česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Moravští bratři v jižní Africe

(Archivní článek, platnost skončena 17.06.2015.)

České, resp. moravské stopy v Jižní Africe sahají již do 18. století. O Moravské církvi čtěte dále více.

Moravští bratři (též Moravská církev) jsou duchovními i pokrevními potomky členů Jednoty bratrské, kteří byli na počátku 18. století pro svou evangelickou víru donuceni opustit svou vlast. Ze severní Moravy se tehdy uchýlili do Saska, kde si založili město Herrnhut, česky Ochranov. Tam obnovili Jednotu bratrskou, jejímž hlavním posláním bylo především šíření křesťanství, míru a vzdělanosti. Už v roce 1732 tedy vyslala Moravská církev své první misionáře na ostrov Svatého Tomáše v Karibském moři. A brzy následovaly další, do Grónska, Severní Ameriky nebo jižní Afriky. Dnes jsou tedy Moravští bratři misijně činní ve všech světadílech a mají okolo 500 tisíc následovníků po celém světě. Jejich stopy dnes najdeme například v Tanzanii, Kongu, Ugandě, Kanadě, USA, Nikaragui, Hondurasu, Malawi, Surinamu, Tibetu, Indii, na Kubě, Jamajce, Aljašce, ale také v Jihoafrické republice.

Již v r. 1737 založil Georg Schmidt misii v Genadendalu, v r. 1808 pak vznikla misie v Groenkloofu, později přejmenována na Mamre, a v r. 1818 Enon ve Východním Kapsku. Tyto misie získaly nemovitosti od tehdejší vlády výlučně pro misionářské účely. Mezi moravské vesnice patří i Elim v provincii Západní Kapsko.

Elim byl založen v roce 1824 třemi rodinami německých misionářů, Hanse Petera Walbecka, Johanna Gottlieba Bonatze a C. Thompsona, z církve Moravských bratří, které hledaly místo s dostatkem vody a terénem vhodným pro založení vinic. Vhodný prostor nakonec našly nedaleko nejjižnějšího bodu afrického kontinentu, Střelkového mysu. Zde zakoupili farmu Vogelstruyskraal, která se stala prvním majetkem ve vlastnictví Moravské církve v jižní Africe. Místo o rok později přejmenovali na Elim.

Jihoafrické městečko svého moravského ducha nezapře, byť leží na druhé straně světa: místní stavby s čistě bílými stěnami nesou prvky architektury selského baroka a na mnoha domech jsou stále doškové střechy. Jednotlivé stavby se liší tvary svých štítů, styly oken nebo okapů.

Centrem Elimu je pro její zbožné obyvatele střídmě vyzdobený kostel, který se od dávných časů téměř nezměnil. Ve štítu má hodiny staré 235 let, které stále udržují správný čas. Velkou vzácností je také více než 240 let starý kostelní zvon, původně umístěný v německém Ochranově, středisku Moravské církve. Velkou historickou hodnotu má rovněž vodní mlýn postavený v roce 1833, který se dokonce v roce 1974 stal kulturní památkou. Starobylý mlýn, zrekonstruovaný v roce 1990, je opatřen největším dřevěným vodním kolem v jižní Africe a stále slouží k mletí mouky. Pomalu se otáčející mlýnské kameny vyrábí celozrnnou pšeničnou mouku s vynikající vůní a chutí. Z namletého elimského obilí lze poté ochutnat místní specialitu -  výtečné sladké buchty "Mosbolletjies", které jsou také stopou Moravy na africkém kontinentu. 

Moravští bratři se v Elimu od jejího založení věnovali především  farmářství a řemeslům. A je tomu tak dodnes - vesnička dosáhla značného věhlasu hlavně díky produkci vynikajícího vína, vývozu nádherných květin fynbosu a výrobě doškových střech. Nutno však říci, že se na tomto místě s moravským duchem mluví převážně afrikánsky - jazyk svých předků tu bohužel už nikdo neovládá. Původní zvyky, jako jsou například ty svatební, si však obyvatelé udržují stále, stejně jako kontakty se vzdálenou domovskou Moravou.

Elim je tedy pro všechny své vzácné památky právem považován za jednu z nejkrásnějších a nejmalebnějších vesnic Jihoafrické republiky, kde se uchovává duch starých časů. Celý Elim byl také prohlášen národní kulturní památkou.

 

Galerie


Elim