česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Podpora zemědělství – EU na křižovatce?

V těchto dnech a týdnech probíhá v Bruselu a Štrasburku nenápadná bitva o budoucnost evropského zemědělství.

Hlavní tři zákonodárné evropské instituce, tedy Rada EU zastupující členské státy, Evropský parlament a Evropská komise jednají za zavřenými dveřmi v rámci tzv. trialogů o legislativních návrzích, které určí pravidla pro evropské zemědělství na několik příštích let.

O co se konkrétně jedná? Po téměř 10 letech Evropská komise opět navrhla zásadní změny pravidel pro sektor zemědělství, včetně finančních podpor, na které EU ročně vynakládá zhruba 55 miliard EUR (cca 1,4 bilionu Kč). Hlavní část, asi 43 miliard EUR ročně, směřuje na přímé platby zemědělcům, které tvoří podporu jejich příjmů a kompenzují zvýšené výrobní náklady vzniklé v důsledku plnění evropských standardů. Dnes jsou vypláceny několika způsoby a mezi jednotlivými zeměmi existují zásadní rozdíly. Řada zemí evropské patnáctky vyplácí zemědělcům podpory podle toho, kolik peněz dostávali v minulosti, a jiné zase významnou část podpor stanovují podle toho, co zemědělci produkují nyní. V nových členských zemích naopak platí převážně plošné platby podle obhospodařovaných hektarů.

Změny navržené Evropskou komisí předpokládají: zavedení jednotného systému přímých plateb pro všechny státy EU, postupné vyrovnání plateb mezi zemědělci v jednotlivých regionech, podmínění části finančních prostředků dodržováním nových pravidel hospodaření, zásadní omezení plateb velkým podnikům, různé míry vazby podpor na produkci atd.

Není překvapením, že postoje všech tří institucí se v řadě oblastí rozcházejí, i když často je cíl společný. A samozřejmě rozličné pozice panují i uvnitř institucí. Společnými cíli jsou například rozvoj zemědělského sektoru, zvýšení zaměstnanosti na venkově, zlepšení příjmů zemědělců, zlepšení konkurenceschopnosti evropské produkce, zvýšení odolnosti zemědělského sektoru proti kolísání cen, ochrana životního prostředí či zvyšování podílu zemědělců na přidané hodnotě produkce. Je ovšem otázkou, do jaké míry se podaří, aby nová opatření k těmto cílům přispěla.

Příkladem může být takzvané „ozelenění“, což je soubor požadavků, kteří budou muset zemědělci plnit, aby měli nárok na plnou výši přímých plateb. Jedním z nich je podmínka, aby zemědělské podniky přestaly pěstovat plodiny na sedmi procentech výměry své orné půdy, která sice míří na zvýšení ochrany půdy a biodiverzity, ale zároveň by připravila zemědělce o příjmy z této výměry. Proto nyní instituce hledají nejlepší řešení, která by zajistila, že nová podoba evropské společné zemědělské politiky bude smysluplná, proveditelná v praxi, nepřipraví zemědělce o část příjmů a přitom zvýší úroveň plnění výše uvedených cílů. Podaří se jim to do konce června 2013, jak si předsevzaly?