SZ ČR PŘI EVROPSKÉ UNII

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Evropská unie po Maastrichtu (1990–1999)

Stržení Berlínské zdi a opětovné sjednocení Německa v roce 1990 představovalo v očích západoevropské veřejnosti symbol pádu komunismu. Dva roky na to unie udělala zásadní krok ve svém vývoji schválením Smlouvy o Evropské unii v Maastrichtu (druhá zásadní novelizace Římské smlouvy). Byla stanovena pravidla pro fungování eura a zásady pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně užší spolupráce členských států v oblasti soudnictví a vnitra. Název „Evropská unie“ nahradil do té doby používaný název „Evropské společenství“.

Euro currencyV lednu 1993 vznikla samostatná Česká republika a ve stejném roce členské státy unie vytvořily jednotný trh založený na čtyřech svobodách. Jde o svobodný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Jednotný vnitřní trh byl rozsáhlým projektem, v němž členské státy prokázaly vůli k dalšímu sjednocování. V rámci vytvoření jednotného trhu musely členské státy přijmout na 200 společných předpisů, neboť jen tak se daly odstranit bariéry bránící uskutečnění čtyř svobod v praxi.

Po pádu sovětské nadvlády ve střední a jižní Evropě se ukázala mimořádná přitažlivost EU pro národy tohoto regionu. Nesporné úspěchy EU co se týče blahobytu občanů a odstranění odvěkých nepřátelství způsobily, že dosažení členství v EU se stalo cílem téměř všech postkomunistických států. A summit EU v Kodani v roce 1993 jim tuto možnost výslovně nabídl. Zároveň stanovil tři podmínky pro členství, tzv. kodaňská kritéria: demokratické zřízení zachovávající lidská práva a vládu zákona s ochranou menšin, fungující tržní hospodářství schopné vydržet konkurenci na jednotném trhu EU a převzetí pravidel EU.

Postupné plnění těchto kritérií ze strany postkomunistických zemí zároveň automaticky znamenalo jejich vzájemné sbližování a tím posílení stability v Evropě.

Finsko, Rakousko a Švédsko se připojily k unii v roce 1995. Počet členů stoupl na patnáct a pokrýval většinu západní Evropy včetně východního Německa. Sedm států ve stejné době odbouralo pasové kontroly na svých hranicích. Státy Beneluxu, Francie, Německo, Portugalsko a Španělsko se staly prvními zeměmi schengenského prostoru.

Zároveň se podařilo dosáhnout průlomu v transatlantických vztazích. Při jednáních o liberalizaci obchodu bylo po několika neúspěšných jednáních dosaženo dohody mezi Evropským společenstvím a USA v Blair House v roce 1992. Oficiálně byl kompromis posvěcen podpisem závěrečné dohody v Marakeši v roce 1994, která formálně uzavřela Uruguayské kolo GATT a založila Světovou obchodní organizaci (WTO).

Amsterodamská smlouva z roku 1997, třetí novelizace Římské smlouvy, otevřela další možnosti spolupráce evropských zemí, reformovala instituce a posílila hlas sjednocené Evropy na mezinárodním poli. Velký důraz byl kladen na vytváření nových pracovních příležitostí a ochranu práv občanů unie. Ve stejném roce souhlasili představitelé členských států se zahájením přístupových rozhovorů s dalšími deseti zeměmi, mezi nimi byla také Česká republika. Formálně se členství otevřelo pro nováčky až po reformě pravidel pro hlasování Smlouvou z Nice v roce 2001, která byla v pořadí čtvrtou změnou Římské smlouvy.

Rok 1999 je významný tím, že prvních jedenáct členských států začalo používat euro pro obchodní a finanční transakce. Mince a bankovky byly dány do oběhu o tři roky později. Společná měna na prahu jednadvacátého století byla dalším hmatatelným impulsem pro chystané historicky první sjednocení starého kontinentu.

Internetové stránky

Předsedové Evropské komise

President Delors President Santer President Prodi  
Jacques Delors
(v úřadu 1985–1995)
francouzský socialista
Jacques Santer
(v úřadu 1995–1999)
lucemburský křesťanský konzervativec
Romano Prodi
(v úřadu 1999–2004)
italský liberální demokrat
 

Euromýty

„Evropská unie nám předepisuje, kolik můžeme vyprodukovat mléka nebo masa“

Toto tvrzení není pravdivé. Žádná členská země nemá stanoveno, jak vysoká může být její zemědělská produkce. Stanoví se pouze maximální limity pro produkci subvencovanou ze společného rozpočtu EU a národních rozpočtů. Důvodem je zabránit konkurenci rozpočtů vynakládaných na podporu zemědělců a financování prakticky neprodejné zemědělské nadprodukce z kapes daňových poplatníků EU.

Foto v úvodu článku: Nová měna EURO uvedená v roce 1999;
pramen: ec.europa.eu; (c) Evropské společenství, 1999.

Pramen fotografií předsedů EK: http://ec.europa.eu