česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Opravdu prohra v Bruselu?

Text dopisu šéfredaktorovi časopisu Respekt, jímž stálá představitelka ČR při EU Milena Vicenová reaguje na článek Prohra v Bruselu (Respekt, 8. března 2010).

Nechce se mi ani věřit, že by novinářka seriozního časopisu RESPEKT byla schopná napsat tak nevyvážený a jednostranně zaměřený článek, jako je Prohra v Bruselu (Respekt 7. 3. 2010). Nebudu se vyjadřovat ke spekulacím o mém odvolání. Článek redaktorky Šafaříkové však neprávem poškozuje práci skvělého týmu lidí na Stálém zastoupení České republiky při EU a hrubě zkresluje i výsledky mého působení v Bruselu. Žádám proto o zveřejnění mého stanoviska a doplnění chybějících informací.

Stejně jako ti, kteří byli osloveni přede mnou, jsem věděla, že pozice velvyslance ČR při EU je mimořádně těžká a odpovědná. Vím, že nepatřím mezi kariérní diplomaty, jejichž práce si hluboce vážím.

Do Bruselu jsem však neodcházela jako „úřednice s minimálními zkušenostmi v Bruselu“. Od roku 1998 jsem řídila přípravu na program SAPARD, v němž Česká republika z desíti kandidátských zemí bezkonkurenčně nejlépe čerpala finanční prostředky přidělené z rozpočtu EU. Vyjednávala jsem pomoc EU České republice po povodních v roce 2002. Zastupovala jsem Českou republiku v poradním sboru Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Během mého působení ve vládě na podzim roku 2006 jsem komisařce Mariann Fischer Boel na konferenci prezentovala náš pohled na budoucnost evropské zemědělské politiky a rozvoje venkova, ale také naše vinařství na jižní Moravě. Přispěla jsem tak k úspěšnému vyjednávání o reformě sektoru vína. V roce 2007 jsem řídila práci vyjednávacího týmu pro Národní strategický referenční rámec. Schválení tohoto oficiálního dokumentu pro období 2007 až 2013 umožnilo České republice čerpat finanční pomoc ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie ve výši 26,5 mld. eur.

Publikovala jsem desítky odborných článků, vystupovala jsem na nesčetně konferencích, kongresech a seminářích doma i ve světě. Za svou silnou stránku považuji komunikaci –mám velmi dobrou znalost angličtiny, francouzštiny a němčiny a mluvím španělsky a rusky.

Brzy po mém nástupu do funkce vedoucí Stálého zastoupení jsem na unijní úrovni prosadila požadavek odstranění víz pro cesty našich občanů do USA. Hlavní pozornost jsme ale věnovali dokonalé přípravě na první české předsednictví v Radě EU. Podstatnou část práce jsem musela odvést i mimo „hlavní scénu“, formou neformálních setkání s představiteli (politiky, diplomaty, úředníky) ostatních členských zemí EU či třetích zemí. Absolvovala jsem desítky prezentací, schůzek s představiteli nevládních organizací, profesních svazů, think-tanků, schůzek se zástupci evropských médií.

Od ledna do konce června 2009 se v Bruselu a v Lucemburku uskutečnilo na 2400 pracovních zasedáních a 38 sektorových rad. Osobně jsem řídila 33 celodenních zasedání výboru stálých zástupců – velvyslanců 27 členských států EU. Během našeho předsednictví proběhlo 405 řádných a 156 mimořádných videokonferencí mezi Prahou a Bruselem. Celkem přijelo z České republiky 86 návštěv na úrovni členů vlády a vyšší. Celý náš tým Stálého zastoupení – diplomaté, experti, sekretářky, šoféři – pracoval s obrovským nadšením. Spali jsme často tři hodiny denně. Noci jsme trávili u počítačů, na letišti, v jednacích sálech, s mobily u ucha. Radovali jsme se z úspěchu každého z nás, v Bruselu, doma i na našich ambasádách – ať už to bylo dojednání plánu na zmínění dopadu hospodářské a finanční krize (z něhož bude Česká republika čerpat 35 milionů eur na zásobníky plynu), ustavení Východního partnerství, prosazení summitu s prezidentem Obamou v Praze…Po pádu vlády na jaře 2009 muselo Stálé zastoupení v Bruselu sehrát důležitou roli stabilního a spolehlivého partnera jak pro bruselské instituce, tak pro nově jmenovanou vládu premiéra Fischera.

Výkon nás – diplomatů a úředníků Stálého zastoupení, byl hodnocen velmi kladně nejen v našich médiích. Naši práci ocenil i obávaný žurnalista Tony Barber v tak kritickém deníku, jakým jsou Financial Times. Výkon zastoupení vyzdvihl mimo jiné i bruselský think-tank CEPS, jehož zakladatele Petera Ludlowa přitom redaktorka Šafaříková sama cituje. Ten pocit, že jsme, přes všechny krize a turbulence, na Stálém zastoupení při předsednictví obstáli, nám už nikdo nevezme.

Ani po předsednictví jsme se nezastavili. Mou prioritou je co nejlépe využít našich zkušeností z předsednictví k úspěšnému prosazování zájmů České republiky. Stálé zastoupení výrazně „zeštíhlelo“ a změnila se jeho struktura. Pokračujeme v projektu Podnikatelé a legislativa, který jsem zahájila bezprostředně po mém příchodu na Stálé zastoupení Brusel. Již dva roky se pravidelně – každý měsíc, scházíme s našimi europoslanci a naše spolupráce se slibně rozvíjí. Důsledně vysvětluji českou pozici při jednáních o Evropské službě vnější činnosti. Bojuji za odstranění vízové povinnosti při cestách našich občanů do Kanady. Aktivně podporuji všechny kvalitní zájemce o práci v evropských institucích. Usiluji o to, aby diplomaté Stálého zastoupení veřejnost přesně a hlavně srozumitelně informovali, na čem pracujeme, co nového se připravuje, například na webových stránkách www.mzv.cz/eu.

Mám zato, vážený pane šéfredaktore, že tady v Bruselu poctivě a naplno hájím zájmy České republiky. Od RESPEKTu proto požaduji poctivé a pravdivé zhodnocení mé práce.  

Milena Vicenová

V Bruselu, 10. března 2010