Základem byla myšlenka, že vzniku extremismu a nacionalismu vedoucích k nedůvěře, nenávisti a válkám mezi národy, lze předejít pouze zajištěním blahobytu a pocitu bezpečnosti občanů. Prvním krokem k tomu bylo zajištění výroby základního materiálu pro válku – oceli – v Německu a Francii pod společnou kontrolu 6 zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli založeného v roce 1952. Zakládající státy, zahrnující – kromě historických rivalů Německa a Francie – i Itálii, Belgii, Nizozemí a Lucembursko, si ale byly vědomy, že teprve trvalé odstranění obchodních bariér a zajištění rovného přístupu k surovinám a trhům může zajistit hospodářský růst a zároveň odstranit rizika vzájemných konfliktů. Proto pokračovaly v dalších jednáních a sbližování pozic. Hnacím motorem tohoto vývoje bylo francouzsko-německé usmíření a partnerství vytvořené a podporované hlavními politickými silami v obou zemích s cílem obrodit vztahy mezi vlastními občany. Jednání byla úspěšně završena v roce 1957, kdy uvedených šest zakládajících států podepsalo v Římě smlouvu ustanovující Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii – Euratom. Posláním EHS bylo vytvořit společný trh, zatímco posláním Euratomu bylo regulovat obchod se štěpným materiálem pro mírové účely a dohlížet na něj. Zrod Společenství byl poznamenán studenou válkou, neboť země zahrnuté do komunistického tábora neměly šanci se do společného trhu zapojit, a tak zůstala hospodářská a politická integrace zahájená Římskou smlouvou na dlouhá desetiletí omezena pouze na západní Evropu. V témže roce vypustil SSSR první družici Země ve snaze demonstrovat nadřazenost svého hospodářského systému nad tržním systémem.

Základem pro jednání o smlouvě byla Zpráva Spaakova výboru (její autor Paul-Henri Spaak je považován za jednoho ze zakladatelů Evropské unie). Dalšími byli Robert Schuman, Konrad Adenauer (viz obrázek pamětní medaile) a Jean Monnet, který se stal prvním předsedou Evropského společenství uhlí a oceli.

Všechna tři evropská společenství měla v roce 1957 před sebou ještě dlouhou cestu, než se proměnila v dnešní Evropskou unii.

Internetové stránky

• Evropský parlament
• Rada Evropské unie
• Evropská komise

Předseda Evropské komise

Walter Hallstein (v úřadu 1958–1967), německý křesťanský demokrat

Euromýty

Odpůrci evropské integrace používají občas argumenty, které patří do kategorie mýtů. Některé z těchto euromýtů uvádíme na pravou míru.

„Zakáže EU zabijačky?“ Mezi mýty o Evropské unii patří zákaz domácích porážek kvůli přísným hygienickým předpisům v unii. Členské státy EU jsou oprávněny povolit domácí porážku prasat, kuřat, králíků, ovcí a koz za předpokladu, že účelem porážky těchto zvířat je osobní spotřeba lidí, kteří přesně vědí, co konzumují. U masa prodávaného komerčním způsobem na trhu může spotřebitelům tuto jistotu poskytnout pouze porážka na jatkách, kde se dodržují unijní předpisy v oblasti hygieny a humánnosti. (Pramen: Zastoupení Evropské komise v ČR, ec.europa.eu)

---

Foto v úvodu článku: Podpis Římských smluv
pramen: http://ec.europa.eu; (c) 2002 Evropská komise/O. Lehner.

Pramen fotografie předsedy EK: http://ec.europa.eu