hřbitově Ypres Town Extension CWGC. Tělo Baudouina de Hemptinne je po skončení války exhumováno, identifikováno a znovu pohřbeno na čestném hřbitově belgických vojenských pilotů v Evere.

Sgt  Karel Pavlík je z flanderského jílu z hloubky sedmi metrů vyproštěn az po osvobození Belgie v červnu 1945. Je pohřben s vojenskými poctami na vojenském hřbitově Ypres Town Extension CWGC vedle svých spolubojovníků z operace Circus 157. O mnoho let později je sestra K. Pavlika upozornena na českou recenzi knihy „Circus 157“ (vyšla v Belgii v roce 1987), podaří se ji navázat kontakt především s autorem knihy panem Decuypere a v roce 1991, po 51 letech, poprvé navštíví v Ypres hrob svého bratra.

V září roku 2010 se zvláštní shodou okolností na scéně objeví také dcera Karla Pavlíka, která se narodila v Anglii až po jeho smrti, v listopadu 1942. Dcera a sestra plzeňského pilota RAF se poprvé v životě spolu setkají právě u motoru jeho sestřeleného Spitfiru, který byl vykopán v roce 1997 skupinou místních leteckých archeologů.

Pietní vzpomínka

Letošní první a určitě ne poslední pietní vzpomínka na průběh a oběti RAF Operace Circus 157 byla s nemalým nasazením zorganizována panem Chrisem Lockem a jeho manželkou Milenou Kolaříkovou (zástupcem České obce legionářské pro Belgii), kteří spolu v Ypres provozují průvodcovskou kancelář “Lest We Forget“ WW I & WW II Battlefield Tours (Flanders).

Vzpomínková akce začala již 4. května večer, kdy sestra a dcera seržanta K. Pavlíka s rodinami spolu s dalšími hosty navštívili pana de Huyghe, leteckého archeologa, kteří spolu s panem Decuyperem vyprostili zbytky Spitfiru K. Pavlika z ‘‘tekoucího‘‘ jílu u Kemmelbergu. Pátého května se během dne konala neformální prohlídka míst, kde piloti RAF operace Circus 157 ve svých Spitfirech havarovali a kde byly na jejich počest postaveny památníky. Hlavním průvodcem byl autor knihy “Circus 157,” pan Dirk Decuypere.

Večerní a oficiální část vzpomínek začínala na vojenském hřbitově Ypres Town Extension CWGC, kde probíhalo kladení věců vojenských a leteckých přidělenců České republiky a Velké Británie, rodinných příslušníků zastoupených sestrou, dcerou a vnučkou četaře Pavlíka a dalších hostů. Pietní slavnost byla doprovázena mj. Večerkou v přednesu trubačů Last Post Association Ypres a Lamentem v přednesu dudáka pana Pierre Dervaux. Následně se pak hosté a účastníci přesunuli na ceremoniál Last Post Ceremony pod Meninskou bránu, která je symbolem padlých Britského společenství v 1.světové válce v Ypres, kde opět byly položeny věnce.

 

Text a fotografie: Petr Kos, SZEU Brusel

S použitím informací z knihy “Circus 157” pana Dirka Decuypereho v překladu Mileny Kolaříkové. Vice informaci na lestweforget.vpweb.be.

 

galerie


gallery