V červnu 1919 odjeli designovaný konzul a vyslané osazenstvo konzulátu do Sarajeva spolu se zařízením konzulátu. Cestovali ve čtyřech železničních vagonech (jeden osobní, dva kryté a jeden nekrytý nákladní vagon), jež byly připojeny k nemocničnímu vlaku vypravenému ministerstvem národní obrany.

Bezprostředně po příjezdu do Sarajeva 19.6.1919 začal konzulát 19.6.1919 úřadovat v provizorním sídle - jedné místnosti "České Besedy" na Koševu. Záhy však byl sjednán pro sídlo konzulátu a služební byt konzula nájem pěti místností ve zvýšeném přízemí skladiště Zemské banky, v Ćukovića ul. 9, kde se začalo úřadovat od 1.8.1919.

Dům byl ve vlastnictví starosty Sarajeva Sokrata Petroviče, ale dlouhá léta byl pronajat zemské bance, která část místností uvolnila konzulátu. Nabídka sarajevského starosty československému ministerstvu zahraničí na pronájem celé budovy nebyla realizována pro rezervovaný postoj přednosty konzulátu.

Teprve 15. září 1919 bylo usnesením ministerské rady (realizovaným výnosem MZV z 24.11.1919) schváleno zřízení československého konzulátu v Sarajevu (formálně o schválení požádalo MZV ministerskou radu až 25.6.1919, tedy až po vyslání konzula Matějčka.

Nové sídlo podle výběru konzula Matějčka nalezl úřad hned od ledna následujícího roku 1920. V třípatrovém domě (s nájmem 12000 Din. ročně od 1.1.1920, od 1.1.1922 nájmem 60000 Din. ročně, od 1.1.1923 za 108000 Din. ročně, od 1.1.1924 za 120000 Din. ročně) na adrese Careva ul. 26 sídlil konzulát až do 30.9.1924.

Pronajatý dům na nábřeží majitele Avrama H. Mošo Altavac ve zdobném secesním slohu byl postaven v letech 1914-1919 jako zubní ordinace stomatologa MUDr. P. Oreskoviće. Oficiálním začátkem úřadování v jeho zdech se stal 6. leden 1920, kdy bylo zařízeno první i druhé poschodí. Každé poschodí domu čítalo po třech místnostech s předsíní. Krám v přízemí chtěl konzul i přes četné nabídky pronájmů ponechat pro případné rozšíření úřadu o obchodní oddělení. Krátce po nastěhování a konsolidaci úřadu byl 2.3.1920 stávající konzul - "zakladatel" Matějček ústředím přeložen jako přednosta generálního konzulátu v Bělehradu.

Teritoriální působnost konzulátu byla zakládacími usneseními (usnesením ministerské rady z 15.9.1919, výnosem MZV z 24.11.1919) stanovena pro Bosnu a Hercegovinu. Později došlo k rozšířením teritoria, a to:

• výnosem MZV z 15.11.1921 o Černou Horu

• výnosem MZV ze dne 9.2.1925 s platností od 1.4.1925 o velkožupanáty dubrovnický a kotorský (Jižní Dalmácie), a to v souvislosti se zrušením konzulátu ve Splitu.

• v roce 1938 přibyla rovněž konzulární agenda v obvodu zrušeného honorárního konzulátu v Dubrovníku.

Souhrnně je od začátku 30. let v soudobých přehledech označován obvod konzulátu jako Bánovina drinská.

Úřad konzula v Sarajevu převzal 1.4.1920 Jindřich Andrial, který byl 14.7.1922 přeložen do výše zmiňovaného Splitu jako prozatímní správce konzulátu. Jeho nástupcem se provizorně od 14.7.1922 do října téhož roku stal Stanislav Velhartický, který byl jmenován konzulem 21.10.1922.

V době jeho úřadování se konzulát v roce 1924 opět, tentokrát již naposledy, přestěhoval, a to do Jeftanovićova paláce v ul. Alexandrova 68¨(viz foto). Ve druhém patře paláce sídlil úřad v celkem čtyřech úředních místnostech se dvěma předsíněmi a v dalších pěti pokojích s příslušenstvím se nacházel byt konzula. Na této adrese (s nájmem 48000 Din. ročně) úřadoval konzulát od 1.10.1924 až do svého zrušení 28.2.1939.

Velhartického nástupcem se stal v době od 1.11.1928 do 31.7.1934 JUDr. Bedřich Nechutný. Posledním československým konzulem v Sarajevu byl od 1.8.1934 do 28.2.1939 Otakar Tichý. Na základě rozhodnutí prezidia ministerské rady z 30. listopadu 1938 bylo rozhodnuto o zastavení činnosti konzulátu v Sarajevu s koncem února 1939.

Konzul Tichý adresoval 12. ledna 1939 ústředí žádost o revizi rozhodnutí o uzavření konzulátu dopisem, v němž mj. zaznělo:

"Rušíme-li tyto konzuláty, dáváme tím vlastně znát, že pokládáme za definitivní to, co jsme v září 1938 utrpěli, a že se vzdáváme všeho. Ani jeden člověk na světě zajisté dnes není názoru, že je vývoj událostí v Evropě skončen. Naopak, vše nasvědčuje tomu, že věci v Evropě jsou teprve ve stadiu rozvoje. Nemusíme všechny ztráty z minulého roku pokládat za definitivní pro všechny časy… Zpráva o zrušení konzulátu v Sarajevu a ve Skopje vyvolala zde efekt pro nás jak jen možná nepříznivý. Celý svět se zde teď domnívá, že jsme se už nadobro zhroutili, že jsme na tom tak uboze, že přiznáváme, že už ani nic nejsme".

Stanovisko ministerstva nicméně zůstalo neměnné. Dne 26. února 1939 opustil se svým majetkem Sarajevo konzul Tichý, který na místě zanechal kvůli problémům s dopravou aktuárského tajemníka Adolfa Hejhala a podúředníka Čeňka Kováříka, kteří naložili v prvních březnových dnech zbytek majetku konzulátu a odcestovali do Prahy.

Oficiálně převzal 1.3.1939 agendu zrušeného konzulátu v Sarajevu generální konzulát v Záhřebu. Již po dvou týdnech však okleštěné Česko-Slovensko přestalo existovat.

Zdroj: Archiv MZV ČR