česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Europoslanci si přejí ukončit přesuny do Štrasburku

Kdy: 29.03.2012, Kde: Brusel

Evropský parlament se poprvé oficiálně postavil za ustavení jednoho sídla. Zrušením cest na schůze do Štrasburku by se ušetřilo až 250 milionů eur ročně.

Debata o ustanovení jednoho sídla EP probíhá v evropských kuloárech již nejméně deset let, avšak teprve v souvislosti s přetrvávající ekonomickou krizí dostává nový politický impuls. Každoměsíční stěhování administrativy EP - cca 3000 osob (poslanci, úředníci, asistenti) - z Bruselu do Štrasburku je nejen neefektivní z časového hlediska, ale je především velice finančně nákladné. A to je také v době, kdy všechny evropské země musejí přijímat rozsáhlá úsporná opatření, hlavním argumentem úsilí o ustanovení jednoho sídla EP, tedy přesunu veškeré administrativy ze Štrasburku a Lucemburku do Bruselu.

Nejde tady pouze o úspory související s pravidelným přesunem administrativy dvanáctkrát ročně do Štrasburku, ale i o úspory vyplývající z nutnosti udržovat a zabezpečovat štrasburské budovy EP o celkové výměře cca 340 000 metrů čtverečních, které bohužel nemají po zbytek roku jiné využití. A o jak velké úspory se zhruba jedná?

Na základě výsledků nezávislých analýz se často mluví o úsporách v řádu 200 – 250 milionů eur ročně (cca 16 % ročního rozpočtu EP) za předpokladu, že by se všechna plenární zasedání EP konala v Bruselu. V průběhu pětiletého volebního mandátu EP by se pak šlo o úsporu ve výši 1.2 miliardy EUR.

Jednoduchým výpočtem se dá tudíž dospět i k částce, vše jsou samozřejmě jen hrubé odhady, jakou úsporu by to znamenalo pro samotnou ČR. S ohledem na skutečnost, že se ČR podílí na rozpočtu EU, z kterého jsou placeny i výdaje související s přesunem EP do Štrasburku v rámci výdajů na administrativu, zhruba 1 %, potom jde o úsporu zhruba 12 milionů euro v pětiletém cyklu, tedy zhruba o 280 milionů Kč.

V samotném EP existuje silná podpora ustanovení jednoho sídla EP, ale ještě nikdy nebylo tak jasně a silně artikulováno jako v usnesení z 29. března 2012. Primárně se sice usnesení netýká jednoho sídla EP, ale příprav rozpočtu EP na rok 2013, přesto bylo v rámci tohoto usnesení schváleno i to, že „EP se domnívá, že pracovní místa EP by měla být omezena na jediné sídlo pro poslance a úředníky a vyzývá Radu, aby zohlednila žádosti, které EP a občané Unie již několikrát vyjádřili, co se týče potřeby stanovit jediné sídlo pro poslance a úředníky“. Usnesení mělo drtivou podporu napříč politickým spektrem EP a je dosti pravděpodobné, že ke stejnému cíli budou směřovat i první připravované iniciativy občanů EU.

Usnesení EP vystihuje současný začarovaný kruh. Na jedné straně by si samotný EP, občané ale i drtivá většina zemí přála tento stav co nejdříve ukončit při plném respektování důvodů, které k ustanovení tří sídel EP vedly v době jeho vzniku, na druhé straně se však Lucembursko a Francie nehodlají svého privilegovaného postavení za žádnou cenu vzdát. Toto jasně dokumentovaly v roce 2011, když podaly na EP žalobu k Soudnímu dvoru v souvislosti s jeho rozhodnutím snížit počet plenárních zasedáních ve Štrasburku v letech 2012 a 2013 z dvanácti, jak stanovuje Protokol 6 o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů EU tvořící součást primárního práva EU, na jedenáct. Toto soudní řízení probíhá a rozsudek je očekáván až v roce 2013.

K rozhodnutí o změně sídla EP není tedy zapotřebí nic menšího než souhlas všech zemí EU. Dosažení jednomyslnosti v této záležitosti je však zcela v nedohlednu. Silné vášně by vyvolaly již samotné pokusy o zařazení této problematiky na agendu jednání. Současně již nyní také zaznívají také skeptické hlasy upozorňující na to, že i kdyby se dohodu o jednom sídle podařilo přece jen s Francií a Lucemburskem nalézt, zcela jistě si tyto země dojednají určitou formu finančních kompenzací. Potom by pominul i hlavní argument pro ustanovení jednoho sídla, tedy úspora veřejných financí.

Další informace:

Foto: EP