česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

ČR ratifikovala úmluvu o mezinárodní ochraně dospělých

Kdy: 18.04.2012, Kde: Haag, Nizozemsko

Úmluva stanovuje pravidla pro ochranu psychicky i fyzicky nemocných, kteří mají bydliště v jiném státě.

Tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ČR

Dne 18. dubna 2012 byly v nizozemském Haagu uloženy ratifikační listiny České republiky k  úmluvě o mezinárodní ochraně dospělých osob. Úmluva tak pro Českou republiku vstoupí v účinnost 1. srpna 2012. Listiny uložil u Haagské konference mezinárodního práva soukromého Jaroslav Horák, velvyslanec ČR v Nizozemsku, za přítomnosti zástupců Ministerstva spravedlnosti ČR, do jehož působnosti předmětná úmluv spadá.

Haagská úmluva byla sjednána v roce 2000. Za Českou republiku ji podepsal 1. dubna 2009 ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Následně probíhal ratifikační proces, který byl nyní úspěšně završen.

Úmluva obsahuje normy mezinárodního práva soukromého, jimiž se řídí v mezinárodních situacích ochrana dospělých osob, které trpí poruchou, jež jim brání chránit své zájmy, ať již osobní nebo majetkové. Příkladem osoby, která by z pohledu Úmluvy měla být chráněna, může být např. mentálně postižený občan nebo občan trpící Alzheimerovou chorobou, který má obvyklé bydliště na území cizího smluvního státu (například občan ČR v Německu).

Potřeba mezinárodní ochrany dospělých osob považovaných v tomto smyslu za zranitelné v poslední době narůstá, a to zejména v souvislosti se zvyšující se migrací lidí do ciziny z osobních nebo pracovních důvodů. S prodlužováním délky průměrného života se zvyšuje výskyt nemocí doprovázejících stáří, jež mají za následek ztrátu nebo zhoršení osobních schopností. Tyto trendy se nevyhýbají ani České republice. Ministerstvo spravedlnosti proto bylo přesvědčeno, že je v zájmu České republiky a jejích občanů, aby se zapojila do mechanismu zavedeného Úmluvou, který by měl zajistit jednotná a přehledná pravidla pro řešení mezinárodních situací, v nichž se zranitelné dospělé osoby ocitnou. Podle nich by se např. mělo snadno zjistit:

  • který soud je příslušný ustanovit zranitelné osobě opatrovníka,
  • podle kterého práva by měl soud postupovat (mezinárodní situace má vztah k různým státům, a tedy potenciálně přichází v úvahu aplikace různých právních řádů),
  • zda a za jakých podmínek bude možné rozhodnutí soudu o ustanovení opatrovníka vydané v jednom smluvním státě uznat v jiném smluvním státě.

Úmluva dále zavádí jasná pravidla pro spolupráci orgánů smluvních stran za účelem zlepšení komunikace a předávání informací.

To je mechanismus, který se již osvědčil v dalších mezinárodních úmluvách a právních předpisech Evropské unie, zejména v oblasti ochrany dětí.

Aplikace Úmluvy nevyžaduje přijetí legislativních změn českého právního řádu. Její ustanovení jsou totiž přímo aplikovatelná a Úmluva bude mít ve smyslu čl. 10 Ústavy přednost před českými zákony – primárně před zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním. Úmluva neukládá smluvním stranám závazek upravovat ve svých právních řádech nové instituty, ale pouze předpokládá, že budou využívat institutů již vnitrostátně zavedených.

Foto: EK