SZ ČR PŘI EVROPSKÉ UNII

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

První rozšíření a další otřes (1970–1979)

V roce 1973 došlo k prvnímu rozšíření Společenství. K původní šestce se připojilo Dánsko, Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V sedmdesátých letech lze pozorovat první snahy o zavedení společné měny. Nebyly úspěšné, nicméně členské státy zavedly pravidla pro stabilizaci směnných kurzů. Byla vytvořena Evropská rada, která nahradila dosavadní praxi neformálních setkání hlav členských států. V roce 1979 proběhly první přímé volby do Evropského parlamentu, který měl stále rostoucí pravomoci. Dříve byli poslanci delegováni národními parlamenty.

Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku, výzdoba k 50. výročí prvního zasedání parlamentuPo čtvrté arabsko-izraelské válce země Středního východu prudce zvýšily cenu ropy určené pro evropské země. To způsobilo vážné a dlouhotrvající ekonomické problémy, vlivem kterých se ukázalo, že i když neexistují cla, společný trh není ještě zdaleka vybudován. Ukázalo se, že rozdíly v technických a jiných normách a standardech týkajících se výrobků v jednotlivých státech mohou být využity k protekcionismu stejně dobře jako již zrušená cla. Z tohoto poznání vyplynulo následující úsilí EHS o harmonizaci těchto předpisů s cílem odstranit jakékoliv překážky volného pohybu zboží

Důležitý projev solidarity představovalo zřízení Evropského fondu pro regionální rozvoj v roce 1975. Sloužil k přesunu finančních prostředků z bohatých regionů do méně rozvinutých oblastí, k budování nových komunikací a k vytváření atraktivního prostředí pro investory, kteří do regionů přinesli pracovní příležitosti. (Nyní tvoří prostředky na podporu rozvoje regionů třetinu rozpočtu Evropské unie.)

Štědrá podpora společné zemědělské politiky (v roce 1979 na ni bylo vynaloženo 75 % rozpočtu EU) vedla k problémům s nadvýrobou mléka, másla a hovězího masa.

V sedmdesátých letech Společenství zintenzívnilo boj proti znečištění životního prostředí a byla přijata řada společných norem na jeho ochranu. Byl přijat princip, podle kterého za znečištění platí jeho původce.

Přes ekonomické nesnáze a po zkušenostech s nesnadnou integrací nových členských států do evropských struktur pokračovaly snahy o reformu. Bylo zřejmé, že je nezbytná reforma v oblasti měnové unie, zahraniční a bezpečnostní spolupráce, společné obrany, rozsahu pravomocí Evropského parlamentu a ve způsobu hlasování v Radě ministrů. Potíže vznikly právě s rozhodnutím o dalším směřování Společenství, zda půjde o mezistátní organizaci, nebo nadnárodní útvar, který by byl částečně nezávislý na vládách členských států. Na řešení některých těchto otázek si Společenství muselo počkat ještě víc než deset let.

Internetové stránky

Předsedové Evropské komise

President Malfati President Mansholt President Ortoli President Jenkins
Franco Malfatti
(v úřadu 1970–1972),
italský křesťanský demokrat
Sicco Mansholt
(v úřadu 1972–1973),
nizozemský socialista
François-Xavier Ortoli
(v úřadu 1973–1977),
francouzský křesťanský demokrat
Roy Jenkins
(v úřadu 1977–1981),
britský socialista

Euromýty

„Označení domácích dortů etiketou o ingrediencích?“

K mýtům o jídle patří i nesprávně interpretovaná směrnice EU, podle které mají údajně být všechny domácí dorty označeny etiketou s výčtem použitých ingrediencí. Pravidlo se vztahuje pouze na produkty prodávané v supermarketu. Hlavním důvodem zavedení této směrnice je ochrana alergiků před zdravotními problémy. Směrnice se nevztahuje na potraviny prodávané v restauracích či v rychlých občerstveních. V těchto zařízeních se ukládá povinnost informovat spotřebitele jinak. Míru tohoto upozornění si každý členský stát upravuje sám.

(Pramen: Zastoupení Evropské komise v ČR, ec.europa.eu)

Foto v úvodu článku: Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku, výzdoba k 50. výročí prvního zasedání parlamentu;
pramen: Evropský parlament; (c) Evropský parlament, 2007

Pramen fotografií předsedů EK: http://ec.europa.eu