česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Specifika vývozu služeb do Švédska – kolektivní smlouvy a odbory

(Archivní článek, platnost skončena 05.08.2013.)

Při přípravě smluv na vývoz služeb do Švédska prostřednictvím vyslaných pracovníků je třeba počítat s tlakem švédských odborů na dodržování pracovních a mzdových podmínek odpovídajících místním oborovým kolektivním smlouvám. Situaci ilustrují příklady problémů, jímž čelily v nedávné době na švédském trhu společnosti z Lotyšska a ČR.

Problémy zahraničních společností při vývozu služeb do Švédska aneb volný pohyb služeb v praxi

Kauza české firmy Axis

V červnu se na místní kancelář agentury CzechTrade ve Stockholmu obrátil představitel královéhradecké společnosti Axis a.s. se žádostí o pomoc při řešení nepříjemné situace, do níž se firma dostala při realizaci své zakázky ve Švédsku. Její problém má kořeny v rozdílu mezi švédskou a evropskou legislativu v oblasti pracovních podmínek resp. v podcenění specificky významné role, kterou v této oblasti ve Švédsku zaujímají odbory a realizují ji prostřednictvím kolektivních smluv. Tlak švédské odborové centrály na vedení firmy Axis směřující k uzavření kolektivní smlouvy předložené odboráři vyvrcholil hrozbou nátlakové protestní akce a vynuceným podpisem smlouvy. Jedná se tedy o kauzu v řadě aspektů podobnou té, kterou od roku 2004 řešila lotyšská stavební firma Laval a která díky široké medializaci vstoupila do povědomí švédské veřejnosti jako "případ Vaxholm". Díky neústupnosti lotyšských podnikatelů tento případ skončil u Evropského soudního dvora, který jej vyřešil rozhodnutím dávajícím v mnoha ohledech za pravdu lotyšské společnosti až v prosinci 2007.

Společnost Axis začala v březnu 2008 provádět demontáž strojů z papírny v městečku Timrå na středozápadě Švédska jako subdodávku pro britského klienta. Přestože její působení na švédské půdě nemělo přesáhnout dobu asi 4 měsíců, byla záhy oslovena odborovou centrálou IF Metall s tím, že dle švédského pracovního práva musí uzavřít kolektivní smlouvu obsahující podmínky práce odpovídající švédským předpisům a ujednáním švédské odborové centrály se zaměstnavateli. Představitelé české firmy se tomuto požadavku bránili poukazem na skutečnost, že její působení na švédském trhu je úzce časově ohraničené, že její zaměstnanci mají platné pracovní smlouvy uzavřené dle českého práva a k práci ve Švédsku jsou pouze krátkodobě vysláni a konečně že požadavek na uzavření kolektivní smlouvy nebyl vysloven ani podporován samotnými zaměstnanci.

Podrobné porovnání stávajících pracovních smluv a české legislativy se švédskými předpisy ukázalo, že jediným bodem, kde jsou čeští zaměstnanci ze švédského hlediska "poškozováni", je výše jejich mzdy a z ní odvozených odměn (přesčasová práce apod.). Argumentace českého managementu založená na porovnání hladiny českých průměrných mezd se mzdami v jejich firmě a na faktu, že zvýšené životní náklady v cizině jsou vyrovnávány ze zákona formou tzv. diet, nebyla akceptována a po zdlouhavých jednáních, kdy se již blížil konec působení české firmy ve Švédsku, sáhla odborová centrála k hrozbě nátlakovou akcí formou blokády pracoviště.

Když nepomohlo ani jednání generálního ředitele se švédskými odboráři, podepsala společnost Axis těsně před vypršením odborářského ultimáta kolektivní smlouvu v předloženém znění, aby se vyhnula ztrátám z titulu nedodržení termínu dokončení prací a zpoždění při odvozu vlastní techniky zpět do ČR. Tento akt pro ni již neznamenal zásadní vícenáklady (jednalo se o poslední 3 týdny práce zlomku z původního počtu pracovníků), ale podpis měl pravděpodobně spíše symbolický význam pro švédské odboráře, kteří se takto mohou pyšnit významným úspěchem v boji proti mzdovému " dumpingu" zahraničních dodavatelů služeb. Z hlediska firem, které se chystají vyvážet své služby na švédský trh, však jde o nepříjemný precedens, který může v důsledku znamenat snížení jejich konkurenceschopnosti na místním trhu služeb.

Průběh kauzy monitoroval ZÚ ČR ve Stockholmu, který představitelům společnosti také zajistil právní konzultace. Pokud jde o mediální obraz, vzbudil spor české firmy s odboráři na rozdíl od případu Vaxholm zájem spíše jen lokálního tisku, který ji několikrát komentoval a sledoval její průběh, a objevila se i ve zpravodajství švédské veřejnoprávní televize. Její stručný zpravodajský šot dal slovo představiteli odborové centrály, který uzavření sporu podpisem kolektivní smlouvy komentoval s úlevou jako výhru pro české zaměstnance...

Kauza Vaxholm/Laval

Vzhledem k podobnosti případů Vaxholm/Laval a Axis zmíněné v úvodu je vhodné připomenout průběh a výsledek sporu mezi lotyšskou společností a švédskými odboráři. Ten se rozhořel poté, když se firma, jejíž pobočka zvítězila ve výběrovém řízení na rekonstrukci školy v městečku Vaxholm poblíž Stockholmu, pokusila předem sjednat se švédskou odborovou centrálou pracovníků ve stavebnictví kolektivní smlouvu pokrývající tuto zakázku. Kamenem úrazu se stala výše mezd, již si Lotyši představovali na úrovni minimální švédské mzdy ve stavebnictví, zatímco odboráři trvali na dosažení o třetinu vyšší úrovně průměrných mezd v oboru. Kompromis se ukázal jako nedosažitelný a Lotyši tedy místo kolektivní smlouvy se švédskými odbory podepsali kolektivní smlouvu s odbory domácími dle lotyšských zákonů resp. dodatek, který tuto kolektivní smlouvu výslovně vztahuje i na zaměstnance společnosti Laval vyslané do zahraničí. Odveta švédských odborů následovala bezprostředně: pohrozili nátlakovými akcemi (industrial action) vůči všem stavbám prováděným pobočkami firmy Laval ve Švédsku formou blokád, pokud nebude švédská kolektivní smlouva podepsána.

Nátlaková akce byla zahájena 2.11.2004, tedy 6 měsíců od zahájení práce na zakázce ve Vaxholmu. Jejímu odvrácení nepomohl ani apel Lavalu na smír do soudního vyřešení rozporu mezi jednáním odborářů a právem EU. Proti akci svých švédských kolegů se postavili deklarací dokonce i lotyšští zaměstnanci, kteří výslovně popřeli, že by švédské odbory jednaly v jejich zájmu a jako své representanty uvedli odbory lotyšské. K akci stavebních odborů se naopak připojila odborová organizace elektrikářů a začátkem roku 2005 i sedm dalších odborových centrál.

Společnost Laval se rozhodla spoléhat na platnost evropské legislativy a se žádostí o intervenci oslovila jak lotyšskou vládu, tak Evropskou komisi. O žalobě firmy proti odborům švédský pracovní soud nerozhodl, ale předal věc k posouzení Evropskému soudnímu dvoru.

Do případu aktivně vstoupila i lotyšská vláda, konkrétně Ministerstvo zahraničních věcí intervenovalo diplomatickou cestou u švédské vlády i na půdě EU, záležitostí se zabývala na svém zasedání vláda a její předseda požádal předsedu EK o prověření kompatibility švédských akcí s evropským právem.

V důsledku koordinované odborářské akce vůči veškerým aktivitám Lavalu ve Švédsku, proti níž se ukázaly slabými jak právní tak zahraničně politické intervence, švédská pobočka společnosti zbankrotovala a přestala ohrožovat švédské stavebnictví.

Dalším, a značně opožděným, dějstvím dramatu bylo posouzení okolností případu Evropským soudním dvorem v Lucemburku, k němuž kauza doputovala v roce 2007 a který 18.12.2007 vyhlásil šalamounské rozhodnutí. V něm sice potvrzuje právo volného pohybu služeb v EU, ale připouští také právo členských zemí toto základní právo omezovat minimálními pracovními podmínkami pro zaměstnance zahraničních firem působících na jejich území. Verdikt však zároveň konstatoval, že požadavky švédských odborářů šly nad rámec minimálních podmínek vyžadovaných švédskými zákony a tudíž stávková akce z hlediska evropského práva přijatelná nebyla, neboť to umožňuje vymáhání pouze minimálních práv vyžadovaných místními předpisy. Krom toho soud konstatoval, že se švédské odbory měly spokojit s existencí kolektivní smlouvy dle lotyšských zákonů a neměly právo vymáhat podepsání smlouvy paralelní. Lze však říci, že základní právo švédských odborů zasahovat do vztahů mezi firmami a jejich zaměstnanci - byť nejsou členy švédských odborových svazů - soud nepopřel a že rozhodl ve prospěch Lavalu díky tomu, že odboráři v jeho případě zájmy zaměstnanců (resp. své) hájily nepřiměřeně.

Causa Vaxholm/Laval rozhodnutím evropského soudu ovšem neskončila. Teprve s tímto rozhodnutím v ruce bude moci případ konečně uzavřít švédský pracovní soud. Společnost Laval, povzbuzená relativně příznivým výsledkem posuzování případu Evropským soudním dvorem, se nyní domáhá soudní cestou na obou odborových ústřednách (stavební a elektrikářské) odškodného ve výši 2,8 mil. SEK z titulu ztrát způsobených odborářskou akcí, již ESD označil za nepřiměřenou.

Závěr pro firmy vysílající pracovníky do Švédska

Z průběhu a výsledků obou případů lze vyslovit některé obecné závěry. První je ten, že Švédsko představuje v mnoha ohledech specifický pracovní trh, především z hlediska významné role odborů, které v některých aspektech (např. stanovení minimální mzdy v kolektivních smlouvách, nikoli v zákoně) vykonávají funkci státního orgánu. Možnosti odborových centrál vstupovat do vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli jsou značné, stejně jako jejich oprávnění vynucovat si svá práva nátlakovými akcemi. Posuzování jejich přiměřenosti není věcí státu, ale postižený zaměstnavatel se musí obrátit na soud. Má sice šanci spor nakonec vyhrát, ale může jít také o Pyrrhovo vítězství, které navíc předem nelze garantovat. Skutečnost, že podobné konflikty nemají povahu střetu soukromého subjektu se státními orgány, ale musí se řešit soudní cestou, také minimalizuje možnosti pomoci českým subjektům ze strany ZÚ. Je tedy třeba, aby firmy věnovaly veškerou péči jejich předcházení a v případě, že ke konfliktu dojde, vyvinuly maximální úsilí dosažení dohody a smíru.

Před podepsáním kontraktu na působení v libovolném oboru služeb ve Švédsku je proto záhodno prostudovat švédské pracovní právo a seznámit se se zněním kolektivních smluv vypracovaných odborovými centrálami v oborech působnosti firmy. Český zaměstnavatel by měl mít podepsanou kolektivní smlouvu se svými zaměstnanci podle českého práva, tato kolektivní smlouva by měla být platná i pro pracovníky vyslané do zahraničí.

Pokud domácí kolektivní smlouva neexistuje nebo se dramaticky odlišuje od znění švédské kolektivní smlouvy, je třeba zvážit únosnost působení na švédském trhu, neboť švédské odbory jsou v bránění zájmů pracujících důsledné a v tomto boji nehledí příliš na subjektivní názor svých "chráněnců", dokonce ani v případě, že tito o intervenci odborů sami nestojí. Je proto dobře učinit potřebná právní opatření před vstupem na švédský trh, kde je v případě konfliktu možnost obrany před tlakem odborových centrál na přizpůsobení domácím pravidlům značně omezená.

Vypracoval: Ing. Jiří Charvát