Mezinárodním únosům dětí jedním z rodičů do zemí mimo EU, jejíž orgány nejsou schopny či ochotny řádně implementovat rozhodnutí místních orgánů a unesené děti nalézt a předat zpět jednomu z rodičů, bylo věnováno zasedání Rady ministrů spravedlnosti v pátek 25. února 2011 v Bruselu. Za ČR se jednání zúčastnil náměstek ministra spravedlnosti pro mezinárodní vztahy Marek Ženíšek.

Případy, kdy dochází k tzv. rodičovským únosům dětí jedním z rodičů do zemí, odkud není vždy jednoduché zajistit návrat dítěte, jsou stále velice častým jevem. Problematické jsou zejména ve vztahu ke státům, s nimiž nejsou uzavřeny příslušné mezinárodní smlouvy či jejichž orgány nedokáží či nechtějí přijmout účinná opatření k ochraně rodičovských práv. Jak vyplývá ze šetření z října 2010 provedeného na popud komisaře pro rozšíření a politiku sousedství Štefana Füleho ve vztahu k Egyptu, ambasády členských států EU v Káhiře evidují více než 40 případů, kdy děti ze smíšených svazků (zpravidla matka občanka EU a otec Egypťan) nejsou v péči matky, ačkoli je egyptské soudy do jejich péče svěřily.

Přestože ČR v současné době v Egyptě žádný podobný případ neregistruje, potýká se s podobnými problémy spojenými s liknavosti místních úřadů v řadě jiných států. Hledání účinného řešení by tak nemělo být omezeno pouze na Egypt, ale mělo by být zobecněno i ve vztahu k dalším státům.

ČR proto na zasedání ministrů uvedla, že je třeba zajistit plnou ochranu legitimních rodičovských práv evropských občanů a dětem zajistit právo na styk s oběma rodiči. Zdůraznila, že je třeba mít vždy na paměti, že v souladu s Úmluvou o právech dítěte a dalšími navazujícími mezinárodněprávními předpisy musí být zájem dítěte předním hlediskem při přijetí jakéhokoli opatření, které se dítěte dotýká.

Náměstek Ženíšek rovněž vyzval představitele EU a její členské státy, aby v těchto případech bylo postupováno solidárně a v úzké součinnosti. Při řešení konkrétního problematického případu by byla vhodná podpora dalších členských států či přímo orgánů Evropské unie, ať už formou písemnou či formou bilaterálních jednání. Neexistuje-li v daném třetím státě dostatečný legislativní rámec pro zajištění účinného výkonu rozhodnutí, členské státy a EU by měly nabídnout součinnost při jeho přípravě. Zkušenosti se spoluprací se třetími státy v oblasti ochrany práv dětí by měly být průběžně vyhodnocovány a následně zohledňovány v celkové politice Evropské unie vůči těmto státům, a to případně též mimo rámec rodinně-právní problematiky.  

_{Foto: EK}