Velvyslanectví České republiky v Taškentu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Ekonomická charakteristika země

Tádžická ekonomika stále prochází transformačními procesy a je i nadále ekonomikou nestabilní, závislou na příjmech z exportu omezeného počtu klíčových komodit – bavlny a hliníku. Ekonomika je stále závislá na zahraniční pomoci a není schopna se samostatně vyrovnat např. s ročníky velkého sucha, kdy dochází k vysokým ztrátám v oblasti domácí zemědělské produkce. Statistiky CIA uvádí, že 60% obyvatel Tádžikistánu žije i nadále pod hranicí chudoby. Tádžikistán je považován za jednu z nejchudších zemí světa a vykazuje jeden z nejnižších koeficientu HDP/obyvatele ze všech patnácit postsovětských republik. Z důvodu nedostatku pracovnách příležitostí pracuje mnoho obyvatel v zahraničí, nejvíce pak v Rusku. Ti pak finančně podporují své rodiny v domovině. Statistika Světové banky lichotivě uvádí, že HDP za minulou dekádu rostlo v průměru kolem 7,0 %, v roce 2011 to pak bylo 6,5 %. CIA The World Factbook pak odhaduje, že v roce 2011 rostlo HDP o 7,4 %, v roce 2012 o 7,5 % a v roce 2013 o 7,4 %.

Problémy v zemědělství souvisí s faktem, že více než 93% půdního fondu nelze využívat jako ornou půdu. V roce 2007 byl Tádžikistán potrestán Mezinárodním měnovým fondem, který zastavil financování programů v oblasti rozvoje zemědělství, když bylo zjištěno pochybení tádžické národní banky při přerozdělování finanční podpory. V současnosti dochází k obnově programů za asistence zástupců mezinárodního měnového fondu. Z pohledu průmyslu disponuje Tádžikistán podniky zabývajícími se težbou a zpracováním nerostných surovin - zejména hliníku, uranu, stříbra, zlata a dalších barevných kovů. Nejvýznamnějšími zpracovatelskými podniky jsou hliníkárny. Lehký průmysl je tvořen několika podniky zabývajícími se výrobou potravin. Tádžikistán je stále postižen důsledky občasnké války z let 1992-1997, která měla za následky hluboké rozvrácení i tak slabé ekonomiky. Země dnes zůstává zatížena extrémně vysokým zahraničním dluhem, který k 31. prosinci 2013 čítal $2.162 miliardy USD. Zemi patří 142. příčka z pohledu dluhové služby, jak uvádí CIA World Factbook.

Energetická soběstačnost země byla podpořena v roce 2009 výstavbou hydroelektrárny Sangtuda-1 za pomoci ruského kapitálu. V roce 2011 došlo k dokončení menší hydroelektrárny Sangtuda-2 s přispěním Íránského kapitálu. Dalším krokem, který by měl výrazně podpořit domácí energetickou soběstačnost, se jeví výstavba Roghunské přehrady, která by patřila k nejvyšším přehradám světa. S dokončením přehrady se počítalo ke konci roku 2012, necméně stavba je provázena velkými problémy v oblasti financování a musela být podpořena další půjčkou ze strany Mezinárodního měnového fondu, což se projevilo právě v meziročním nárůstu zahraničního zadlužení země.

Tádžikistán má téměř nevyčerpatelné zdroje vody, a to jak pitné tak užitkové. Tádžikistán disponuje velkými zásobami barevných kovů a drahokamů (zejména rubínů). Bohužel ložiska se nacházejí v nepřístupných oblastech a navíc většina území země není geologicky prozkoumána. Tádžikistán trpí nedostatečně rozvinutou infrastrukturou. V roce 2011 bylo obyvatelstvo země silně postiženo vysokou mírou inflace na úrovni 14,3 % a skokovým nárůstem cen potravin v důsledku navýšení žeůlezničních přepravních tarifů v Uzbekistánu. V mezidobí ale došlo k poklesu hladiny inflace a  ta za rok 2013 činila odhadem 3,7% (The CIA World Factbook). Tádžikistán je ze 60% závislý na dovozu z pohledu roční spotřeby potravin. 90 %  tohoto importu je realizováno právě po železnici.

Největšími zahraničními podniky, které působí na území Tádžikistánu jsou: Nelson Gold Corporation (těžba zlata a stříbra), Gulf International Minerals ( těžba zlata), EES Rossija, RUSAL ( energetika, hliník), Credit Swiss First Boston ( termínované obchody s bavlnou), Kabool Textiles a Andjind International (textil). Mezi největší místní podniky jsou Tádžická hliníkárna, Nurekská vodní elektrárna, AOOT Textil, AO Abrešim, GUPO Tadžiktextilmaš, OAO Kovry Kajrakkuma.

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Tádžikistán trvale vykazuje jednu z nejnižších hodnot ukazatele tvorby HDP na obyvatele v rámci států SNS. Hospodářská situace RT zůstává i v r. 2014 nadále velmi nestabilní[1]/, přestože Agentura pro statistiku prezidenta RT publikovala za r. 2013 pozitivní výsledky. Oficiální statistika RT vykázala tvorbu HDP ve výši 8,5 mld. USD (meziroční nárůst 7,4%), ukazatel HDP/osoba ve výši 1,05 tis. USD (meziroční nárůst 10,3%). Za kladným výsledkem hospodaření stojí ale příliv remitend ze zahraničí ve výši 4,153 mld. USD (o 520,1 mil. USD více než v r. 2012). Tyto příjmy plynuly především z Ruska, kde bylo k datu 1.1.2014 oficiálně registrováno 1,1 mil. Tádžiků k dočasnému pobytu. Přímé zahraniční investice do RT dosáhly v r. 2013 hodnotu 341 mil. USD (z toho 48,7% z Číny, 23% z RF, 7,9% z Velké Británie, 7% z Kataru, 3,4% z Turecka, 2,7% z USA).

Ačkoliv orná půda zaujímá pouze 7% rozlohy RT, tak podíl zemědělské výroby na tvorbě HDP v r. 2013 činil 21,1%, obchod 15,7%, průmysl a energetika 13%, stavebnictví 10,2 %. Největší problémy v průmyslové výrobě způsobuje nedostatek energetických surovin, tj. zejména zemního plynu v důsledku zastavení jeho dodávek z Uzbekistánu v r. 2013 kvůli neshodě těchto států v otázce výstavby vodní elektrárny Rogun (UZ má obavy z nedostatečného přítoku říční vody z území RT pro závlahy ve vegetačním období). RT byla proto nucena v r. 2013 převést průmyslové podniky, s vynaložením vysokých nákladů, na spalování uhlí za pomoci úvěrů a dodávek technologického zařízení z Číny. Z těchto důvodů přestalo v r. 2013 v RT pracovat 113 průmyslových podniků, tj. 10,3% z jejich celkového počtu. K přerušení výroby došlo také v největších  průmyslových podnicích, důležitých plátcích daní do státního rozpočtu. Podnik «TALKO» vyrobil v r. 2013 o 20,6% hliníku méně než v r. 2012. Podnik «Tadžikcement» dokázal obnovit výrobu cementu až v říjnu 2013 a výrobce minerálních hnojiv «Tadžikazot» musel zastavit výrobu docela. Zvýšila se též druhotná platební neschopnost. Např. zadluženost státní elektrorozvodné sítě «Barki Točki» vůči producentům elektrické energie dosáhla koncem r. 2013 řádu ve stovkách mil. USD.

Na zhoršující se ekonomické situaci RT se v r. 2013 projevil velmi negativně také pokles světových cen hliníku a bavlny, tj. hlavních exportních komodit RT. Jejich export dosáhl celkem 555,7 mil. USD, což je o 27,7% méně než v r. 2012. Problémy se prohlubují také v zemědělství, kde chybí dostatek hnojiva moderní zemědělské techniky, ale v důsledku pracovní migrace do zahraničí nastal i nedostatek pracovních sil, což má za následek trvalé snižování produkce a exportu bavlny.

Za prvních 5 měsíců roku 2014 vykázala oficiální statistika RT neuspokojivé výsledky zahraničního obchodu, které svědčí o prohlubování problémů v ekonomice státu. Obrat zahraničního obchodu se v uvedeném období meziročně zvýšil o 8,6% na hodnotu 2,3 mld. USD, ale pouze za cenu nárůstu importu o 18,8% na hodnotu 1,91 mld. USD. Hodnota exportu se snížila o 22,3% na pouhých 0,41 mld. USD a záporné saldo se tak vyšplhalo na 1,5 mld. USD. Uvedené snížení exportu o více než 1/5 vede k podstatnému propadu příjmů státního rozpočtu se RT snaží kompenzovat např. zvýšením cen elektrické energie o 15% od 1.7.2014, což způsobuje snižování životní úrovně obyvatel. Podle údajů MMF žije v RT 28% obyvatel pod hranicí chudoby (méně než 2,5 USD/den).



[1]/ Politický a ekonomický rating RT zůstává podle hodnocení mezinárodních ratingových společností na velmi nízké úrovni. Např. v hodnocení „Economic Freedom of the World-2013“ ze září 2013 se RT umístila na 128 místě ze 151 hodnocených států. Tádžikistán se stal také outsiderem mezi státy Střední Asie v hodnocení životní úrovně za r. 2013 podle britského analytického střediska „Legatum Institute“, které zahrnovalo 8 kritérií: ekonomika, podnikání, státní správa, vzdělávání, zdravotnictví, bezpečnost, osobní svoboda a sociální kapitál.

 

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Základní makroekonomické ukazatele 2011-13

  2011 2012 2013
HDP (purchasing power parity): Odhad - v mld. USD $16.63 $17.88 $19.2
Meziroční růst HDP v % k předchozímu roku 7,4 7,5 7,4
HDP na obyvatele tis. USD (v běžných cenách) 2.100 2.200 2.300
Míra inflace (%) 11,9 5,8 3,7
Registrovaní nezaměstnaní v % z práceschopného obyvatelstva 2,2* 2,5* 2,5

Zdroj: The CIA World Factbook


* údaj je zjevně podhodnocen

 

Z pohledu tvorby HDP došlo v roce 2013 o nárust odhadem o 7,4% *. Na struktuře domácího produktu se v roce 2013 odhadem podílelo zemědělství 21,1 %, průmysl 23,2% a služby zhruba z 55,7 %.* Oproti roku 2011 se nejedná o nijak velký rozdíl.

Na struktuře domácího produktu se v roce 2011 podílelo zemědělství ze 21,4 %, průmysl z 21,7 %  a podíl služeb se odhaduje na 58,8 %. Nejvíce populace i nadále zůstává zaměstnána v neefektivním zemědělství (49,8 %). Reálná nezaměstnanost přesahuje několikanásobně oficiálně vykazovaných 2,2% -r. 2009, resp. 2,5% - 2013.

* / Zdroj: CIA, World Factbook - https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ti.html

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Doprava

Vzhledem k převážně hornatému až vysokohorskému charakteru Tádžikistánu a nedostatečným finančním zdrojům je tádžická doprava obecně nerovnoměrná a hlavně nedostatečná. To platí v prvé řadě o silniční síti. V některých oblastech dokonce nejsou ani silnice v našem slova smyslu. Nicméně silniční doprava je v Tádžikistánu nejrozvinutější druhem dopravy.

Vcelku dobré silniční spojení je v jihozápadní části země mezi městy Dušanbe, Kuljab, Kurgan-Tjube a Tursunzade, kde je také silniční hraniční přechod do sousedního Uzbekistánu. Rovněž v severní Sogdijské oblasti je silniční spojení dostatečné. Obě průmyslová a zemědělská centra země však mají přímé silniční spojení pouze v létě přes průsmyky Anzob a Šachristán ve výšce přes 3 300 m. Proto je dokončení celoročně sjízdné silnice Dušanbe-Chudžand otázkou strategického významu.

Silniční spojení centra se severní a jihovýchodní částí země je nedostatečné, zajištěné vždy pouze jednou silnicí. Z Dušanbe vede severozápadním směrem silnice do Kyrgyzstánu, z potom odbočuje další cesta údolím ředky Pjandž do Chorogu a odtud přes teritorium Hornobadachšánské oblasti do Kyrgyzstánu. Prodloužení do Číny přes Murgab a průsmyk Kulma bylo dokončeno a spojuje Tádžikistán s čínským centrem Kašgarem. Ze stejné větve bylo v r. 2003 zajištěno přímé spojení mezi tádžickým Kuljabem a afghánským Kunduzem přes nově postavený most, vybudovaný s pomocí ruských vojenských jednotek přes Pjandž a dalších pět mostů je ve výstavbě. Z nich byl dokončen most v Nižní Pjandži, který spojuje Tádžikistán s Afghánistánem a Pákistánem. Jižním směrem vede silnice do uzbeckého Termezu a západním přes Tursunzade do uzbeckého Denau, kde se potom napojují na uzbeckou silniční síť.

Vzhledem k hornatému charakteru země je letecká doprava státní společností Todžikiston často jedinou možností, jak se v zimním období dostat z jednoho města do druhého, popř. do zahraničí. V Tádžikistánu jsou dvě letiště mezinárodního významu a to v Dušanbe a Chudžendu.

Byl vypracován projekt na rekonstrukci vzletové dráhy letiště v Chudžandu, který byl financován z kreditu EBRD a grantu japonského Fund for Post Conflict Support. Rekonstrukce je v podstatě dokončena. Strategickým vládním úkolem je vybudování letiště v Dangaru.Letecký park tvoří asi 40 letadel ruské výroby různého typu (TU-154, Jak-40, AN-24) pro osobní a nákladní dopravu, létajících do zemí SNS, do Moskvy (4 krát do týdne), do Almaty (3x), do Biškeku, Novosibirsku, Samary a Ašchabadu. Mimo země SNS jsou organizovány charterové lety do Sjednocených arabských emirátů (Šardža, Dubaj), Káráčí a od 2002 také na lince Dušanbe-Kábul-Dušanbe. Letecké spojení Dušanbe - Uzbekistán bylo po vzniku vnitřního tádžického konfliktu ze strany Uzbekistánu přerušeno a dosud nebylo obnoveno. Přímé letecké spojení mezi ČR a Tádžikistánem není.

Vzhledem k obtížnému horskému terénu činí celková délka tádžických železnic pouhých 680 km.* V severní části země spojuje uzbecký Bekabad s tádžickými Chudžandem a Isfarou a dále s Kokandem ve Ferganské dolině. V jižní části spojuje železnice Turkmenistán přes Uzbekistán s městy Tursunzade, Dušanbe, Kurgan - Tjube a Kuljabem. Železniční síť je přitom omezena na západní část země a zajišťuje především kontakt se zahraničím. Neexistuje přímé železniční spojení mezi severem a jihem země.

Říční doprava je pouze sporadická.

 

Telekomunikace

Poslední známé odhady hovoří o 393 tisících používaných pevných telefonních linkách. V zemi je také používáno odhadem 6,528 milionu mobilních telefonních čísel (rok 2012). Využití pevných linek se v zásadě nemění od roku 1998, kdy v zemi začali fungovat mobilní operátoři

Energetika

Největším bohatstvím Tádžikistánu jsou prakticky nevyčerpatelné zdroje vody, a to jak užitkové tak i pitné, které jsou zásobovány z ledovců v Pamíru. Tádžikistán disponuje druhým největším hydronergetickým potenciálem v SNS a osmým na světě v absolutních hodnotách. 53% vodních zdrojů Střední Asie se nachází v Tádžikistánu. Význam tádžických vodních zdrojů vynikde ještě více v realtivních hodnotách. Tádžikistán zaujímá první místo na světě pokud jde zdroje vody na jednoho obyvatele a také na jednotku plochy.
Odhadovaný hydroenergetický potenciál činí 527 bilionů kWh ročně. Zatím je ovšem využíván pouze v rozmezí od 5 do 6,5% ( údaje se různí). To znamená, že Tádžikistán produkuje v dlouhodobém průměru něco mezi 16 až 17 mld kWh ročně (17.09 billion kWh (2013 est. - the IA World Factbook). Přitom jeho dlouhodobá průměrná spotřeba činí 22 až 24 mld kWh.Ta je ovšem nerovnoměrně rozložena. V zimě chybí Tádžikistánu okolo 5 milionů kWh, zatímco v létním období mu přebývá okolo 2 mld kWh.
Tádžikistán se proto usilovně snaží jednak pokrýt svou potřebu elektrické energie a navíc ji vyvážet. Navíc musí zajistit dodávky elektrické energie do odlehlých oblastí své země. Hlavní úloha v tom má být svěřena vodním elektrárnám. Tádžikistán buduje hlavní kaskádu vodních elektráren na své vnitrozemské řece Vachš, která je přítokem Amu-Darji. zatím zde fungují následující vodní elektrárny:*
- Nurek s výkonem 3 000 MW (jde o největší středoasjskou elektrárnu vůbec)
- Bajpazin s výkonem 600 MW
- Golovnaja s výkonem 240 MW
- Pjerednaja s výkonem 29,9 MW
- Central´naja s výkonem 15,1 MW
Dále je v provozu 15 menších vodních elektráren.
Tádžikistán zahájil výstavbu dalších vodních elektráren na řece Pjandž, největší z nich je Rogunská s plánovaným výkonem 3 600 MW, dále je to Šurobská, jejíž plánovaný výkon představuje 750 MW, dále Sanktudinská I s plánovaným výkonem 670 MW, Sanktudinská II s plánovaným výkonem 220 MW. V současné době je nejaktuálnější spuštění Rogunské, která by měla být koncem prosince 2007 napuštěna a měl by začít pracovat první agregát. K jejímu úplnému dokončení však Tádžikistánu chybí cca 2,2 mld USD. Kromě toho je v plánu výstavba vodních elektráren na pohraniční řece Pjandž. Jsou to:
- Baršor s výkonem 300 MW
- Anderob s výkonem 650 MW
- Piš s výkonem 320 MW
- Chorog s výkonem 250 MW
- Rušon s výkonem 3000 MW
- Jazgulom s výkonem 850 MW
- Granit Gate s výkonem 2 100 MW
- Širovat s výkonem 1 900 MW
- Chostav s výkonem 1 200 MW
- Daštyžum s výkonem 4 000 MW
- Džumar s výkonem 2 000 MW
- Moskva s výkonem 800 MW
- Kokčinskaja s výkonem 350 MW
Na řece Amudarja se má budovat vodní elektrárna v výkonu 1 000 MW.
Je však otázkou nakolik budou dotčené státy, zejména Uzbekistán a Turkmenistán svolné s provozem těchto elektráren, které mohou ovlivnit významným způsobem zavlažování v obou zemích.Kromě toho plánuje Tádžikistán výstavbu vodní kaskády a vnitrozemské řece Zaravšán. Dále plánuje výstavbu malých a středních elektráren a rekonstrukce stávajících. To je významná příležitost pro české firmy.

Kromě toho disponuje Tádžikistán významným zdroji pitné vody. Jednou z největších zásobaren pitné vody je Sazerské jezero na rozhraní Murabského a Rušanského okresu Horno-Bachšanské automní oblasti, které představuje malý Bajkal. Je umístěno ve výšce 3 300 m.n.m. a obsahuje 17 miliard krychlových metrů pramenité vody. Může zásobovat až polovinu obyvatelstva Střední Asie pitnou vodou. Bohužel se nachází v oblasti, která je bez jakékoliv infrastruktury. K nejbližší hranici s Uzbekistanánem je to od tohoto jezera 600 km.

Tádžikistán má i zdroje organických paliv - uhlí, ropy a plynu. Nejvýznamnějším ložiskem uhlí je Šurabadský hnědouhelný revír, kde se skutečně těí. V Horním Badachšánu existují velké ložiska černého uhlí, ale Tádžikistán nemá vybudovánu dostatečnou infrastrukturu k jejich efektivnímu využití, přestože jde o povrchový zdroj.

Ropné zdroje nevysoké kvality jsou v údolí Vachše a Gissarském údolí.

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Z rozpočtových prostředků ČR jsou hrazeny příspěvky na různé formy mezinárodní rozvojové spolupráce a pomoci, ze kterých profituje též Tádžikistán.

Například v rámci Českého svěřeneckého fondu UNDP byl v 1. pololetí roku 2013 vypsán tender „2013/08/RFP: Přenos české zkušenosti: Přístup do země a rozšíření ekonomických možností, Tádžikistán“ (viz http://europeandcis.undp.org/tenders/540).

ČR se v Tádžikistánu prezentuje také v rámci programu CADAP a programu EU na podporu hraničního managementu (BOMCA).

 MZV ČR zařadilo Tádžikistán v r. 2013 mezi potenciální příjemce humanitární pomoci ČR. Žádný projekt humanitární pomoci ani MLP ale v r. 2013 nebyl realizován.

V r. 2014 byla Ministerstvu zdravotnictví RT nabídnuta realizace projektu MLP č. TJ/14/MZV-1, který zahrnuje dodávku zdravotnické techniky v hodnotě 200,- tis. Kč pro ordinaci dětského lékaře v nemocnici města Chudžant v Sogdijské oblasti. Tádžické ministerstvo ale zatím nebylo schopno z důvodu interních tádžických předpisů podepsat smlouvu se ZÚ ČR o realizaci MLP tak, aby jej bylo možné uskutečnit ještě v r. 2014.