Prováděcí opatření tvoří naprostou většinu legislativy, kterou vytváří Evropská unie. Ročně běžně jde o tisíce předpisů, jež mají přímý dopad na každodenní život občanů a práci firem v široké řadě oblastí – od průmyslu a energetiky přes zemědělství a životní prostředí až například po ochranu spotřebitele. Přesto o speciální proceduře přijímání těchto prováděcích předpisů, takzvané komitologii, veřejnost běžně neslyší.

Nyní, po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, se pravidla komitologie výrazně změní. Dohody se podařilo dosáhnout po obtížném a dlouhém vyjednávání mezi členskými státy, Evropským parlamentem a Evropskou komisí až před koncem roku 2010. Dne 3. prosince se na ní shodli velvyslanci členských zemí na zasedání takzvaného Coreperu I a na posledním plenárním zasedání roku ji 15. prosince potvrdil i Parlament.

Nařízení zavádí nový mechanismus přijímání prováděcí evropské legislativy, předpokládaný Lisabonskou smlouvou. V souladu s novým zněním čl. 291 Smlouvy o fungování EU („SFEU“) tak schválené komitologické nařízení Rady a Parlamentu nahrazuje dosavadní komitologické rozhodnutí Rady (1999/468/ES, ve znění 2006/512/ES). Nařízení by mělo vstoupit v platnost k 1. březnu 2011.

Komitologie od slova Committee (výbor)

Nařízení upravuje několik postupů pro přijímání prováděcích předpisů (dva základní jsou poradní a přezkumný), přičemž současně stanoví kritéria pro výběr konkrétního postupu. Všechny postupy mají společnou základní fázi: návrh prováděcího předpisu je vždy nejprve projednán ve výboru složeného ze zástupců členských států.

Tomuto výboru předsedá zástupce Komise, která v případě prováděcích předpisů vystupuje v roli „zákonodárce“ (podobně jako vláda či ministerstva berou na sebe normotvornou úlohu při přijímání nařízení vlády a vyhlášek). Hlavním rozdílem mezi jednotlivými postupy je zjednodušeně řečeno míra, ve které musí při svém rozhodování Komise zohlednit stanoviska prezentovaná jednotlivými zástupci členských států.

Lisabonská proměna

Mezi nejzásadnější změny, které Lisabonská smlouva do stávajícího systému přinesla, patří zejména vyčlenění dosavadního regulativního postupu s kontrolou mimo rámec komitologie. Tento postup byl v souladu s čl. 290 SFEU převeden na tzv. delegované akty (akty v přenesené pravomoci). Delegované proto, že v jejich případě Komise skutečně nahrazuje roli zákonodárce (legislativu pouze neprovádí, legislativu de facto přijímá). Proto je v tomto případě (na rozdíl od komitologie podle článku 291 SFEU) kontrolována přímo Radou a Parlamentem coby zákonodárci a nikoli členskými státy.

Jakkoli pravidla pro přijímání delegovaných aktů vycházejí přímo z ustanovení Smlouvy o EU a Komise k němu vydala v prosinci roku 2009 vysvětlující prohlášení, nátlak ze strany Parlamentu vyvolal dodatečně potřebu schválit upřesňující společnou dohodu třech institucí („Common Understanding“). Obsahem dohody jsou především vzorové články, které budou vkládány do jednotlivých legislativních předpisů a které popisují postup pro přijímání těchto aktů. Dále pak návrh obsahuje ustanovení upravující jednotlivé detaily projednávání konkrétních návrhů mezi institucemi.

Pokud jde o novou komitologii, pak s ohledem na vypuštění role Rady ze systému komitologie jakožto kontrolního a přezkumného orgánu (srov. původní článek 202 Smlouvy o založení ES a dosavadní komitologické rozhodnutí) představuje projednání ve výboru klíčovou fázi přijímání prováděcích aktů. Radě se nicméně podařilo alespoň v případě přezkumného postupu zajistit dodatečnou kontrolu vytvořením odvolacího výboru. Tento bude svým složením odpovídat standardnímu výboru s tím, že by se měl scházet na vyšší, politické úrovni.

Změn doznal i okruh oblastí, na které se nařízení, potažmo jednotlivé procedury vztahují. Nejbouřivější jednávání byla vedena zejména v otázce přechodu speciálních hlasovacích postupů v oblasti společné obchodní politiky na standardní komitologické postupy tak, jak to navrhla Komise.

Proces přechodu na novou komitologii

Počátkem března 2011, kdy se nové komitologické nařízení stane účinným, se přijatá pravidla „rozlijí“ do všech oblastí práva EU. Komitoligické nařízení totiž předvídá tzv. automatickou adaptaci existujícího acquis na novou komitologii. Základní zásada zní: tam, kde legislativní akty odkazují na postupy upravené předchozím komitologickým rozhodnutím, budou od března 2011 tyto odkazy povinně interpretovány jako odkazy na nové komitologické postupy.

V případě delegovaných aktů je to jiné. Nový režim zásadně působí pouze pro futuro, tj. musí být vkládán do legislativních aktů přijímaných po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Odkazují-li legislativní akty přijaté před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost na regulativní postup s kontrolou, tyto odkazy jsou zachovány a zůstanou v platnosti, dokud příslušné legislativní akty nebudou odpovídajícím způsobem novelizovány.

Specifickou oblasti přitom představují ty legislativní akty, které v minulosti nebyly předmětem adaptace na regulativní postup s kontrolou. Jedním z předpokladů použití tohoto postupu totiž byla podmínka, aby zmocňující legislativní akt, byl přijat v rámci procedury spolurozhodování (po Lisabonské smlouvě řádný legislativní proces). Během následujících dvou let by tak mělo dojít ke case-by-case revizi v těch oblastech, kde Lisabonská smlouva nově řádný legislativní proces zavedla.

_{Foto: EK}