Europoslanci si přejí ukončit přesuny do Štrasburku
05.04.2012
Evropský parlament se poprvé oficiálně postavil za ustavení jednoho sídla. Zrušením cest na schůze do Štrasburku by se ušetřilo až 250 milionů eur ročně.
Debata o ustanovení jednoho sídla EP probíhá v evropských kuloárech již nejméně deset let, avšak teprve v souvislosti s přetrvávající ekonomickou krizí dostává nový politický impuls. Každoměsíční stěhování administrativy EP - cca 3000 osob (poslanci, úředníci, asistenti) - z Bruselu do Štrasburku je nejen neefektivní z časového hlediska, ale je především velice finančně nákladné. A to je také v době, kdy všechny evropské země musejí přijímat rozsáhlá úsporná opatření, hlavním argumentem úsilí o ustanovení jednoho sídla EP, tedy přesunu veškeré administrativy ze Štrasburku a Lucemburku do Bruselu.
Nejde tady pouze o úspory související s pravidelným přesunem administrativy dvanáctkrát ročně do Štrasburku, ale i o úspory vyplývající z nutnosti udržovat a zabezpečovat štrasburské budovy EP o celkové výměře cca 340 000 metrů čtverečních, které bohužel nemají po zbytek roku jiné využití. A o jak velké úspory se zhruba jedná?
Na základě výsledků nezávislých analýz se často mluví o úsporách v řádu 200 – 250 milionů eur ročně (cca 16 % ročního rozpočtu EP) za předpokladu, že by se všechna plenární zasedání EP konala v Bruselu. V průběhu pětiletého volebního mandátu EP by se pak šlo o úsporu ve výši 1.2 miliardy EUR.
Jednoduchým výpočtem se dá tudíž dospět i k částce, vše jsou samozřejmě jen hrubé odhady, jakou úsporu by to znamenalo pro samotnou ČR. S ohledem na skutečnost, že se ČR podílí na rozpočtu EU, z kterého jsou placeny i výdaje související s přesunem EP do Štrasburku v rámci výdajů na administrativu, zhruba 1 %, potom jde o úsporu zhruba 12 milionů euro v pětiletém cyklu, tedy zhruba o 280 milionů Kč.
V samotném EP existuje silná podpora ustanovení jednoho sídla EP, ale ještě nikdy nebylo tak jasně a silně artikulováno jako v usnesení z 29. března 2012. Primárně se sice usnesení netýká jednoho sídla EP, ale příprav rozpočtu EP na rok 2013, přesto bylo v rámci tohoto usnesení schváleno i to, že „EP se domnívá, že pracovní místa EP by měla být omezena na jediné sídlo pro poslance a úředníky a vyzývá Radu, aby zohlednila žádosti, které EP a občané Unie již několikrát vyjádřili, co se týče potřeby stanovit jediné sídlo pro poslance a úředníky“. Usnesení mělo drtivou podporu napříč politickým spektrem EP a je dosti pravděpodobné, že ke stejnému cíli budou směřovat i první připravované iniciativy občanů EU.
Usnesení EP vystihuje současný začarovaný kruh. Na jedné straně by si samotný EP, občané ale i drtivá většina zemí přála tento stav co nejdříve ukončit při plném respektování důvodů, které k ustanovení tří sídel EP vedly v době jeho vzniku, na druhé straně se však Lucembursko a Francie nehodlají svého privilegovaného postavení za žádnou cenu vzdát. Toto jasně dokumentovaly v roce 2011, když podaly na EP žalobu k Soudnímu dvoru v souvislosti s jeho rozhodnutím snížit počet plenárních zasedáních ve Štrasburku v letech 2012 a 2013 z dvanácti, jak stanovuje Protokol 6 o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů EU tvořící součást primárního práva EU, na jedenáct. Toto soudní řízení probíhá a rozsudek je očekáván až v roce 2013.
K rozhodnutí o změně sídla EP není tedy zapotřebí nic menšího než souhlas všech zemí EU. Dosažení jednomyslnosti v této záležitosti je však zcela v nedohlednu. Silné vášně by vyvolaly již samotné pokusy o zařazení této problematiky na agendu jednání. Současně již nyní také zaznívají také skeptické hlasy upozorňující na to, že i kdyby se dohodu o jednom sídle podařilo přece jen s Francií a Lucemburskem nalézt, zcela jistě si tyto země dojednají určitou formu finančních kompenzací. Potom by pominul i hlavní argument pro ustanovení jednoho sídla, tedy úspora veřejných financí.
Další informace:
Foto: EP