Konzulát Československé republiky v Sarajevě
Zpráva o návštěvě čs. kolonií v Bosně
Sarajevo, 27. července 1921.

Úvod: Podepsaný podnikl ve dnech 16. až 24. června t.r. v průvodu oficiala Šmída okružní cestu po Bosně, aby vstoupil ve styk s čs. koloniemi a zdejšími okrskovými i krajskými úřady.

Nejdůležitější otázky jako otázka pensistů, stát. občanství a v neposlední míře i situace politická, nedovolily návštěvu kolonií absolutně dříve než v měsíci březnu t.r.

Tu však se postavila v cestu otázka přeložení obch. attaché p. Rydvala a s ní související přidělení místokonsula p. Velhartického, konečně též změny v personálu pomocném, takže mohlo dojíti k informačnímu zájezdu teprve ve dnech shora zmíněných.

Cestu podnikl jsem z důvodů informačních a též proto, abych dodal našim koloniím morální podpory.

Přibral jsem proto býv. legionářského důstojníka /nynějšího oficiála p. Šmída/ ve vojenské uniformě a ohlásil svůj zájezd ve vší formě předsedovi vlády a zdejšímu tisku.

Cesta: Dne 10. června přijel jsem do Travniku, kde jsem byl očekáván presidentem krajského soudu p. Kazimourem a krajany z Travniku a nejbližšího okolí. Odpoledne konal jsem schůzi s krajany a docílil toho, že bude v Travniku založen spolek čs. příslušníků bez rozdílu národnosti, jehož předsedou bude pravděpodobně krajan, president kraj. Soudu, p. Kazimour, muž pro své vzácné osobní kvality a vzdělání všeobecné vážnosti a úcty požívající.

Dopoledne příštího dne bylo věnováno stížnostem a přáním jednotlivých krajanů a návštěvám u kraj. náčelníka, okresního hejtmana a presidenta kraj. soudu.

Na nádraží vyprovodili podepsaného hodnostáři, o nichž byla právě zmínka a přečetní krajané.

Téhož dne tj. 17. června stihl jsem do Jajců, kdež jsem byl očekáván dělnictvem a úřednictvem Elektro-Bosny /tj. býv. Bosnische Elektricitätsgesselschaft in Jajce, kapital Dynamit-Nobel Bratislava/.

Úřadoval jsem v továrně a vyslechl event. vyřídil četná přání dělnictva i úřednictva, z nichž je většina národnosti německé.

Návštěva moje měla ten hlavní úspěch, že měli naši němečtí krajané příležitost k přesvědčení, že je stát náš státem demokratickým měřícím stejným loktem bez rozdílu na víru a národnosti.

Většina úředníků se předplatí na "Prager Presse", jež byla svého času bez přečtení vrácena.

Z Jajců jsem odjel druhého rána do Banja-Luky, kdež jsem byl uvítán přímo okázale. V hotelu Bosna byl mi vykázán salon, v němž bydlívali rakouští arcivévodové a večer uspořádán posádkovou hudbou koncert, mající na programu většinou české skladatele.

Orchestr sestávající se ze samých Čechů dirigoval náš krajan p. Majer, kapelník posádkové hudby, ze své vůle vlastní a na přání p. divisionáře.

Návštěvy jsem učinil krajskému náčelníkovi, církevním hodnostářům tj. metropolitovi, biskupu i muftimu, divisionáři a jeho náčelníku generálního štábu, finančnímu řediteli, přednostovi kraj. soudu, stát. návladnímu a starostovi města.

Dopoledne dne 19. června věnováno bylo opět stížnostem a přáním krajanů.

Téhož dne odjel jsem do Prijedoru byv vyprovozen na nádraží b.h. hodnostáři a krajany a obdarován četnými kyticemi od dětí našich spoluobčanů.

V Prijedoru mě uvítal okresní hejtman a krajané z místa a okolí.

Téhož dne večer měl jsem schůzi v Čes. Besedě a následující odpoledne odejel jsem doprovázen na nádraží četným úřednictvem v Prijedoru a krajany do Sunje, odkudž jsem po přenocování pokračoval ve své cestě do Derventy.

Zde jsem opět byl přítomen slavnostní schůzi v České Besedě a vyřizoval jsem pak četné dotazy povahy všeobecné a specielní.

Druhý den dopoledne byl věnován návštěvě okresního hejtmana a odjezdu do dalšího místa tj. Usory.

V Usoře jsem se dožil příjemného překvapení: české školy.

Zde byla opět schůze a vyřizování dotazů a po přenocování vedla cesta k poslednímu místu zájezdu tj. Tuzle.

Zde byla konána opět schůze krajanů a návštěvy u krajského náčelníka, okresních hejtmanů, místního velitele, starosty města a konečně u předsedy kraj. soudu a státního zástupce.

Druhého dne tj. 24. června nastoupil jsem konečně cestu do Sarajeva, kamž jsem stihl o 11 hodině večerní.

Těžko by bylo věru vylíčiti dojem, jejž jsem měl ze srdečného přijetí krajanů jejž jsem si odnesl z rozhovoru se zástupci b.h.úřadů.

Přijetí a spoutání nadšení mě utvrdilo v přesvědčení, že moje návštěva přišla v čas a že byla skutečnou mravní oporou pro naše krajany a důkazem pro úřady zdejší, že za našimi lidmi někdo stojí.

O účelu své cesty, cílech kolonií o jich soustavě a duchu, který je má ovládati a o poměru konsulátu ke krajanům a obráceně, o poměru krajanů ke zdejším úřadům a Jihoslovanským občanům promluvil jsem na každé schůzi, při čemž jsem ovšem přizpůsobil svou řeč místním poměrům a okolnostem.

Jakožto tyto řeči obsahují mnoho podstatního pro předmětný referát přikládám jejich hlavní myšlenky ve formě apostrofy všeobecné. /příl.I/.-

Dojmy z cesty: Všechny České Besedy, jež jsem navštívil, mají vzhled tak jako u nás - dle pracovníků, kteří v nich vedou hlavní ton a skutečně pracují.

Nejlepší Beseda, již bych postavil za vzor nejen Besedám v Bosně, nýbrž i čs. spolkům v celém království je v Usoře u Doboje.

Většina členů jsou zaměstnanci tamního cukrovaru. Místnosti Besedy nalézají se v hotelu, jehož majitelem je řed. cukrovaru - náš krajan - p. Špinka a nájemcem hotelu rovněž Čech bodrý a jadrný hostinský.

Beseda má pěknou čítárnu a knihovnu a v prvém patře - školní učebnu.

Školní lavice atd. vše to opatřili členové z vlastních prostředků, k velkému obdivu celého okolí.

Veškero členstvo dělá dojem uvědomělých a pokrokových lidí, s nimiž, jak doufám, docílí konsulát pěkných výsledků.

Jedním z prvých bude snad v brzké době zřízení školy s vyučovacím jazykem srbsko-chorvatským, avšak s českým učitelem, který bude vyučovati 6-8 hodin týdně češtině a dějinám nár. československého.

Dalším cenným momentem je rostoucí vliv této Besedy na českou vesnici Vranduk /pošta Kotorsko/, která se začíná probouzeti.

Vesnice, jež čítá 20 stavení a okolo 200 duší, obydlena je sedláky, kteří se sem přistěhovali před 30 lety z Volyňské guber. a Moravy.

Sedláci jsou zámožní a mají polnosti v rozměře 60 - 120 dunumů tj. 6 - 12 ha.

I v této vsi by bylo potřebí českého učitele /30 škol. dítek/, novin, knih o hnutí osvobozeneckém, o vlasti atd.

Ostatně píši v této věci oddělení zpravodajskému, obchodní-prům.komorám /mlýn, hospodářské stroje/ atd.

Hned za Usoru zařadil bych Zenicu a vedle ní Tuzlu a Banjaluku.

Zenica má velmi pěknou knihovnu a sestává ze členů již starších a vážnějších.

V Banjaluce je Beseda sice pěkná, avšak všecky známky nasvědčují, že se ocitá v jakési dekadenci a jedině od agilního jednatele p. Císaře /drogisty/, bratra os. tajemníka p. presidenta a jeho nerozlučného druha p. Jungwirta lze očekávati, že ochabující život tohoto kvetoucího spolku svojí prací oživí.

Tuzlanská Beseda má velmi mnoho členů a koná střídavě schůze v Tuzle a Krece, avšak jak se zdá, nemá předseda spolku náležité autority.

Předseda - tuzlanský advokát a soudní rada v pensi p. Mikula, již častěji způsobil konsulátu hořkou chvíli. Jednou to byl článek v Nár. listech, kde způsobem "konfusionsmajera" pobouřil veřejnost o zákonech in puncto stát. občanství, jež v král. S.H.S. v takovém znění nikdy vydány nebyly a také nebudou. Podruhé alarmoval min. věcí zahraničních žádostí za převzetí úředníků salinek v Krece. Ministerstvo učinilo dotaz na veřejné práce atd.atd.

Dokud jsem p. Mikula neznal, myslel jsem, že se tu jedná o některého z neuznaných kandidátů křesla konsulského. Když jsem pak viděl před sebou dvojníka nebožtíka "zkušebáka" Hrona a slyšel jsem v celé Tuzle, že p. Mikala je jednou z nejznámějších figurek Tuzly, změnilo se mé dřívější mínění v soucit.

P. Mikula má pokud se týče povahy a charakteru dobré jméno a jak jsem viděl, o Besedu se skutečně stará.

Schází mu však úplně podmínky k potřebné representaci a k získání skutečného respektu.

Zbývající kroužky Čech t.j. Beseda v Prijedoru a Derventě začínají teprve žíti a mám dojem, že budou prosperovati. Tyto oba kroužky mají zvýšenou důležitost tou okolností, že v jejich okolí existují dosud selské kolonie.

V obvodu Prijedoru jsou to vesnice Puharska, Ćereci, Crna Dolina, Brezičani, Ćirkinpolje a Kozarac.

Sedláci - 75 rodin - žijí tu mezi Srby a Muslimany a jsou většinou z kraje Uhersko-brodského neb Uhersko-hradištského.

Pro svoji klerikální orientaci, jež jde směrem chorvatsko austriáckým jsou neoblíbení.

Hospodaření se přizpůsobilo primitivním způsobům obyvatelstva zdejšího, seje se rukou.

I zde by bylo potřebí většího mlýna na pohon motorový, hospodářského sdružování atd.

Poměr mezi Besedou v Prijedoře a těmito sedláky není dosud příliš přátelský a upomíná svými příčinami /náboženství/ s charakterem na poměr Moravanů vůči Čechům před 30 - 40 léty.

K zlepšení tohoto poměru může přispěti jedině činnost osvětová - hlavně ve směru hospodářském.

Analogický stav je pokud se týče Derventy a selských kolonií Nová Ves a Mačino Brdo.

Život těchto kolonií nemohl jsem bohužel blíže seznati, ježto panující povodeň strhala všechny mosty a zabránila tak tamějším delegátům, aby se dostavili do Derventy.

Z tohoto důvodu požádal jsem našeho krajana p. Kubelku, aby mi laskavě podal bližší zprávy o stavu a životě jmenovaných kolonií.

Obě české vesnice leží v okresu Prnjavorském.

V okresu samém je pestrá směsice kolonistů všech národností býv. Rakouska - asi 20.000 duší.

Nová ves leží 31 km severně od Prnjavora. Osadníci celkem 23 rodiny přišli sem z Žitomiřské gubernije v r. 1894.

Dnes čítá tato ves 35 rodin se 196 obyvateli - vesměs Čechy.

Při nasídlení dostala každá rodina 100 dunumů /10 ha/ pozemků. Dále pokračuje referát p. Kubelky takto:

"Půda je velice chudá i neúrodná, vyžaduje úsilné práce i racionálního vzdělávání, aby v dobrých letech dala holou výživu; je železná vůle i včelí píle českého rolníka byla sto, z neplodného lesa i bažin učiniti role, které, ač méněcenné přece zasluhují obdivu. V mnohých případech jsou parcely roztroušené i mezi sebou značně vzdálené, což značně stěžuje využitkování, v jiných případech vzdálenost i neschůdné komunikace naprosto vylučují vzdělávání.

Práva servitutu v lesích nemají, rovněž tak žádná pastviska. Poslední zvláště citelné poškozuje jejich zájmy, neboť znemožňuje větší chov dobyta, který jest při zdejších poměrech přece jen základ blahobytu každého rolníka. Při tom mi je ještě podotknouti, že dělením se pozemky připadající jednotlivým rodinám značně zmenšily, takže mnohé dnes nemají více než 30 - 50 dumunů. Že při těchto poměrech ten lid jen bídně živoří, je na bíledni.

Školu v Bos. Kobaši, /3 km vzdáleno/ navštěvuje celkem asi 50 dítek. Myslím, že by tu velice prospěla jedna učitelská síla mocná jazyka českého, neboť všichni upadají ponenáhle nacionálně v agonii. Mnozí ani země České nepoznali rodíce se v Rusku neb zde, národní sebevědomí i hrdost sebou asi nepřinesli i dlouhý pobyt zde také inklinoval, že chudoba i nedostatky inklinovali na vývoj, netřeba podotýkati, konečně i válka světová, to málo českého rázu i odvahy setřela; známo je, jak je s Čechy nakládáno. Neujme-li se jich záchranná ruka, budou příští generace jenom jménem připomínati, že kdysi patřili národu Českému. Nejsmutnější je ten fakt, že skoro všichni, ne samo že nejsou dobrými Čechy, jsou velmi vlažnými Slovany.

V těch samých poměrech jako Nová ves, nachází se i druhá kolonije, Mačino Brdo. V letech 1894-95 přišlo 56? Rodin z Volyňska a několik z Moravy. Dnes je tu asi 45 rodin českých s? obyvateli, mimo několika polských osadníků. Leží 3 km severozápadně od Prnjavora i přiškoleni jsou sem. Tytéž neutěšené poměry jako v Nové Vsi, nedovolují těmto zdatným, velice pilným i střízlivým rolníkům by se aspoň poněkud vyšvihli, jako například kolonisti Němci neb Maďaři.

Před krátkým časem je v Mačině Brdě zřízena Česká Beseda což málo z letargie probudilo, i Sokol se podaří zříditi, ale učitel Čech by zde prokázal služby neocenitelné.

Mimo tyto Čechy máme v okrese asi 10 rodin podkarpatských Rusů, okolí Marmaroš Sigetu. Tyto jsou roztroušeny po celém okrese, mezi Poláky i Rusíny.

Všichni Krajané se velice těší na Váš příchod, i já se klidně postarám o to, by se na určitém místě, dle Vašeho programu shromáždili. Taktéž povoz i vše ostatní co Vám potřebno, obstarám. Dovoluji si podotknouti, že jsem od 11.-20./8. vázán odvody.

Náš krajan p. Kubečka je velmi sympatický a skromný pracovník, který se t.č. nalézá ve službách zdejší vojenské správy /intendantský oddíl/ a je přidělen službou okresu Prnjavorskému.

Bylo by záhodno, aby byl p. Kubelkovi vysloven dík se strany naší vlády a dodáno mu tím způsobem vzpruhy v jeho další činorodé práci.

Úvaha významu naší emigrace: Dříve než bude možno tuto otázku zodpověděti, nutno si ujasniti směr naší zahraniční politiky.

Počítáme li s faktem, že nám má západ poskytnouti bod opěrný a východ /k němuž počítám i Jugoslávii/ terrain pro tvoření na poli kultury a civilisace, pak možno tvrditi, že mají naše emigrace pro nás význam prvotřídní.

Jdeme-li ze stanoviska nevměšování se ve vnitřní záležitosti Jugoslávie, pak je pro nás dán příkaz absolutní nestrannosti vůči všem politickým stranám jejich území.

Ježto je pak v praxi politické zásada plné neutrality neproveditelná a sympatie vůči té které straně politické nedají se komandovati, nastal pro zahraniční politiku naší risiko hry na burse, tj. spekulovati se chancemi strany, která dá více.

Sympatie naše stály většinou na straně demokratů, o nichž se myslilo, že vyjdou z voleb v ohromné většině.

Organisační neschopnost a nedostatek smyslu pro reálnost u této strany, bídná administrativa atd. to vše způsobilo, že jsme pojednou stanuli před situací nesmírně těžkou - stanuli jsme před alternativou dvou bloků - pro ústavu a proti ní.

Pro nás jako Slovany je samozřejmo, že si přejeme ústavy, jež je sama v sobě krokem ke konsolidaci sesterského státu.

Jako lidé vyšší kultury a civilisace, jako stát se silnou socialistickou většinou, nemůžeme však stát nepřátelsky vůči těm, kdož chtějí revisi ústavy ve své podstatě konservativní.

Máme-li pak ne mysli hlavní moment tj. nedostatečnou administrativu a proto téměř nemožnost provedení centralisace tak, jak si ji nová ústava představuje musíme dojíti k závěru, že můžeme sice s tímto státem jakékoliv smlouvy uzavírati, avšak provedení jich nemůžeme očekávati pro nedostatek administrativy a nevyspělost politických stran.

Z toho pro nás vyplývá politika vyčkávací s vědomím, že nám nemůže ani jedna z politických stran zdejších pomoci, nýbrž že si musíme hledati a vychovávati spolupracovníky sami.

Tito spolupracovníci jsou naše kolonie.

Péče o ně, byla dosud se strany naší vlády - jak v politickém tak v hospodářském a kulturním směru - téměř minimální.

První kardinální chybou bylo, že nebylo šikovným způsobem odmítnuto aktivní volební právo, propůjčené Slovanům, kteří nebyli státní občané království S.H.S.

Toto volební právo vyneslo nám Janečku, Radićova a plno hlasů pro komunisty.

Naši příslušníci vrženi byli do různých politických táborů a bohužel velkým dílem do takových, jež nepožívají zrovna velikých sympatií u většiny Jihoslovanů, kteří ve své politické výchově stojí dosud hodně daleko za námi a mají proto málo objektivního kriticismu.

Nedostatek interesu se strany naší vlády a pozdní zřizování konsulátu mělo za následek vynoření se různých místních veličin čs. spolku, které chápaly zájmy našeho státu se stanoviska provinciálního - a vlastní kapsy.

Následkem návratu agilnějších pracovníků do naší vlasti ztenčil se značně počet idealistů práce a právě ti, kteří se nemohli pro množství másla na hlavě hřáti na slunci naši svobody, stali se přes noc Čechoslováky a udávali často tón v českých spolcích.

Na takových lidech ležela pak zodpovědnost za zdárný rozkvět slovanské vzájemnosti.

S druhé strany - u nás - pustili tuto vzájemnost velmi často lidé, kteří znali Jihoslávii jen z lázní, banketů a čítanek a plavali v bezedném moři škytavých výlevů sentimentality.

Naše styky vzájemné vyvinuly se pak v mnohých případech ve styky růžových nálad při desertu, hochštaplerů s hochštaplery, nicek s nulami a tak se stalo, že seriosní Jihoslované hrozili se " Čechoslováků", jež dříve považovali za státníky a politické vůdce prvního řádu.

Chyby tyto odnášeli naši krajané, kteří se pak postupně stěhovali ze státu, kde neměli ochrany a povzbuzení. Ti, kdož zůstali, ztratili chuť ku další práci, zaměstnáni jsouce s dostatek zápasem o existenci, kvůli níž zde zůstali.

Jak s uvedeného vidno, tvoří péče o kolonie jednu z nejdůležitějších úloh konsulátu.

Předpokládáme-li náležité vypravení konsulátu potřebným personálem, pak bych rozdělil činnost konsulátu v tomto směru na dvojí hlavní akce i: evidence čs. příslušníků, statistika dle povolání, čs. spolky, jich činnost, přání a potřeby - tj. akce zjišťovací - a iniciativní akce tj. fedrování našeho elementu radou a skutkem, využitkování jeho zkušenosti, dostávání vzpruhy atd. Má-li býti tato iniciativní činnost plodná, musí býti zajištěna akce prvně zmíněná - zkrátka konsulát nesmí býti "ouřadem", nýbrž vůdcem, iniciatorem a povzbuzovatelem.

Aby mohl tuto úlohu konati, k tomu patří nejen personálo in quantitate ac qualitate nýbrž i podpora ministerstva zahraničních věcí.

K účinné podpoře patří ovšem řádná organisace ústředí, avšak otázka tato nespadá do tohoto referátu. Přes to však si dovoluji podotknouti, že event. Chyby ústředí v organisaci a výběru osob, platí draze celé desítky konsulátů na rychlost vyřizování návrhu v zájmu své autority odkázaných.

Aby mohlo býti národní sebevědomí našich příslušníků síleno k tomu je potřebí těchto prostředků:

1/ Filmu 2/Knih 3/časopis 4/Podpory peněžní. Máme-li pak na mysli, že filmovými ukázkami z našeho národního a hospodářského života propagujeme zároveň mezi lidem zdejším zařízení a pokročilý národohospodářský rozkvět státu našeho, že dodávkou knih a časopisů vzbuzujeme interes o český jazyk i u kruhu zdejších, že podporou peněžní /zejména u selských kolonií/ tvoříme zájmové a penetrační posice, pak můžeme tvrditi, že taková práce naše odpovídá plně reálnému chápání slovanské vzájemnosti.

Zvláštní otázku tvoří výchova v jazyce mateřském.

Z důvodů na snadě jsoucích bude se asi jihoslovanský stát brániti zřizování českých škol - aspoň tam, kde nežije náš element ve větších masách pohromadě.

Bylo by proto moudré žádati aspoň hned na začátku za uvedení jazyka českého a dějin našich na takových srbsko-chorvatských školách, kde je většina dítek našeho mateřského jazyka.

Základní vyučování by bylo srbsko-chorvatského do svých služeb převzala.

Pro začátek by postačilo asi 10 takových učitelů. Budou-li to síly od nás, pak by to musily býti síly vybrané - ne pouze chlebaři.

Shrneme-li v hrubých rysech podmínky pro zdárný výkvět našich kolonií, pak by vyplývaly pro nás z uvedených vývodů tyto požadavky:

A/ Zvýšení personálu konsulátu

B/ Zřízení příslušného "koloniálního" oddělení u ministerstva, rozděleného dle územních skupin.

Tím končím svojí zprávu a prosím, aby mi bylo prominuto, nebude-li činiti stylisticky a věcně dojmu jednolitého.

Při nedostatečném počtu personálu a při rozmanitosti úkolů není však ani časově ani věcně možno věnovati jednotlivým podnětům tolika péče, koliko by ve skutečnosti zasluhovaly.

Konsul