SZ ČR PŘI EVROPSKÉ UNII

česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Úvod k vnitřnímu trhu EU

Vnitřní trh je jádrem a největším úspěchem fungování Evropské unie od založení Evropských společenství, který umožňuje občanům členských států EU volně bydlet, cestovat, pracovat, podnikat, studovat či nakupovat po celém území Unie. Vnitřní trh EU je jednotným trhem zahrnujícím 27 členských států EU s více než půl miliardou spotřebitelů, na kterém se uplatňuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu a kde jsou vynucována pravidla pro ochranu hospodářské soutěže.

Řada svobod, které dnes Evropané využívají a jež považují za samozřejmou součást svého života, byla výsledkem dlouhého a postupného vývoje. Základy projektu vnitřního trhu byly položeny v roce 1957 Smlouvou  o Evropském hospodářském společenství (EHS), která si vytyčila za cíl odstranit celní bariéry mezi tehdy šesti zakládajícími státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Západní Německo) a zavést společné celní tarify pro zboží pocházející ze států mimo EHS. Tento cíl byl splněn 1. července 1968. 

V roce 1985 si Evropská komise vedená Jacquesem Delorsem stanovila ještě ambicióznější cíl zavést do sedmi let skutečně fungující jednotný trh a vytvořit tak rozsáhlou a silnou hospodářskou zónu. Kromě odbourávání bariér bylo přistoupeno i k vytváření nových harmonizovaných pravidel. Jednotný evropský akt, který tento cíl přetavil do právní podoby revizí zakládající  smlouvy o EHS zjednodušující proces přijímání nových pravidel, vstoupil v účinnost v červenci 1987. Jednotný trh se stal realitou od 1. ledna 1993.  K integraci vnitřního trhu přispívala ale nejenom změna právního základu fungování EU, ale rovněž rozhodovací činnost Evropského soudního dvora, který interpretoval zákládající smlouvy často ve prospěch volného pohybu (například legendární případ Cassis de Dijon).

Dalším milníkem bylo vytvoření hospodářské a měnové unie Maastrichtskou smlouvou z roku 1992. Amsterdamskou smlouvou z roku 1997 přijala do práva EU tzv. Schengenský systém, jehož smyslem je odstranění hraničních kontrol mezi zúčastněnými státy.

Dalšími klíčovými právními dokumenty byly směrnice o vysílání pracovníků z roku 1996 a směrnice o službách z roku 2006. Služby patří vzhledem ke své specifické povaze mezi sektory, kde řada bariér na vnitřním trhu přetrvává. Integrace trhu je v tomto případě obtížná, ale zvláště důležitá, neboť služby se podílí na přibližně dvou třetinách HDP i zaměstnanosti v EU.

Česká republika se stala součástí vnitřního trhu svým přistoupením k EU 1. května 2004; do schengenského prostoru bez hraničních kontrol vstoupila v závěru roku 2007, včetně letištních prostor pak 30. března 2008.

Výhody vnitřního trhu mohou vnímat Češi i ostatní Evropané ve svém každodenním životě využíváním možností velkého jednotného trhu, včetně např. dramaticky nižších cen mezinárodních telefonických hovorů a letenek  v porovnání se stavem před několika lety. Otevřené hranice a výhody pro spotřebitele však přinášejí i nové bezpečnostní výzvy  a tvrdší konkurenci pro domácí podniky. 

Současná Evropská komise vedená Josem Barrosem přikládá fungování vnitřního trhu velký význam. Dne 13. dubna 2011 vydala Komise klíčové sdělení po budoucnost vnitřního trhu – Akt o jednotném trhu, v němž vybrala 12 prioritních „hybných pák“ ke stimulaci růstu a posílení důvěry občanů ve vnitřní trh. Komise do záhlaví svého sdělení umístila ambiciózní heslo „společně pro nový růst“, které naznačuje, co je hlavním cílem tohoto sdělení – oživení hospodářského růstu a zaměstnanosti v EU za pomocí lepšího využití potenciálu, který nabízí jednotný trh 27 členských států EU. Vnitřní trh tak vstupuje do své další fáze rozvoje s ambicemi, jejichž naplnění může být v současné složité hospodářské i fiskální situaci v EU důležitější než kdy předtím.