Češi, kteří studují či pracují v jiných členských státech Evropské unie nebo tam jedou na dovolenou, by v dohledné době měli mít možnost se spolehnout, že pokud budou obviněni v trestním řízení a neovládají jazyk řízení, úřady jim musejí zajistit tlumočení a překlad podle jednotného standardu platného po celé EU.

Později by mohly následovat standardy pro další procesní práva, jako jsou právo na informace, právo na právní pomoc či právo na styk s konzulárními úřady. Je to díky horizontální úpravě procesních práv, jejíž projednávání se v současné době na evropské úrovni opět intenzivně rozbíhá. Opatření by se vztahovala jak na občany všech členských zemí EU, tak i na státní příslušníky třetích zemí.

Schválení příslušného předpisu, upravujícího standardy práv na překlad a tlumočení, již v takzvaném 1. čtení si totiž nyní vytkly za cíl členské státy vedené v tomto půlroce španělským předsednictvím. Záleží ovšem, jak se k vyjednávání postaví Evropský parlament. A další z institucí, Evropská komise, jakož i sama eurokomisařka pro justici, základní práva a občanství Viviane Redingová, zařadily garance práv podezřelých a obviněných v trestním řízení mezi své stěžejní priority.

Dlouhá cesta

Jako hlavní prioritu svého předsednictví v oblasti justice si pokrok v úpravě procesních práv vytyčilo už v uplynulém půlroce i Švédsko. Souhlasily s tím i ostatní členské státy, které na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci 23. října 2009 schválily v rámci takzvané obecné shody (general approach) tři iniciativy švédského předsednictví a Evropské komise z oblasti procesních práv v trestním řízení.

Tyto tři iniciativy předložilo Švédsko společně s Komisí na samém počátku svého předsednictví. Dne 1. července 2009 to byla roadmap, neboli cestovní mapa, za účelem posílení ochrany podezřelých a obviněných osob v trestním řízení. Ta vymezuje procesní práva, jejichž minimální standardy by měly být na unijní úrovni regulovány v dlouhodobém horizontu (například právo na informace, právo na právní pomoc, právo na styk s konzulárními úřady).

Komise na tento plán navázala 8. července 2009 návrhem rámcového rozhodnutí upravujícím první ze zamýšlených práv, tedy právo na překlad a tlumočení. To bylo zvoleno jako první z opatření, neboť z dlouholetých (a dosud neúspěšných) jednání o původním návrhu Komise o určitých procesních právech v trestním řízení z roku 2004 vyplynulo, že se jedná o nejméně kontroverzní právo, a že k tomuto tématu jsou již k dispozici široce dostupné informace, studie a statistická data. Švédské předsednictví pak zpracovalo návrh takzvané implementační rezoluce k tomuto rámcovému rozhodnutí. Jejím obsahem jsou nelegislativní opatření.

Jednání se soustředila hlavně na zajištění souladu jakékoliv případné unijní úpravy s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a s příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Důraz byl kladen na doprovodné přijímání praktických opatření a na řádné zavádění přijatých minimálních standardů na národní úrovni jednotlivými členskými státy.

Dopad Lisabonské smlouvy

Do projednávání však zasáhla Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost k 1. prosinci 2009. Ta totiž mění právní základ těch legislativních aktů, které nebyly formálně přijaty do 30. listopadu 2009. .Proto bylo nezbytné přepracovat původní návrh rámcového rozhodnutí do návrhu směrnice.

Ten byl nově vydán jako iniciativa skupiny členských států – Belgie, Estonska, Finska, Francie, Itálie, Lucemburska, Maďarska, Německa, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Španělska a Švédska. EU se dohodla, že text návrhu směrnice převezme znění, schválené členskými státy právě v obecném přístupu z října 2009. Jako takový se stal předmětem spolurozhodovací procedury s Evropským parlamentem.

Jednání s Parlamentem

Rada, vedená španělským předsednictvím, usiluje o rychlé a pragmatické schválení v takzvaném 1. čtení. Na rychlém schválení by mohli mít zájem i europoslanci. Evropský parlament, a zejména jeho Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), jsou totiž známy svým důrazem na posilování práv a svobod občanů. LIBE tradičně zdůrazňuje potřebu rovnováhy mezi represivními opatřeními v unijní legislativě a současném posílení procesních záruk jedince. Právě neexistence nástroje k ochraně procesních práv Parlament dlouhodobě kritizuje – například ve vztahu k evropskému zatýkacímu rozkazu, k výměně informací mezi orgány činnými v trestním řízení či k nástrojům sloužícím k zajištění majetku či důkazů.

Otázky, které mohou být v jednání mezi členskými státy a Parlamentem znovu otevřeny, se týkají hlavně míry faktického dosažení souladu směrnice s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Jde například o míru financování tlumočení a překladu ze strany státu. Klíčové bude, s jakými pozměňovacími návrhy případně poslanci přijdou. Kompromis dosažený v říjnu 2009 v Radě byl totiž poměrně křehký.

V případě, že jednání Rady, Parlamentu a Komise budou úspěšná a završí se již v 1. čtení, bude nová legislativní úprava znamenat praktický přínos pro české občany pobývající v jiných členských státech EU, například na dovolené či pokud tam studují nebo pracují. Ve všech členských státech Unie totiž budou mít zaručen dohodnutý základní standard práv na tlumočení a překlad.

Zároveň ale Lisabonská smlouva rozšiřuje kompetence Evropského soudního dvora, který bude moci zkoumat, zda členské státy směrnici řádně a ve stanovené prováděcí lhůtě (obvykle jde o 2 roky) převedly do svého právního řádu. V případě chybného plnění závazku pak mohou členské státy čelit i žalobám kvůli porušení smlouvy.

Kam dál?

V případě úspěchu u tlumočení a překladu mají šanci na pokrok i jednání o dalších procesních právech. Cesta k nim je stanovena právě ve schválené cestovní mapě (roadmap). Optimismus příznivců budí skutečnost, že garance práv podezřelých a obviněných v trestním řízení patří mezi hlavní priority nové Evropské komise i samé eurokomisařky pro justici, základní práva a občanství Viviane Redingové. Orientuje se při tom na právo na spravedlivý proces či na zajištění přijatelných podmínek výkonu vazby.

V ideálním případě tedy Evropská komise musí nejdřív předložit nejméně jeden legislativní návrh pro každé právo uvedené v cestovní mapě a Evropský parlament by musel podpořit i rychlejší proces přípravy. Účelem je další rozvoj společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii.